Něco o Mordoru…tedy vlastně o Rusku!

Náš pokrokový polofašistický režim se nás snaží 24 hodin denně a sedm dní v týdnu přesvědčit, že Rusko je něco jako Mordor z Pána Prstenů. Vládne tam zlý trpaslík Sauron zvaný Putler, nemají tam elektřinu, ruští gopnici jezdí na dřevěných trakařích a na medvědech, k jídlu na celý den dostávají jen kousek oschlé řepy a místo lattéčka a panenské vody z ledovců tam chlastají od rána do noci devadesátiprocentní vodku z brambor. V nepřetržitém lihovém oparu navíc neustále vymýšlí, kde by zas udělali nějakou další agresivní a naprosto bezdůvodnou invazi. Jen tak, protože jsou to skurut-hai skřeti, co jsou rádi zlí.

Lepší a horší lidé věří lepším a horším faktům

Naše důvěryhodná média nám také od rána do noci tlačí do mozků, že RuSSáci nic neumí, všechno vždycky prohrávají a jsou to tupí primitivové. Tu trochu peněz, co tyhle slovanské opice mají, dostávají jako milodar samozřejmě jen od nás, a to za suroviny, které nezaslouženě mají na svém území. Ostatně, jejich nerostné bohatsví by stejně mělo patřit nám – tedy civilizovaným a hodným lidičkům z vyspělé části světa, kde je všeho dostatek, lidé se tu hezky starají o své seniory, všichni jsou tu velmi tolerantní k jiným názorům, myslí kriticky, fašistická propaganda nás nedrtí na každém kroku, nemáme tu žádnou cenzuru, za nepohodlné názory nekončíme před soudem a neovládají nás zkorumpovaní oligarchové s pomocí tupých loutek. Navíc nám tu každé ráno nad hlavami září nádherná Duha Tolerance. Dvojitá duha! Taky tu máme 73 pohlaví, což je o 71 pohlaví více, než mají zaostalí RuSSáci. Prostě ráj na Zemi!

Vyspělé vs zaostalé metro. Je potřeba dívat se na věci správnou optikou!

Po pravdě – tomu fascinujícímu popisu Ruska jako pohádkové říše zla s krvelačným kostějem nesmrtelným v čele (vždyť už rok platí „Putler je smrtelně nemocný a za pár dní umře!“) by uvěřilo jen malé dítě nebo úplný retard, který neumí správně používat ani ten pitomý internet. Takže logicky…těm pitomostem u nás věří minimálně polovina populace. Jsme holt vyspělý národ, ve kterém se každý druhý cítí jako špičkový ajťák + historik + polyglot + neurochirurg + imunolog + módní designér v jedné osobě. Je to takový nový český gender – půlka lidí se tu identifikuje jako „fluidní všeználek“. Přitom v reálu…

Skupina těchto „lepších lidí“ s IQ houpacího koně a morálkou řeznického psa se nám tu za poslední dekádu velmi rozmnožila a dnes už se neverbují jen z novinářů, korporátníků, politiků a neziskovčíků, ale množí se asi nepohlavním pučením – jinak to snad už ani není možné vysvětlit, aby jich tu bylo tolik.

Nejsou tu ale jen „lepší lidé“ z pražských kanclů, pro které je cokoli za eurouhnijní východní hranicí Mordor plný skřetů. Je tu ještě ta druhá skupina, takový ten nepodstatný zbytek společnosti – pár milionů trapných dezolátů, švábů, konspirátorů a dezinformátorů, kteří „by si o tom něco měli přečíst“ (ale jedině v mainstreamu nebo na naprosto objektivní Wikipedii!).

Tahle skupinka dezolátů obvykle dělá různé bezvýznamné činnosti, jako je produkce potravin, stavění domů a silnic, údržba kanalizací a elektrických rozvodů, řízení náklaďáků a autobusů, ošetřování nemocných a seniorů a podobné nepodstatné věci, kterých se „lepší lidé“ štítí jak Fiala matematiky. S tímhle dnem společnosti, kde se vyskytují jen dvě pohlaví a rodiny jsou složené z tatínka, maminky a jejich dětí, se vůbec nemá cenu bavit. Příslušníci téhle nižší třídy nejsou konstantně zfetovaní antidepresivy, drogami, televizí, fejsbůčkem, ťikťokem ani nakupováním v shopping mallech a tak spousta z nich pořád mele jakési blbosti o realitě, probuzení, pavučinách lží, kouři a zrcadlech, Platónově jeskyni, masových psy-ops a podobné konspirační blbiny. Navíc se pořád odvolávají na jakýsi „zdravý rozum“, na který se odvolával už i ten pablb Aristoteles, no fuj!

Zaostalá východní vesnička jménem „Moskva“

Lží už se nahromadilo tolik, že musíme přehodnotit skoro vše

To byla tiráda, že? Ale dá se snadno odhadnout, že nejsem jediná, kdo nad šílenstvím posledních tří let nechápavě kroutí hlavou tak intenzivně, že i ta slavná holčička z bláznivého vymítače ďábla by záviděla.

Pokud jste se nějak dostali k tomuto článku, pravděpodobně patříte k té druhé skupině lidí – tedy k těm „dezolátům“, co se snaží přemýšlet vlastní hlavou a ne diplejem mobilu. Neposloucháte slepě, co vám říká nějaká nastrčená oficiální „autorita“ a nepodléháte tak snadno skupinovému myšlení ani mocné síle sociálního tlaku lidí kolem sebe. Gratuluji – máte pevnější a samostatnější mysl a ve skutečnosti jste to právě vy, kdo drží tenhle svět nad vodou. A to i přesto, že to často není úplně jednoduché a někdy se kvůli tomu stáváte terčem nenávisti od snadněji manipulovatelných jedinců. Právě lidé jako vy se postavili fízlům Rakouska-Uherska a pomohli vzniku samostatného Československa. To vy jste se stavěli proti nacismu v druhé světové válce a jako první jste stáli na barikádách během Pražského povstání. To vy jste se snažili mírnit negativa prapodivného režimu před rokem 1989 a stavěli jste atomové elektrárny a přehrady, které nás dnes zásobují elektřinou a pitnou vodou. A to vy se nyní vzpíráte nadnárodnímu korporátnímu fašismu, který se tu snaží zavést vládní pětidemolice s pomocí zkorumpovaných médií a velmi ziskových neziskovek.

A protože jsme tu ve skupině, která se snaží přemýšlet (krom frustrátů, kteří si na podobné články chodí léčit mindráky nebo za penízky spamovat komentáře argumentačními fauly), tak se můžeme společně vydat na novou cestičku znovuobjevování zakázaného. Protože jiná možnost není, než pokračovat v té ohromující, ale strastiplné cestě při odhalování skutečného světa za pokrouceným zrcadlem, na které koukají ostatní. Člověk už se prostě nemůže vrátit zpět, když konečně zpozoruje ten naprosto šílený závoj lží, který nás dennodenně zaplavuje jak kyselina chlorovodíková v žaludeční šťávě a postupně rozpouští příčetnost všech, kteří ještě neprohlédli.

Těch lží kolem nás je tak strašlivě moc, že je nakonec asi nejlepší zahodit všechna historická tabu a „nezpochybnitelné pravdy“ a na historii i svět kolem nás se podívat znova, čerstvýma očima, s nadhledem a bez okovů moderního poslušného otroka. Musíme znovu zhodnotit, co víme o „bohatém a svobodném“ Západu, o moderních vakcínách, o moderním farmaceutickém průmyslu, o americké továrně na sny a její agendě, o historii naší země, o původu pyramid a megalitických staveb a také o zemích a národech kolem nás. Protože právě ta zcela viditelná snaha nás popouzet proti vybraným národům a zároveň vnucování nekritického adorování určitých skupin populace je to silně podezřelé a mělo by projít revizí v hlavě každého a každé z nás.

Jednou z těch cestiček, na kterou se mohou vydat nezávisle myslící lidské bytosti, je ta, která vede ke kritičtějšímu a objektivnějšímu objevování toho, jak DNES vlastně vypadá reálné Rusko. A Bělorusko. A Čína i Indie. A vlastně i naše vlastní země. Můžeme se odpoutat od pohádkových / hororových verzí, které nám cpou velká média a prázdné tykve dvacetiletých studentů genderismu na FSV UK a podívat se na to jako lidé, kterými události posledních let nemilosrdně zatřepaly jak rozzuřený medvěd grizzly a konečně je probraly z mediální hypnózy.

Já se na tu cestu znovu-objevování Ruska a Běloruska pomalu a opatrně vydala před několika lety a docela mě zaskočilo, kolika blbostem a jak absurdní propagandě jsem předtím věřila. Ne, že by tam bylo všechno růžové a skvělé, to opravdu ani náhodou, přesto je ale obraz těchto zemí v hlavách většiny z nás úplně mimózní.

Pár zábavných faktů o Rusku

Pro jistotu ještě poznámka – jak už jsem na tomto blogu několikrát psala, většina mé široké rodiny je „těžce západní“. Podstatná část mých příbuzných žije v USA, v Německu či v Austrálii a v Česku nás vlastně zas až tolik nezůstalo. Rusky prakticky neumím (ale začala jsem se učit). Rusko mě vlastně nikdy až tak moc nezajímalo, protože jsem silně zaměřená hlavně na digitální hry a na filmový průmysl a oboje kvete především v USA. Miluji britské seriály jako je Červený trpaslík, Black Books nebo Black Mirror či vše od Monty Pythonů. Z beletrie čtu hlavně anglosaskou scifi, fantasy a horory. Naše rodina měla za minulého režimu určité problémy s StB (bo část příbuzenstva odsud utekla a tak jsme byli „na seznamu podezřelých“). Dokonce i žiju v netradiční „rodině“ s partnerkou místo partnera a s hromadou zvířátek místo dětí. Na výlety si beru elektrickou koloběžku. Na první pohled jsem tedy dokonalý produkt Západu. Prostě – obviňovat zrovna mě z toho, že jsem nějaký „kremelský šváb placený přímo Putinem“ je tak absurdní, že se nad tím musím vždy pousmát (i když ten úsměv je čím dál tím unavenější). To jen pro začátek, abyste chápali, z jaké pozice jsem na cestu hlubšího poznání Východu (a hlavně Ruska) vstoupila já. A z podobné pozice možná i mnozí z vás.

První věc, kterou si musíme hned na začátku uvědomit, je to, že Ruská federace je naprosto obrovská země. Vlastně je to ta úplně největší země na světě. A proto se v ní dá najít skoro cokoli, podobně jako třeba v USA. Jsou tam spousty naprostých magorů, ale i nesmírně vzdělaných a oduševnělých lidí. Najdete tam zaostalé vesnice skoro jak z raného středověku a vedle nich jsou vyspělé metropole jako Moskva, nádherný Petrohrad nebo Kaliningrad a Volgograd. Stejně jako v USA tam najdete nádherné přírodní scenérie i místa nemilosrdně vydrancovaná či zničená průmyslem z minulého století.

Aby si člověk udělal lepší představu, jak obrovské Rusko vlastně je, přetavila jsem to do jednoduché grafiky. Také jsem musela graficky znázornit i náznak vojenské síly Ruska – nechtěla jsem to v tomhle článku dělat, ale jelikož si vedení naší země udělalo doslova hobby z toho, že neustále vyhlašuje Rusku válku a náš ukrajinský premiér Fiala s ministryní války Černochovou prahnou po tom, aby těmi našimi padesáti tanky už konečně rozdrtili celé Rusko na prach, tak jsem to sem musela dát také.

To vpravo chce vojensky rozdrtit to vlevo…

Při takové velikosti země tedy musí člověk pochopit, že to tam nemůže fungovat stejně jako u nás. Ruská federace má přes dvě desítky republik, mnoho z nich je větších než celá Česká republika. Mají přes 100 000 řek a říček a z východu na západ je to tam skoro 11 000 kilometrů (jen Transsibiřská magistrála má 9 430 km – naše D1 má 366 km, tak si to srovnejte). Mají pobřeží s 22 moři a 3 oceány. V oblasti Sibiře se teplota přes rok pohybuje od +30 °C až do -70 °C, tedy rozdíl sto stupňů! Krom Rusů tam žije několik miliónů Tatarů a Ukrajinců a mnoho set tisíc Baškirů, Čuvašů, Kazachů a dokonce i Němců, takže celá země rozhodně není jen slovanská a je to jeden velký multikulturní kotel. Na rozdíl od obou Amerik tam ale místo vyhlazení některých původních populací došlo spíše k jejich asimilaci, což je také zajímavá věc k zamyšlení.

Jinými slovy – ta země je gigantická a tak tam najdete skoro jakýkoli extrém. A to pozitivní i negativní. U nás se bohužel fanaticky soustředíme jen na hledání toho špatného. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Navíc strašně moc lidí dělá jednu zvláštní věc – pořád srovnávají nejzaostalejší část Sovětského Svazu z osmdesátých let s milionářskými vilami v Beverly Hills nebo s dnešní Prahou. Prostě pro ně směrem na východ v roce 1989 zamrznul čas a od té doby existuje jen svět na západě. Trochu mi to připomíná jeden patologický stav z neurologie, který ve vzácných případech může nastat po mozkové mrtvici – pacient prostě přestane vnímat polovinu světa. Z talíře sní jen to co je na vybrané straně, zaváže si tkaničku je na jedné botě a tak dále. A není to o tom, že by jednu stranu jen neviděl, on ji prostě NEVNÍMÁ. To ale neznamená, že by ta strana světa neexistovala. Stejně jako v Rusku nepřestal plynout čas jen proto, že se tam většina z nás nedívá. Od dob Sovětského Svazu se tam samozřejmě změnila spousta věcí, stejně jako u nás. Možná dokonce ještě víc než u nás (a dnes už většinou k lepšímu).

Jak jsme si už řekli, Ruská federace je samozřejmě monstrózně velký stát a tak se tam i dnes samozřejmě dá najít spousta ujetostí a z těch si dělat srandu. Já sama se vždycky ráda zasměju u meme populárních hlavně v anglofonních zemích, které vždy začínají „In Soviet Russia“ a pak ukáží něco úplně postaveného na hlavu. Tady je pár ukázek pro pobavení.

V Sovětském Rusku…

Rusko prostě pořád JE divné, a to i dnes. Když chcete, najdete tam skoro cokoli. Stejně jako v USA, Číně nebo Indii. Věci vtipné i věci strašidelné nebo smutné. Rozhodně tam najdete i dost vymaštěných a agresivních nácků – stejně jako je najdete třeba u nás. I ve vedení země tam určitě najdete lidi s fašounským myšlením…i když aktuálně jejich počet a vyšinutost asi jen těžko překoná současné vedení země naší. U nás už jsme jen kousek od toho, aby pětidemolice zahájila každé zasedání společným hajlování a zařváním banderovského (tedy fašistického) hesla.

Rusko – země neomezených možností… 😀

Šílené excesy ale nic nemění na tom, že Ruská federace je dnes úplně jinde, než byl Sovětský svaz v době svého kolapsu na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ta země se neuvěřitelně vyšvihla. Kdo a co za ten „ruský zázrak“ může si povíme třeba v jiném článku (stručně – je to hlavně díky pracovitosti obyčejných lidí, jako vždy a všude). To podstatné je, že se Rusko opět stalo velmocí, i když naše civilizační oblast pořád předstírá, že je to jakýsi africký banánistán. Rusko a i další země na Východě je plné pozitivních věcí, které bychom neměli ignorovat, protože nás mohou v mnoha ohledech obohatit. Například uměním…

Ruské umění

I když jsem v teenagerských letech krátce po revoluci byla skoro až posedlá anglosaskou kulturou a nasávala jsem ji jak houba lysohlávka, nikdy se ze mě nestal úplně klasický produkt západního světa. Například už někdy od dvanácti miluji ruské skladatele vážné hudby, jejichž génius mě provází většinu života – Čajkovskij, Chačaturjan, Rachmaninov, Stravinskij, Prokofjev, Musorgskij, Rimskij-Korsakov, Rachmaninov a další borci. Pokud se chcete alespoň na chvíli povznést nad svoje smrtelné tělo nebo mít dobrou hudbu pro zkoncentrování vnitřní síly, určitě si ty ukázky proklikejte. Ať už cítíte etnickou nenávist k Rusům a prahnete po jejich genocidě nebo ne, na kvalitě té hudby to nic nemění.

Často sahám i po ruské literatuře – třeba inteligentní sci-fi od bratrů Strugackých nebo naprosto nádherné dětské knihy od Kira Bulyčova (hlavně ty o Alence) a všechny příběhy o Neználkovi od Nikolaje Nosova. Tyhle knihy by měly být v každé knihovničce hned vedle knih Michaela Endeho nebo Joanne Rowling a všem je vřele doporučuji.

A těmito několika tipy se vlastně dostáváme na začátek (doufejme) naší cesty k znovuobjevování toho, jestli je Rusko opravdu ten Mordor plný tupých kanibalů, jak nám už cca dvě dekády tlačí do mozků média, nebo jestli to třeba není trošičku jinak.

Svět digitálních technologií je jako oheň – je to skvělý sluha ale strašlivý pán. Musíme k němu přistupovat opatrně, aby úplně neovládl naši mysl a neudělal digitální zombie i z nás, tedy z té přemýšlivé třetinky lidstva, která bude v budoucnu strašně moc potřeba (každý a každá z nás!). Pokud se ale dokážeme ubránit moderním a neskutečně sofistikovaným nástrojům technokratické manipulace našeho vědomí (např. manipulace vyhledávání v Googlu, zpolitizovaný systém doporučování obsahu na YouTube a Facebooku, nástroje pro zvýšení návykovosti sociálních sítí atd.), tak internet je parádní nástroj, jak se dostat k zajímavým informacím, spojit se s jiným rozumnými lidmi a také jak získat filmy a dokumenty, které nám moderní „měkká“ železná opona nenápadně schovává.

Mimochodem – je fascinující, že existenci nové informační železné opony obvykle objevíme teprve tehdy, když začneme hledat něco konkrétního a najednou musíme proskakovat hromadou hořících obručí, abychom se k tomu obsahu vůbec dostali. A jelikož většina lidí přijímá informace jen pasivně, tak o žádné informační blokádě umístěné na východní hranici EU nemá nejmenší tušení.

A tady mám pro vás doporučení, kvůli kterému vlastně vznikl celý tento předlouhý článek – hlavní ruský producent filmů Mosfilm začal dávat na YouTube své filmy zdarma. To je naprosto skvělé, protože jinak se k těm filmům dostává poměrně špatně. Všechny mají titulky v několika jazycích, občas i v češtině. Pokud titulky v češtině chybí, dejte v nastavení pod ozubeným kolečkem Auto-translate a vyberte češtinu – překlad pak funguje vcelku dobře, protože nepřekládá z poslechu ale z připravených anglických titulků.

Mosfilm má kanálů více, ale nejlepší a nejkompletnější nabídku má FSUE Mosfilm cinema concern. Doporučuji dát odběr, protože tam najdete zdarma spoustu skvělých filmů, od komedií po válečná dramata. Dejte si videa seřadit podle popularity, nahoře budou verze s anglickými názvy, takže se v nich lépe orientuje.

Začít můžete třeba šílenou bláznivou komedií Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku. Množstvím šílených kaskadérských triků a gagů se to vyrovná starým dobrým francouzským komediím. Nechápu, že jsem ten film doteď neznala (stejně jako spousty dalších)… Jo a berte s rezervou hodnocení ruských filmů na ČSFD, tam se bohužel slézá dost lidí, kteří už zase hodnotí ideologicky a třeba bláznivou komedii zkritizují za to, že je příliš bláznivá a plná gagů (u americké komedie to nevadí), což je podobně kvalitní hodnocení, jako kritizovat drama za to, že je příliš smutné a dramatické. 🙂

Pokud vám nestačí titulky, na ulozto jde stáhnout i verze se starým dobrým českým dabingem. Je to ještě z dob, kdy se u nás mohly ruské a sovětské filmy normálně vysílat a totalitáři naopak zakazovali ty americké – oni to holt jinak neumí, musí pořád něco omezovat a zakazovat a je jim jedno, jestli je to nalevo nebo napravo.

Pak si někdy večer pro spravení nálady můžete střihnout třeba groteskní komedii Operace Y (první dvě povídky jsou skvělé, třetí klidně vynechte) a jindy zase Afoňovo zmoudření. Pro náročnější je tu jeden nejlepších proti-válečných filmů, katarzní Jdi a dívej se (verze s českým dabingem). Ti nejnáročnější by se měli podívat na filmy geniálního Andreje Tarkovského, přinejmenším na Stalkera (a pokud jeho složité filosoficko-náboženské přesahy pochopíte, tak i na Solaris, Ivanovo dětství, Andreje Rubleva a Zrcadlo – jsou to velmi náročné, ale geniální filmy).

A to je vše, přátelé. Nenechte se manipulovat ani jednou stranou. Musíme vždy myslet na to, že aby si člověk mohl udělat alespoň trošičku objektivní názor, musí poslouchat všechny strany a pak hlavně SÁM PŘEMÝŠLET o tom, co se dozvěděl. A pak si udělat vlastní závěr bez ohledu na to, komu se zrovna fandí. Jen tak ze sebe můžeme shodit okovy manipulace a propagandy (která se na nás tlačí ze všech směrů).