Menu Zavřeno

Spánek a podivná intuice snů

Spánek je nesmírně zvláštní proces. Ani dnes si nejsme stoprocentně jistí, co to přesně je a proč musíme pravidelně spát. Podle všeho je to ale kombinace více věcí.

Spánek je součástí našich biorytmů, přesněji našich pravidelných denních cirkadiánních rytmů. Všechen život, ale i celý vesmír, je totiž pravidelným vlněním, které je pro nás spojno především s rotací Země kolem své osy a kolem Slunce.Vše se hýbe, vše je opakující se sinusoidou. Dá se říct, že veškerý svět je různorodá hudba vesmíru a náš pravidelný spánek je tou klidnější částí skladby.

Spánek ovlivňuje náš metabolismu a pomáhá nám lépe vyčistit organismus od řady odpadních látek, a to především z mozku. I proto má chronický nedostatek spánku tak brutální dopad na kvalitu myšlení a má na svědomí všemožné degenerativní neurologické procesy.

Spánek také podle všeho pomáhá šetřit energii a má celou řadu dalších funkcí.

Během spánku se ale děje ještě jedna fascinující věc – snění. Pokud máte pejsky, tak moc dobře víte, že nějaké sny o prohánění zajíců se zdají i jim, ale spánek je zásadní především pro člověka s tím jeho gargantuánsky obrovským mozkem a s prapodivným lidským vědomím.

Každou noc sníme přibližně pětkrát, v takzvané REM fázi, tedy „Rapid Eye Movement“ – podle rychlých pohybů očí. Když se večer podíváte třeba na svého spícího partnera, tak čas, kdy zrovna sní, poznáte podle trochu znepokojivého „koulení očima“ pod zavřenými víčky, jak se dotyčný zrovna někde „rozhlíží“, zatímco mu mozek něco zvláštního promítá.

Snění je zásadní hlavně pro tvorbu vzpomínek. Ve snech se většinou kombinují zážitky z posledních několika dní s fragmenty vzpomínek z minulosti, všechno se to zamíchá v podivném guláši, dá se tomu jakýs takýs smysl a mozek si to uloží do své fenomenální 3D struktury. Jde o jakousi „komprimaci zážitků“ z nedávné minulosti, aby v mozku tak nějak pěkně seděly mezi ostatními vzpomínkami a nezabíraly moc místa.

Snění ale plní i další úlohy, o nichž už se nemluví tak běžně. Často v nich totiž řešíme problémy, které nás trápí v bdělém stavu. A protože ve spánku mozek funguje o dost jinak než při plném vědomí a do jeho činnosti nezasahuje to otravné myšlení (které je někdy nesnesitelně sešněrované), tak často dokáže přicházet s věcmi, které by nás jinak prostě nenapadly. Naše mysl se otevírá vlivům a myšlenkám, které jsou jinak nemilosrdně otesávány rozumem a vědomí pak občas získává skoro až ezoterické nebo nadpřirozené schopnosti. Není náhodou, že existuje řada věštců, kteří dokáží relativně přesně předpovídat budoucnost právě během spánku (ať už běžného nebo hypnotického). Ať už věříte na to, že se připojují na nějakou božskou sílu nebo se prostě jen pustí jiné podprogramy v mozkové superpočítači, mozek dokáže během snů velmi zvláštní věci.

Několik příkladů síly snů

Co naše mysl dokáže ve spánku dokazuje třeba to, kolik věcí lidé vymysleli právě díky snům.

Třeba jeden z nejzásadnějších objevů moderní chemie, Mendělejevovu soustavu prvků, prý máme právě díky snu. Geniální ruský vědec Mendělejev (mimo jiné chemik, fyzik, geolog, metrolog, meteorolog, ekonom a technolog chemických, těžebních a zemědělských procesů) pracoval na učebnici chemie a chtěl pro ni udělat lepší systém pro řazení prvků. Trápil se tím, trápil…až se šel vyspat a ve snu se mu najednou prvky hezky seřadily do mřížky a najednou vše dávalo smysl.

Bylo to skoro jako malý zázr…moment, teď si uvědomuji, že dnes už se vlastně nesmí říkat „Mendělejova soustava prvků“, ale politicky korektně to musí být neutrální Periodická soustava prvků, že? Protože zaostalí RuSSáci by nikdy nic nemohli vymyslet a všechno dobré, co kdy přinesli, musíme povinně ignorovat nebo pokroutit. Když už tam tedy nějaký stát naznačíme, tak to může být jedině Ukrajinská soustava prvků, která bude optimalizována na pět základních prvků – Propagandium, Kokainum, Zelenskium, Zpronevěrium a Nacismium. Ale zpět k příkladům toho, kdy sny mohly za objev něčeho zásadního (tu divnou narážku na Rusko vysvětlím později, nebojte 🙂 ).

Tak například vynálezce šicího stroje vyřešil technologický problém jehly díky snu o kanibalech, kteří ho bodali oštěpy s dírkou v hrotu za trest za to, že se zasekl ve vývoji.

Paul McCartney zas ve snu složil slavnou a velmi unikátní píseň Yesterday – po probuzení pak neustále „otravoval“ všechny kolem sebe tím, že jim píseň hrál a ptal se jich, jestli ji odněkud neznají. Nemohl totiž uvěřit, že ji složil jen tak, během snu.

Albert Einstein prý poprvé začal přemýšlet o teorii relativity díky snu o kravách. Farmář na druhém konci pastviny zapnul elektrický plot a Einstein viděl, jak od něj odskočily všechny krávy najednou. Farmář mu ale řekl, že kravičky odskakovaly postupně. Einsteina napadlo, že to viděli jinak kvůli rychlosti světla.

Pochopit strukturu benzenu (dnes jeden ze základních stavebních kamenů průmyslu) pomohl Fridrichovi Kekulé také sen. Zdálo se mu o tom, jak ho obklopila spousta hadů, kteří se zakusovali do svých ocasů a vytvářeli klasickou hexagonální strukturu, kterou tak dobře známe z hodin chemie. Něco podobného se stalo i Jamesi Watsonovi, který díky snu o hadech a schodišti rozlousknul problém DNA.

Sny také pomohly najít lék na nemoc ALD, na cukrovku a stojí za nespočtem knih, filmů i hudby. A je toho mnohem více, to zmíněné je jen špičička ledovce, která se stala součástí anekdotických historek.

Sen o budoucnosti?

Já sama mám už od dětství mimořádně živé a komplikované sny. Někdy mi dokonce také pomáhají řešit pracovní problémy, když ve snu rozlousknu něco, co mi během dne nešlo vyřešit. I když složité problémy ještě častěji vyřeším v takovém tom zvláštním okamžiku těsně mezi spánkem a bděním (což je pěkně otravné, protože pak musím vstát a jít to zapsat). Někdy také prožívám takzvané lucidní snění, kdy si ve snu uvědomíte, že sníte a získáte schopnost sen do určité míry korigovat – jen to nesmíte přehnat, protože když začnete zapojovat „bdělý rozum“ příliš, tak z mozku vykopnete theta vlnění, na hřiště místo něj nakluše beta vlnění a vy se probudíte.

Zvláštní je, že mám sny různých kategorií a vždy jasně vnímám, kam který sen patří. Mám hodně snů, kdy létám či skáču nad krajinou, kterou zvědavě zkoumám a zároveň se hrozně raduju z pro mě „přirozeného“ pohybu. Pak mám něco jako noční můry, které mi pomáhají vyřešit různé starosti a bojovat proti vnitřním strachům – zajímavé je, že od jednoho zážitku už se při těchto můrách skoro nikdy nebojím, spíš jsem při nich něco jako zvědavý pozorovatel. No a pak je tu ta zvláštní a spíše výjimečná kategorie snění, kterou neumím přesně zařadit, ale jsou to sny divné a mám při nich pocit spíš „přijímače“ než autorky. Tím neříkám, že je tu nutně i nějaký vnější „vysílač“, ale tyhle sny prostě fungují nějak jinak, netěží z mých zážitků a je to spíše jako kdybych sledovala jakési zprávy nebo film. Zřejmě do nich zasahuje nějaká jiná část mého mozku než obvykle a tak mě to mate. Ale rozhodně si při nich neodpočinu. Jeden takový se mi zdál včera a tím se opět vracím k tomu „vtípku“ s Ruskem.

Sen se odehrával v Praze. Na křižovatce před Národním divadlem byl velký kráter, zřejmě po zásahu rakety. Na dně kráteru ležela těla několika Pražanů. Obzvlášť silný byl pohled na starou paní, která byla napůl zasypaná, vidět jí byly jen ruce, špičky nohou a bledý obličej. Její prázdné, mrtvé oči, byly upřené k jarní obloze.

Kolem chodili lidé, celí zmatení a dezorientovaní. Škobrtali, potáceli se a v tvářích se jim zračil naprostý šok. Nebyl to ale tak šok z toho, že před národní symbol dopadla raketa, ale z toho, že jim začalo docházet, že všechno má své následky. Docházelo jim, že když různými způsoby pomáhali podporovat válku a zabíjení, tak teď se to vzdálené zabíjení jiných najednou dostalo až k nim. Že nejsou od války tak izolovaní, jak si mysleli a že při válce opravdu umírají lidé, není to jen show v televizi. Také spoustě z nich docházelo, že udělali obrovskou chybu a teď záleží jen na tom, jak se k nim zachovají ti, k jejichž vraždění oni sami dříve tak nadšeně vyzývali.

Obraz se přesunul jinam, k obchodnímu centru na Andělu. I tam vypadali lidé jako opaření a někteří se během chůze pokoutně a se strachem rozhlíželi kolem sebe. Kolem nich chodilo hodně vojáků – ruských. Nebyli nepřátelští, prostě tam chodili, postávali, kouřili a někteří se i usmívali. Část z nich vypadala, že už toho má za sebou hodně – provizorně zalátané a týdny nevyprané uniformy, ztrhané tváře. Většina z nich tam přišla hlavně kvůli nákupnímu centru, protože byli unavení dlouhou cestou i bojem a chtěli si nakoupit drobnosti a trochu zapomenout na měsíce válečného tažení, které měli za sebou.

Na několika místech v hale obchodního centra byly malé skupinky Čechů, kteří se tiše a nervózně bavili. Všem už došlo, že se všechno změnilo. Velké části z nich se ulevilo. Brali to tak, že byli osvobozeni. Ruských vojáků se nebáli, ale většina z nich si přesto raději udržovala opatrný odstup. Další část Pražanů se ale třásla strachy – báli se, že ruští vojáci přijdou na to, jak právě oni nadšeně podporovali válku a zabíjení. Někteří se domlouvali, jestli by měli riskovat a zkusit uprchnout někam za hranice nebo jestli raději někam zalezou a budou doufat, že se na jejich předchozí chování zapomene.

Všude panovala prazvláštní nálada, směs šoku, strachu ale i úlevy, „že už to konečně prasklo“.

A to je celé.

Neříkám, že je to nějaký věštecký sen, to vůbec ne. Ale rozhodně je něco takového možnou variantou budoucnosti. A to pravděpodobnější, než si je spousta lidí ochotna připustit. Nemůžete donekonečna šťouchat klackem do vosího hnízda a myslet si, že se nic nestane. To samé platí pro případ, že pícháte do oka původně klidného medvěda. Dříve nebo později se šelma rozzuří a vy, malý človíček, pak jen můžete přemýšlet, proč a kvůli komu jste ji vlastně provokovali. A nezbyde vám nic jiného než doufat, že vás to nasrané zvíře nepromění v krvavou kaši.

Zajímavé je, že krátce po probuzení jsem si přečetla zprávu, že hlavouni z USA jsou prý „ochotni obětovat ve válce proti Rusku tři východní země“. Tak to je od amerických miliardářů opravdu hezké, že jsou ochotni za své zájmy obětovat jiné. Ty země, které mají být předhozeny záměrně rozzuřenému medvědovi, mají samozřejmě být Polsko, Česko a Slovensko. Je to opět „o nás bez nás“.

Necháme to tak? Budeme dál nečinně sedět, zatímco nás naprosto zrůdná loutková vláda žene nejen do chudoby a hladu, ale i do války? Jsme opravdu už tak letargičtí, že se necháme zatáhnout do naprosto nesmyslné a zbytečné války ještě hlouběji? Jsme ještě vůbec lidé, nebo jsme jen ti tupí, hacknutí bioroboti Noaha Harariho?

21 Comments

  1. dědek

    Hezký úvod, provokující k úvahám. Do jak hrozné jámy nás ale vede ta šílená “vláda” kvůli svým ambicím, že dostane odměnu. Ta dočasná odměna několika zvráceným jedincům, má být kompenzována utrpením milionů reálných lidí. To je snad už opravdu vidět, ne?

  2. Ondra

    Článek skvělý, na zajímavé téma a ještě výborně zpracovaný. Ukrajinská periodická “Mengeleho neonacistická tabulka” mě pobavila. Jen těch prvků tam bude více.

    Ony mají sny více kategorií. Třeba sen “čůrací” kdy se člověk probudí s plným močákem a musí valit na záchod. To je z kategorie fyziologických snů. Když člověku není fyzicky dobře, je nějaký churavý, tak se mu mohou zdát třeba i docela nepříjemné hororové sny jen z tohoto důvodu.

    Pak je kategorie typu “co mi tlačí na psychiku” – zdá se mi to co mě zrovna nějak tíží. To mohl být i ten sen o bombách rusech v Praze. Ale taky nemusel. To že sem dopadne jen pár bomb a pak přijedou “bubáci v železných maringotkách” a vymetou odsud tu kolaborantskou verbež, je řekl bych ještě hodně pozitivní scénář budoucnosti.

    Do téhle kategorie mohou patřit i fantaskní sny o tom, že to co probíhá v realitě nepříznivě, ve snu probíhá pohodově. Takovéto mám poslední dobou často. Že místo zombifikovaných magorů s vymytým mozkem, mám zpět ty svoje známé a kamarády, se kterýma byla vždy legrace. Krásné a nereálné.
    Myslím že většina z nich se vydala na sestupnou trajektorii bez návratu.
    Nebo sen že žiju s ideální partnerkou, a ne s těmi co potkávám v reálném životě.

    Pak jsou sny typu “deja-vu”, kdy se člověku zdá něco co se doopravdy stane. To taky zažil leckdo. A kolikrát jsou to banality.

    A pak hodně bohatě symbolické sny, kupříkladu jungovského typu, u žen spíš emočního. Většinou je k vzteku, že se ty složité symboly nedaří moc dešifrovat. Nebo jen mlhavě.
    Tam je člověk v žádném případě nesmí chápat doslovně, ale vyloženě symbolicky.

  3. Ondra

    Spánek, a obzvlášť tak dlouhý – 8 hodin – je v podstatě důsledek našeho odpojení od podstaty vesmíru, od vesmírných energií. Kdy si těžký deficit energie musíme doplňovat jednak pojídáním živočišných a rostlinných mrtvolek, a pak spánkem který nám zabere celou třetinu života.

    Sny jsou pak důlsedkem toho že jsme přes den odpojení od naší duše, od intuice a opět od energie vesmíru. Takže pak musíme dostávat symbolické zprávy přes sny, a regenerovat nervovou soustavu od těžkých energií, abychom tu nezešíleli či se neproměnili v tupé zvířecí bioroboty.

    A pak taky je spánek detox nejen mozku, ale sny jsou třeba emočním detoxem. Který byl taky velmi důležitý v těch temných těžkých energiích co tu donedávna panovaly.

    Prý je to tu pro duši v téhle temnotě tak těžké, že se v noci odpojuje od těla aby si odpočinula. A při probouzení zase vklouzne zpátky. Takhle se stalo mému známému, že se ráno probudil, a několik minut nevěděl kdo je. A jeho vrstvy vědomí se natahovaly postupně jedna po druhé. Ty věci se kterými se identifimujeme. Tedy práce, naše cíle, úspěchy, lidé okolo nás.
    Zajímavé, že žena se zase identifikuje a sebedefinuje pomocí vztahů které má s ostatními, zatímco muž se svojí prací a tím co vykonává.

    Docela závidím tomu, komu se zdají poslední 3 roky normální sny. Mě se zdají převážně sny zcela banální, sluníčkářské (to je psychický detox, aby člověk nezešílel z toho co se okolo děje) a nebo ne zrovna pozitivní těžké sny. Což mi docela vadí, že mi přestaly fungovat sny. Na druhou stranu, o to víc mi fungují různé synchronicity v bdělém stavu. A symbolika se objevuje v denním životě, ne v noci ve snech.

    • DDT

      Takže moje kočka, která prospí půl dne a často něco pojídá, je úplně odpojená od podstaty vesmíru a od vesmírných energií? To je asi blbost, že?

  4. Jiří Vodička

    Můžu fakt potvrdit!

    Můj kamarád, člen představenstva koncernu Rheinmetall, měl na nočním stolku neustále bloček a tužku. A mnohdy byl ráno velice a pozitivně překvapený, co si tam v noci zapsal, když mu mozek fungoval jinak než přes den.

    Já byl v představenstvu softwarové firmy (šéf vývoje) a dělal jsem totéž – každou noc bloček a tužka na stolku vedle postele. A pak jsem si tam poznačil jedné noci moc zajímavou myšlenku, která mě při usínání napadla: jak řešit výpočet v ekonomickém modelu firem jinak než iterací …. to, co náš software počítal do té doby 40 minut se po implementaci této myšlenky změnilo na 5 sekund! Tisíce ekonomů ve všech velkých firmách po celém světě pak on-line přepočítávali své plánovací modely, naše firma šla na burzu a z majitelů našich akcií se stali miliardáři.

  5. Koronapřevrat

    V roce 2018 se mi zdál zvláštní sen, který se absolutně vymykal atmosféře té doby. Tehdy naše země žila v relativní prosperitě a z mainstreamových médií zněly dennodenně nadšené hlasy politiků i koupených celebrit o tom, jak si všichni musíme uvědomit, že se máme dobře, žijeme v tom nejlepším období naší historie, všude panuje mír, nehrozí nám válka ani chudoba a žijeme si nad poměry. Právě v té době se mi zdálo cosi až mrazivě varovného.

    V tom snu jsem šel cestou domů do svého panelákového bytu na sídlišti a čím více jsem se blížil k cíli, začal jsem si uvědomovat, že cosi není v pořádku. Celou cestu obklopovala nesmírně tísnivá atmosféra a v určitém momentu jsem si uvědomil, že jsem nepotkal ani jediného člověka a všude okolo panuje naprosté ticho. Ticho a liduprázdno bylo i na našem sídlišti, což tehdy bylo něco nemožného i v noci.

    Když jsem se však blížil ke vchodu, slyšel jsem, jak hluk a přítomnost lidí naopak začíná sílit. Přímo u dveří vchodu si ustlaly dvě osoby a další asi dva polehávali přímo pod okny bytů. Nezdálo se mi, že by šlo o bezdomovce, spíš mně svým chováním připomínali vojáky, i když byl každý oblečen jinak a neměli armádní stejnokroje. Ale upraveností svých zevnějšků a jakousi na pohled zjevnou disciplínou to bylo zjevné; každý z nich měl navíc vedle sebe jakési batohy.

    S obtížemi jsem se jim vyhnul, vešel do vchodu (klíč už nebyl potřeba, dveře byly vyražené i s kusem zdi) a hned v chodbě se na mně vyvalila oblaka mohutného dýmu a smradu, do toho byl slyšet ohromný kravál, řvaní, nadávky, do toho zvuk sbíječek a kladívek. Došel jsem k výtahu a zjistil, že uvnitř otevřené šachty sedí v kabátech jacísi borci s ostrými pohledy a ohřívají se nad otevřeným ohněm, který si vesele založili na dně výtahové šachty. Podíval jsem se nahoru, kde je výtah, a on už v šachtě vůbec nebyl! Hm, tak do 6. patra budu muset dojít pěšky, říkal jsem si.

    Jakmile jsem ale zamířil ke schodům, zjistil jsem, že schody do jednotlivých pater už neexistují a místo nich jsou provizorně vybetonované výstupy. Horko těžko jsem se vyhrabal o patro výš, rozhlédl se okolo a spatřil jsem, že byty nájemníků jsou buď dokořán otevřené a ozývá se z nich rachot sbíječek z probíhajících demolicí, nebo jsou zavřené a nikdo už v nich nebydlí, protože jmenovky jsou stržené a dveře zaplombované. V ten moment jsem si s hrůzou uvědomil, že se možná nedostanu domů, protože můj vlastní byt už možná neexistuje. V tom okamžiku jsem se probudil.

    V té době jsem ten sen vytěsnil z paměti a dva roky na něj vůbec nepomyslel. Vybavil se mi až v březnu 2020 během prvních lockdownů, když jsem chodil odpoledne z práce domů a stejně jako v tom snu procházel naprosto tichým sídlištěm bez lidí a celou cestu nepotkal jediného člověka. S hrůzou mi to připomnělo celou příhodu z onoho snu. Z dnešního pohledu se mi ten sen nezdá ani příliš fantasmagorický, když pomyslím na všechny souvislosti okolo, dění za poslední tři roky a zamýšlené záměry covidových fašistů a plánovačů Velkého resetu, hrozící války a energetické krize, jimiž nás chtějí dostat na kolena a vzít nám i to poslední, co ještě vlastníme. Včetně našich domovů.
    ——————————————————–
    O snech a spánku v souvislosti s intuicí skvěle hovořil Peter Staněk:
    https://www.youtube.com/watch?v=UOsUFj8uCks
    “Intuice je možná schopnost nahlédnout do morfického pole (…), ve kterém všechny jevy, procesy atd. jsou uloženy. A když se, vědomě nebo nevědomě, napojíte na toto informační morfopole, můžete číst. Jelikož minulost, současnost a budoucnost nehraje roli, tzn. že můžete číst i budoucnost. Ta budoucnost se vám projeví jako jistá intuice, jako vnitřní hlas, vnitřní pokyn. (…)
    Když spíte, nejen že odstraňujete toxiny z těla, ale především čistíte informační toky senzorických systémů ve vašem těle. Kdybyste to neudělali, příští den by došlo k informačnímu blackoutu. (…) Musíte spát minimálně osm hodin; prvních šest hodin probíhá fáze, kdy třídíte informace, čistíte infrastrukturu, váš mozek zpracovává informace. Ale další dvě hodiny je váš mozek schopen předvídat budoucnost. A to předvídání budoucnosti je možná právě ona intuice.

    • Nikola

      Ten sen v podstatě odpovídá tomu, jak už osm let (ale hlavně poslední rok) žijí obyvatelé Donětska a Luhanska. Rozbombardované paneláky, domy částečně obsazené podivnou poloprofesionální armádou (která civilisty z domu používá jako živé štíty) a liduprázdné ulice…

    • Ondra

      Zajímavé. “Výtahové” sny jsem míval poměrně často. A viděl bych to i částečně symbolicky.
      Často si ten výtah dělal co chtěl a odmítal zastavit v požadovaném patře, případně si to vystřelil až někam k nebesům.

      Sen o zablokované výtahové šachtě a neúplných rozbitých schodech, takže dostat se do vyššího patra bylo obtížné, kde pak nějací chlapi něco bourali a odnášeli z bytů, jsem měl asi před rokem.

      Skoro jako byt o bylo něco z kolektivního nevědomí či z historické paměti.

      Jako by pro člověka bylo něco nedosažitelného, či se najednou z běžně dostupného stalo nedosažitelným. Bourání jistot. Nedostupnost něčeho. Zásah do majetkových práv (cizí chlapi bourají a stěhují). A nebo neschopnost ovládat něco ve svém životě – dřív stačilo stisknout tlačítko a teď to najednou nejde ani pěšky.

      A daly by se z toho vydolovat další významy. Možná i nějaký ten jungiánský. Do kapsy hluboko, do nebe vysoko 😀

  6. czexit

    Na tomto tématu je dobře vidět nadřazenost starých civilizací nad tou naší. Souhrn nejpokročilejších védských textů, Upanišad, zvaný Védánta sútra v kapitole 3.2 podrobně popisuje spánek a klasifikuje sny. Podobně jako moderní pojetí uvádí tři hmotné fáze vědomí plus jednu nehmotnou, označovanou jako turíja, “čtvrtá”:

    1. džágrata, bdělost (beta, 14-40 Hz, alfa, 7-14 Hz)
    2. svapna, snění (theta, 4-7 Hz)
    3. susupti, hluboký spánek (delta, 0.5-4 Hz)

    Smyslem spánku je regenerace prány, životní energie proudící v čakrách a meridiánech. Probíhá ve fázi susupti, která je proto životně důležitá a její opakované narušení může vést k šílenství, jak ukázaly pokusy.
    Sny jsou nositeli subtilní karmy (příjemné a nepříjemné). Strukturované sny jsou často předpovídací, pokud obsahují prominentní téma, osobu/y, věci či děje. Některé způsobují duchové apod. (noční můry) a lze se jim bránit.
    Nápady a inspirace ve snech způsobuje částečka supervědomí, náš soused v srdci. Je něco jako admin a my, normální živé bytosti, jsme uživatelé softwaru (subtilního těla) a hardwaru (fyzického těla) v rámci omezení a práv, které nám přiděluje podle naší karmy.

    Předpověď ruské invaze do Evropy se nachází např. v knize Thomase Rittera Proroctví o Evropě z knihoven palmových listů (2006 německy, 2007 česky). Podle ní má dojít v Evropě k občanské válce mezi domácím obyvatelstvem a imigranty, Brusel to nebude schopen zvládnout a pozve ruská a čínská vojska, která válku ukončí. Je zajímavé, že v té knize uváděné události se staly, ale později a v menším rozsahu (první vlna imigrace, covid). Podle indicie z horoskopu jednoho mého známého by k té válce mohlo dojít v letech 2048-2058. Budoucnost ale není pevně daná…
    “The future is not set. There is no fate but what we make.” (Kyle Reese, Terminator 2)

    • ZaS

      Když už je řeč o proroctvích, doporučuji tuto knihu https://www.databazeknih.cz/knihy/nostradamus-pristich-50-let-59176 Jak jsem zmínil v komentáři, je zajímavé jak ani autorovi na přelomu 80 a 90 let, tak ani překladateli v roce 2009 ještě nebyly jasné některé výrazy/vize, které nám už smysl bohužel dávají. Kromě kobylek si matně vzpomínám i na úvahu o člunech na kterých invazní armáda překoná moře, což autorovi přijde jako nesmysl, protože invazní armáda potřebuje přece mnohem větší plavidla.

  7. Laco

    Dobře řečeno. A sen o osvobození nám dává naději ve fyzickém světě. Pokud by však dopadly rakety do obydlených zón v Praze, pak nebudou ruské…

  8. Martin

    evropští politici jsou za vše zodpovědní
    Rusko totiž bojuje proti nim a jejich přisluhovačům
    a protoze ten sen se vyplni ze tu Rusove budou znovu a kdyz ne tak jen spalena zem.jinak to nemuze skoncit…

    • Jaromír

      Martin: Evropští politici (zejména ti naši přisluhovači) jsou jen nesvéprávní vazalové – Rusové nemají zapotřebí bojovat se zástupnými cíli (pokud z našeho území nedojde k útoku). Putin řekl doslova, že až doopravdy začnou, budou cílem úderu “centry upravlenija” – a oni vědí, kde ta centra jsou.

  9. Jára

    Já se pamatuji někdy v roce 2005. To jsem tenkrát cvičil modrou alfu a celý víkend jsem strávil meditačními cvičeními.

    A pak jsem byl na nějakém školení v budově v Praze a viděl jasný žlutý záblesk. Celá Praha byla v rozvalinách a mezi tím zmateně pobíhali ti, kteří přežili. (Vypadalo to tady jako dnes na frontě na UA.) Je docela nepříjemné, když vnímáte dvě reality současně aby si o vás okolí nemyslelo, že jste se zbláznili.

    V roce 2005 by asi nikdo nechápal, že je velké riziko války i na našem území. Dostal jsem varování před mnoha lety a teď asi věštecký sen nebude.

    • ZaS

      Zajímavá synchronicita: o dvou překrývajících se realitách píše P.K.Dick ve Valisu, který jsem zrovna dočetl. U něj to byl orient v Kristových dobách a 20. století v Americe. Ilustruje tím obrazem myšlenku, že impérium ničící vše co se mu postaví do cesty, nikdy neskončilo a táhne se celými dějinami. Což je fakt nejen v nadsázce.

      • Jára

        S mobilem můžete mít 2 překrývající se reality snadno. Prostě se s někým bavíte a někde jinde jste. Třeba pro horolezce to může být smrtelné, protože když se vybavuje nad kilometrovou propastí s někým, kdo je v teple domova ten ho může rozhodit.

        Vědomí tohle dokáže i bez technických berliček. A stát se to může něčekaně.

  10. JK

    Podobný sen jsem měl před časem i já. Sny si moc nepamatuji a tento jsem rovněž zapomněl, ale ten Váš mě nakopl k jeho vybavení. Dějiště bylo jiné, ale pocit stejný. Cosi přilétlo, následovala obrovská exploze, všude byly trosky, zranění a mrtví lidé. Chvíli nikdo nevěděl co se děje, brzy mi ale došlo, že to byl útok a začala válka. A v ten moment se dostavil pocit: “tak a je to tady, pohár přetekl”. Zřejmě i já jsem byl zraněný a asi jsem umíral, protože jsem nijak nezmatkoval jako jiní, nesnažil se ukrýt před létajícími troskami, byl jsem zcela apatický a už mi bylo všechno jedno.

    Snům ale nepřikládám velkou váhu. Většinou jsou mé sny temné, divné a zmatené. Kdyby to měly být nějaké obrazy budoucnosti, nedávalo by to žádný smysl. Možná jsem zrovna četl nějaký článek o válce na Ukrajině a promítlo se mi to do snu. Ten pocit pak víceméně odráží i můj bdělý názor na věc. Zahráváme si s ohněm a poneseme následky. Čímž nemyslím jen to, že nutně musíme být bombardováni.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..