Tento článek je v podstatě apendixem k článku Krizí rozdělená společnost. Pokud máte několik minut, přečtěte si ho prosím také :-). Naopak tento článek je trochu delší, i když jsem se snažila o stručnost – ale při snaze najít hlavní argumenty obou stran jsem nechtěla vynechat nic zásadního.
V únoru/březnu 2020 nebylo úplně jasné, s čím vlastně budeme bojovat. Čína patří mezi ty země, které jsou u nás sice často líčeny hodně černobíle (přesněji – černočerně) a nefér, ale na jednom se asi shodneme – informace, které k nám z Číny proudí, jsou většinou nespolehlivé a překroucené.
Když se tedy díky modernímu způsobu života povedlo transplantovat jejich epidemii na naše vlastní obyvatelstvo, tak dávalo smysl, že jsme byli velmi opatrní. Nyní už skoro s jistotou víme, že jde o nějak upravený virus (nebo přinejmenším o jeho velmi nezvyklou mutaci) a tak byl úvodní nápor horší. Lidský imunitní systém je něco naprosto úžasného, ale potřebuje se neustále učit. A zareagovat na nezvyklou novou variantu viru mu může chvíli trvat.
Následujících sedm měsíců se ale nese v duchu absolutního informačního chaosu…
Informační chaos
Na jedné straně velké noviny a řada politiků, vědců i celebrit přichází s neuvěřitelně katastrofálními scénáři o nejhorší pandemii od dob španělské chřipky po konci První světové války. Každý den se na nás sypou statistiky o obrovském počtu lidí s pozitivním výsledkem PCR testů a o počtu lidí, kteří zemřeli na/s Covid-19.
Na druhé straně menší noviny a podstatná část zdravotníků i analytiků přináší diametrálně odlišný pohled – po krátkém úvodním náporu virus začal kopírovat průběh běžných chřipkových epidemií. Přicházejí záběry z prázdných nemocnic, celkové statistiky úmrtí ukazují klidný rok a sypou se na nás informace o neuvěřitelných střetech zájmů i manipulaci dat.
Čemu z toho věřit? Jak se v tom má člověk zorientovat, když v jednu chvíli parazitolog v televizi tvrdí, že jsme uprostřed naprosto katastrofického scénáře…a pak následuje lékař, který řekne, že se neděje nic katastrofálního a že je situace pod kontrolou…a pak přijde epidemiolog a řekne, že je situace tak vážná, že musíme znovu přejít do určité formy lockdownu (a také jsme do něj přešli)…a pak přijde viroložka a řekne, že většina opatření je nesmysl…a pak…
Výsledkem je, že si každý najde, co potřebuje. A pak naprosto nechápe, jak může být někdo tak šílený, že to vidí diametrálně jinak. Což vyvolává neuvěřitelné toxické hádky, zbytečné znepřátelování, eskalování vzteku na obou stranách.
Argumenty příznivců tvrdých opatření
- Přesvědčení, že procházíme katastrofáním scénářem, je každodenně utvrzováno prakticky unisono největšími médii, která každodenně přináší obrovské množství zpráv, grafů, vyjádření expertů, rozhovorů, reportáží. Jak by mohlo lhát/manipulovat informace tolik mediálních domů najednou?
- Na jejich straně stojí mnoho odborníků, kteří sice jsou většinou spíše teoretici, ale měli by vidět věci více shora – epidemiologivé, virologové, parazitologové… Mají nadhled, který lékařům v terénu může chybět.
- Věří, že používání roušek, dodržování odstupů, zákaz shromažďování a časté dezinfikování rukou pomůžou ochránit spoustu starých a nemocných lidí, kteří by bez opatření umírali po tisících. Nedělají to primárně kvůli sobě, ale v obavě, aby neublížili někomu jinému.
- Na jejich straně stojí/stála v podstatě nejvýznamnější zdravotnická organizace na světě – WHO. I když je pravda, že zprávy z ní jsou neuvěřitelně zmatené (roušky pomáhají i roušky nepomáhají, tvrdá opatření ano ale tvrdá opatření určitě ne…)
- Berou to tak, že to vydrží několik dalších měsíců, než přijdou vakcíny, které šíření SARS-Cov-2 zastaví. Tvrdá omezení berou jako “nutné zlo pro větší dobro”.
- Mezi odpůrci tvrdých opatření vidí spousty podivínů, kteří např. zpochybňují samotnou existenci virů, spřádají rozsáhlé teorie o tajných spolcích polodémonických vládců světa nebo spojují pandemii s bezdrátovou sítí 5G. Tito podivíni (kterých je opravdu dost) v jejich očích naprosto devalvují celou opozici jako “bandu magorů”.
Argumenty odpůrců tvrdých opatření
- Způsob prezentace dat velkými médii považují za silně manipulativní, určený hlavně ke zvýšení sledovanosti nebo k prosazení politických cílů jejich vedení.
- Způsob určování příčiny smrti i hospitalizace, který se nikdy nepoužíval na jinou nemoc a je opravdu velmi, velmi neortodoxní.
- Odkazují na to, že statistiky celkového počtu úmrtí v roce 2020 (zatím) neukazují žádný velký výkyv oproti předchozím rokům, v počtu úmrtí jde o relativně normální rok.
- Odpůrcům opatření také zásadně vadí, jakým způsobem se Covid-19 zahrnuje do aktuálně prezentovaných dat o počtu úmrtí (nastávají situace, kdy např. lidé umírají na rakovinu, ale mají pozitivní PCR test na SARS-Cov-2 a tak jsou přidáni do statistik obětí Covid-19; např. CDC ve své studii uvádí, že jen 6% “obětí koronaviru” opravdu zemřelo na Covid-19)
- Na jejich straně stojí desetitisíce lékařů, řada z nich i z “první linie”. Odpůrci opatření tedy přikládají větší váhu názoru praktiků před teoretiky, což má svoje plusy i mínusy.
- Jsou zděšení z toho, jakým způsobem velké korporace cenzurují tok informací (nejen o koronaviru) – YouTube maže videa i uživatele bezprecedentním tempem po desetitisících (mnoho z nich jsou i videa lékařů, kteří kritizují lockdowny). Facebook a Twitter dělají to samé. Google manipuluje výsledky vyhledávání. Atd. Atd. To podle nich vytváří naprosto falešný obraz reality.
- Mnoho proponentů tvrdých opatření a očkování jako naší jediné záchrany je v tvrdém střetu zájmů – např. ministr zdravotnictví Prymula inkasoval miliony od farmaceutických firem, největším přispěvatelem do rozpočtu WHO je Bill Gates (skrz svou nadaci a GAVI), který zároveň provozuje byznys na vývoj vakcín atd.
- Odkazují se na řadu studií (naposledy například od americké CDC ze září 2020), které ukazují, že dlouhodobé nošení roušek zdraví naopak škodí a může paradoxně napomáhat šíření infekcí.
- Jsou přesvědčení, že tvrdá opatření mají na zdraví populace a na imunitní systém mnohem negativnější vliv než nový koronavirus. Osobní bankroty, deprese, úzkosti, zhoršení stravování, méně pohybu, omezení diagnostiky ostatních všech nemocí, omezení zdravotnické péče pro vše ostatní, zbytečné přetěžování nesmyslně přiřazovaných zdravotníků, obrovský stres a následný nedostatek spánku – to jsou podle nich doslova zabijáci, kteří mají na svědomí mnohem více podlomených zdraví a dokonce smrtí než COVID-19.
- Odkazují na země jako je Švédsko nebo Bělorusko, kde byla opatření velmi mírná (šlo většinou jen o doporučení) a nedošlo tam k žádné katastrofální situaci. Naopak, nyní mají mnohem méně problémů, pravděpodobně díky získané “skupinové imunitě”.
- Kontroverzní plošné používání PCR testů na v podstatě zdravé populaci (žádné nebo mírné příznaky nemoci) považují za úplně nesmyslné. Kritizují i to, jakým způsobem se zaměňují termíny “pozitivní výsledek PCR testu” s “nakažený” nebo dokonce “nemocným”.
Kdo má pravdu?
Snažila jsem se sepsat oba pohledy tak objektivně, jak jsem dokázala, ale určitě to není perfektní. Chtěla jsem jen ukázat, že pohled obou stran ve skutečnosti dává smysl (když záměrně nevypichujete jen největší podivíny). Obě strany si přejí, abychom mohli začít co nejdříve začít zase žít normálně a aby vše negativně postihlo co nejméně lidí.
Důležité hlavně je snažit se spolu normálně komunikovat, necenzurovat a nezapomínat, že tu spou všichni budeme žít i zítra a pozítří 🙂