Blog, Psí život

Dobré ráno z lazaretu

Spousta lidí má tendenci na internetu prezentovat lepší verzi vlastní reality. Chtějí asi vypadat úspěšnější, krásnější a šikovnější. Tak tady je takový můj pokus…

Doma si neskutečně užíváme s krásným hodným štěňátkem, které je každým dnem ještě roztomilejší a chytřejší a brzy překoná slavnou Lassie a udělá si druhý doktorát. Já zatím pojídám jahody a zapíjím je šampaňským, zatímco píšu bestseller a…no, tak raději trochu reálnější okénko do našeho života, co?

Sotva naše hysterická maltezačka Buffy přestala umírat na tuberkulózu nebo co za svinstvo si to přitáhla z venkovního lovení imaginárních upírů – přeskočila ta kašlací brebera na Šmudlu.

Naše sedmikilová minijorkšírka Šmudla nikdy v ničem netroškaří – když baští, sežere občas málem i misku a během jídla připomíná spíš prase domácí než rozkošného pejska na mazlení. Takže když se nakazí kašlem, tak to není nějaký psí kašíleček, ale dva týdny trvající vykašlávání plic i dalších orgánů. Žádné léky jí samozřejmě nezabraly, ale zase byly drahé jak prase. Naštěstí to vypadá, že to její kvalitním špíčkem prorostlé tělíčko konečně začíná vítězit. Takže už z kašle neblije a chvílemi dokonce dělá dramatické pauzy.

Naše malá šlechtična, kavalírek Ellen Ripley, nám taky dělá jen radost. Začala dostávat krmení, které je dražší než to moje, ale konečně se jí začaly malinko uklidňovat vnitřnosti. Už je jí tedy možné relativně snadno odlišit od porouchaného fekálního vozu a vykládku točené kakaové zmrzliny dělá jen asi 8x denně. K naší radosti jsme ale zjistili, že si od původních majitelů donesla luxusní ušní svrab. Takže teď jí sice teče o něco méně smradlavé břečky ze zadku, ale o něco víc z uší.

Aby nám Ripleyová vynahradila celonoční radost z uklízení podlahy, začne teď každou půlnoc po obýváku běhat sto jarních kilometrů. S pískací kachničkou v hubě. Největší radost jí pak dělá, když se na jedné straně pokoje zastaví hlasitým nárazem do dveří skříňky a na druhé straně se sklouzne a sroluje koberec. Naštěstí je už ve svých 4 měsících velice ohlednuplná a tak si dá kolem druhé ráno pauzu, abychom se do 5:30, kdy vstáváme, trochu vyspali.

Úplně největší radost nám teď ale dělá manželka. Chytila chřipku a protože bere věci podobně důsledně jako Šmudla, přibrala si k tomu ještě šílený zánět někde v dutině ústní. Hlava jí tedy natekla tak, že připomíná nestvůru z hororu Pumpkinhead. Když přicházím domů z práce, raději se vždycky optám, kdo to je, protože ta sténající opuchlá bytost s medicimbálem místo hlavy mojí životní držku…pardon, družku moc nepřipomíná.

No a pak jsem tu já, úspěšná a krásná mladá sportovkyně s rozkošným houserem, temnými kruhy pod očima a rozcuchanými vlasy, která občas při uklízení domácnosti občas vyrazí nějaký neartikulovaný skřek ala “neneneužzasedalšíhromadaajádotohokurwazasešpápla!!”. Zvládám to skvěle, protože jsem tak nevyspalá, že si nic nepamatuju a domů se dokonce vracím s klasickým idiotským úsměvem!

Prostě zvířecí rodina jak ze žurnálu.

Tagged

1 thought on “Dobré ráno z lazaretu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *