17. listopad má připomínat dvě události.
V první řadě jde o rok 1939, kdy Němečtí náckové zavřeli české vysoké školy a gestapo bez soudu zavraždilo devět studentů v Ruzyňských kasárnách. Ti studenští vůdci totiž provedli zločin největší – říkali něco, co se nelíbilo pokrokářským nacionálním socialistům, kteří nás tehdy okupovali. Dalších 1 200 studentů bylo a “wrongthink” pozatýkáno a odvezeno do koncentráku.
Další významný 17. listopad byl v roce 1989, kdy studenti protestovali v ulicích proti nadvládě KSČ, které bylo loutkou Sovětského svazu, který nás tehdy okupoval. Studenti provedli zločin největší – říkali něco, co se nelíbilo pokrokářským sovětským socialistům. Policejní složky tedy vzali obušky a za “wrongthink” začali studenty mlátit hlava nehlava. Bylo z toho cca 500 – 1 000 zraněných a ten den symbolizuje odchod starého režimu a příchod nového, tehdy mnohem svobodnějšího.
Dnes, 17. listopadu roku 2019, tedy třicet let po revolučním dni, už zdá se zase přituhuje. Lidi jsou v ulicích kádrováni za wrongthink, za “špatné názory” na vás útočí zástupci eurounijních socialistů (když sebou máte dítě, tak za to že na něj zaútočí můžete sami – nemáte říkat nesprávné názory). Zatím se nemlátí obušky ani nevraždí v kasárnách, ale svobodu vyjadřování už novodobí socialističtí autoritáři opět silně omezují (tentokrát nikoli pod zástavou svastiky v červenobílém poli ani žluté hvězdy v rudém poli, ale pod vlajkou se žlutou hvězdou v modrém poli).
Za co se tehdy protestovalo a jak se postupně zvrtnulo hezky popsal Vlastimil Veselý.
S výše uvedeným musím souhlasit.
Mě bylo během revoluce v roce 1989 sotva 10 let, ale stužku jsem nosila jako první ve třídě a možná i na celém prvním stupni ZŠ. Ano, věděla jsem, že tím riskuju pořádný průser. Problémy byly i za blbou mikinu s Mickey Mousem, natož za provokační trikolóru. Ale udělala jsem to, protože to tak bylo správně (i proto, že to dělal můj starší brácha a jestli se nepletu, hrozil mu za to vyhazov z gymplu).
Rozhodně to nebylo proto, abych si udělala fotečku a pak machrovala “na instáči”, jak jsem hrozně hustá rebelka – přičemž tihle dnešní “rebelové” naprosto nic neriskují a naopak je oslavuje mainstream ala Česká Televize, Seznam TV, Respekt apod., stejně jako tehdejší uvědomělou marxistickou mládež oslavovala komunistická Československá Televize a Rudé Právo. Zamysleme se nad tím.
Samozřejmě jsem tehdy nerozuměla politice ani co by se za nehet vešlo – ale už jsem vnímala dost jasně, jak naši “nepohodlnou” rodinu otravuje stát a jak nás přiškrcuje kdykoli je to jen trochu možné. Přitom nikdo z nás neudělal nic špatného, byli jsme jen “ideologicky nečistí”. V kádrovacím vnímaní reality totiž bylo to, že vaši příbuzní utekli z toho našeho unijního sovětského ráje, dostatečným důvodem trestat vás. Stejně jako je dnes krajně nevhodné jet na příliš dlouhou dovolenou třeba do Ruska.
Aktuálně vidím, jak se ti samí kádrováci vracejí a jak stejným způsobem využívají část ideologicky správně zpracovaných lidí, včetně mládeže. Je to smutné sledovat.
Naštěstí ty svobodné volby pořád ještě máme, i když proti jejich výsledkům protestují tihle samozvaní pseudo-demokraté z masivně sponzorovaných “neziskovek” ala Milion chvilek pro demokracii. Dokud budu moct, budu volit tak, aby nám co nejvíc té svobody a samostatnosti zůstalo. Navzdory všem uskupením podporovaným zahraničními mocnostmi, které nám přikazují, že takhle volit nesmíme.
Což mimo jiné znamená i volit tak, aby se u lizu udrželo co nejméně z těch pokrytců, co kádrují, vypískávají a blokují “ideologicky nečisté” lidi, co chtějí uctít památku revoluce, které se často sami aktivně účastnili.