Nakřápnutá záda mě pořád bolí, takže každé další ohýbání k zemi a úklid nálože od Hovnometa obvykle doprovází kreativní výron lehounce neslušných slovních spojení. Takové to “Panebože další zas@$#% hromada tý pos^@$# točený kakaový zmrzliny?! Já se z toho snad pos@#% vedle toho!!” A záda mi u toho vesele hrajou do rytmu ♪ KŘUP VRZ KŘUP VRZ ♪.
Jenže pak si Ellinka apartně přehodní pravé ouško dozadu, hodí na mě takový ten pohled…a já roztaju jak kostka cukru. “Úúúúh, pojď ke mě ty moje beruško rozkošná!”
Jo, pěkně si nás ty pejsci ochočili.
