Je pro naše „elity“ 1968 nejoblíbenějším rokem historie?

Včera byl velmi významný den. Naše slavné majáky Pravdy a Lásky nadšeně oslavovaly historickou událost, kterou zcela očividně zbožňují – slavili okupační „Operaci Dunaj“ z 20. srpna 1968. Tuhle zdá se nejvýznamnější událost lidských dějin připomínali se slzami dojetí v očích nejen představitelé totálně demokratického vedení naší České kolonie, ale i zástupci našich naprosto objektivních médií a vybraní hodnotní umělci (tedy ti s nejpevnější pryžovou páteří).

Při těchto oslavách roku 1968, ve kterém k nám vtrhla vojska Varšavské smlouvy, jsme na obrazovkách viděli vystoupení jednoho nadšeně hýkajícího majáku „evropských hodnot“ vedle druhého. Každý se musel vyjádřit k tomu, jak tehdy trpěl a jak v té době plakala „demokracie“. Z pozorování všeho toho vysílání správných signálů se běžnému člověku svírají chodila v pěst…

Sankce fungují!

Některé z našich „elit“ tu událost možná oslavily i radostným vyšňupnutím dlouhé lajničky kokainu (ti v Brně) nebo vysrknutím nějakého dalšího miliónku z výhodných nákupů zbraní ze země Šiřitelů Demokracie (ti v Praze). Zbytek národa ten den většinou slavil pojídáním suchého chleba a pročítáním seznamu všeho, co se zase zdražilo a čím nás vláda zadlužila ještě víc.

Vtípek o českých „elitách“. I když člověk nikdy neví… 😀

Podle našich pečlivě vybraných „elit“ se hrůzám roku 1968 za všechna uplynulá staletí vyrovnala snad jen jediná věc – strašlivý covidový mor, při kterém zemřelo s pozitivním PCR testem přinejmenším 15 milionů Čechů, Slezanů a Moravanů. Tedy alespoň podle těch zářivě rudých mapek „nakažených“, které nám s až sadistickým potěšením ukazovala od rána do noci všechna média hlavního proudu. A samozřejmě i podle neomylných přepovědí elitní české škrkavky Flégra. Tvorbě ještě většího počtu obětí tohoto PCR moru ale naštěstí zabránilo strkání špejlí do mozku a hlavně mnoho let připravená zázračná vakcína od Tfujzru. Tfujzrová vakcinační akce byla dokonce tak oblíbená a účinná, že ji chtějí naše „elity“ na podzim znovu zopakovat – díky! Než se tak stane, můžeme se opět soustředit na světovou událost tisíciletí – příjezd ruSSáckých tanků v roce 1968.

Počet obětí a evropské hodnoty…

Během strašlivé „Invaze RuSSáckých vojsk“ v roce 1968 zahynulo v celém Československu při všemožných nehodách neskutečných 137 tisíc lidí…pardon, bylo to celkem 137 lidí, bez těch tisíců. Nebo možná 400 lidí, když to počítá nějaký naprosto neomylný fact-checker jako je Cemper. To je fuk, na číslech nezáleží, když jsou nějak podezřele nízká. Hlavním signálem je, že těch 137 mrtvých na celém území Československa v roce 1968 byla nesrovnatelně větší tragédie, než asi 300 000 mrtvých při německé okupaci v letech 1938-1945. Za nacistů byli českoslovenští dezoláti stříleni německými šiřiteli demokracie jak na běžícím páse, tehdejší čeští chcimírové byli posíláni do koncentráků a byly vyhlazovány celé vesnice „ruSSáckých kolaborantů“. Češi si za to tehdy mohli sami – nechtěli přijmou ty správné evropské hodnoty o genocidách méněcenných národů a tak dále. Převychovat tvrdohlavé Čechy se tehdy nedařilo ani pomocí mučení od přátelského gestapa, jako byl třeba ten legrační případ sokolského dezoláta Pecháčka, kterému se gestapo snažilo dva roky pomocí mučení vnutit evropské hodnoty a když to nevyšlo, tak ho nechali roztrhat smečkou cvičených psů a jeho manželku Milku zplynovali – to mu určitě ukázalo, kdo je morální vítěz, sokolíkovi jednomu! Tyhle události připomínat netřeba, když tu byl mnohem horší rok 1968!

Evropské hovnoty na praktické ukázce.

Doba se od roku 1945 navíc změnila a dnes už mnoho Čechů ty správné evropské hodnoty přijímá s radostí – stačilo třicet let převýchovy a dostatek banánů z Alberta a je to. Už nejsme trapní Češi, Moravané a Slezané, ale jsme něco lepšího – jsme Evropané! Už máme tu lepší verzi morálky a tak už umíme rozlišovat, že existuje špatná genocida i správná genocida, nelidské bombardování i humanitární bombardování, demokratické odtrhávání území i zlé ruSSácké anexe území, přátelské odpalování přehrad i teroristické atentáty na sklady demokratických zbraní. Dnes už konečně víme, že může existovat humanitární bombardování škol a televizních stanic, demokratické vraždy blogerek a blogerů pomocí výbušnin v autě/sošce a podobné radovánky. Také už víme, že o vině či nevině nerozhoduje nezávislý soud, ale etnicita obviněného. Nemluvě o nové superhrdinské schopnosti okamžitě rozeznat přirozené a produktivní vztahy (třeba muž+muž plus adoptovaný chlapeček z Afriky) od vztahů nepřirozených, nenávistných a neperspektivních (muž+žena plus jejich vlastní děti, fujtajxl!). Už konečně „patříme na Západ“, jak nám opakuje náš vrchní vysílač signálů, hurá!

Každý správný občan našeho protektorátu už tedy chápe, že není třeba nijak připomínat žádnou z mnoha německých okupací naší země. Vždy totiž šlo jen o přátelskou okupaci od našich kamarádů nacistů a banderovců, kteří nás chtěli jen chránit (před námi samými). Jediná podstatná okupace, která v našich dějinách nastala, byla ta ruská.

Vraťme se tedy k oslavám roku 1968, které mají naše současné „elity“ tak moc rády. A to až tak, že kdyby tehdy invaze vojsk Varšavské smlouvy neproběhla, tak by si ji snad musely vymyslet, aby měly co otloukat o ty naše hloupé, dezolátské hlavy. Okupaci od Varšavského paktu je totiž potřeba naopak točit v médiích neustále, od rána do večera, dokolečka dokola, pořád a pořád a pořád a pořád… Protože rok 1968 bylo to nejhorší, co se nám stalo za posledních 1 500 let. Z Východu k nám přece nikdy nepřišlo nic dobrého, jak nám připomněl pan Vacek z baseballového politického týmu PRO.

Jak to tehdy bylo?

Připomeňme si, kdo k nám při ruSSácké invazi v roce 1968 vlastně vtrhnul. Podle oficiálních zdrojů to byly spojené síly Polska, Bulharska, Maďarska, Východního Německa a Sovětského Svazu. Přesné (a věrohodné) počty vojáků z jednotlivých zemí se hledají špatně, ale při vrcholu invaze to prý bylo asi 350 000-400 000 vojáků sovětských a asi 70 000 – 80 000 vojáků z Polska, Bulharska a Maďarska, plus pár přicmrndávačů z NDR. Je tu samozřejmě nutné připomenout, že v sovětských okupačních silách v žádném případě nemohli být žádní Ukrajinci, protože ti byli vždy hodní. Takže všechny ty sovětské tanky, ze kterých se tehdy ozýval suržyk nebo ukrajinština, neexistovaly a byl to jen trik – ve skutečnosti to byli zlí RuSSáci, kteří pouštěli ze svých smartphonů nahrávky trpících Ukrajinců.

A kdo byl v čele okupačních sil za Sovětský svaz? Samozřejmě že ani tam nebyl jediný Ukrajinec a vše byli jen RuSSáci. Hlavní lídři za SSSR byli následující – Brežněv (Ukrajina), Podgornyj (Ukrajina), Kosygin (Rusko), Grečko (Ukrajina) a Jakubovskij (Bělorusko). Takže jak sami vidíte, ukrajinská část SSSR tehdy neměla s invazí do Československa naprosto nic společného, ani jeden Ukrajinec!

Co tu máme dál? Jo, hrdinný český odpor. Invazní síly sem tehdy agresivně vtrhly a celý národ nad nimi hrdinně vítězil. Sestřelování ruských dronů pomocí sklenic okurek, přepadávání tankových divizí traktorisou a tak dále, však to známe i z dněšních hrdinských vítězství nad tupým Rusem, ne?Můj táta (tehdy čtrnáctiletý) mi vyprávěl, že na nějaký tank Varšavské smlouvy v západních Čechách tehdy házeli kamení a RuSSákům sprostě nadávali. Posádka tanku se skupiny puberťáků tak strašně zalekla, že nic neudělali a bez reakce jeli dál. Něco podobného se dělo po celém Československu – lidi občas házeli po tancích kamení nebo nadávky, někdo dokonce na tank hodil zápalnou lahev a udělalo se několik barikád. Vojska Varšavské smlouvy na to takřka nereagovala, což bylo zcela v rozporu se správnými západními hodnotami. Taková německá okupační armáda by se chovala mnohem demokratičtěji a mezi nadávající Čechy by s přátelským úsměvem rozsypala nějaké ty olověné bonbónky. Dětem by pak možná rozdali žvýkačky značky Semtex a ty nejhlasitější rebely by možná i osvěžili Cyklonem B s citronovou vůní. Americká armáda by zas všude rozstříkala Agent Orange, což je něco jako ovocný nápoj Fanta – opravdová ňamka, hlavně pro stromy a pro těhotné maminky. Vietnamci by mohli vyprávět.

Místo moderních šiřitelů demokracie k nám ale přijeli zaostalí vojáci, kteří tu jezdili jak zmatené lesní včely. Nechápali, proč jim místní nadávají, když jim přece přišli zachránit život před tou chystanou invazí západní armády, která prý byla nachystaná kousek od našich hranic…kdo byl tehdy napálen, my nebo oni? Těžko říct, ale podle současných zdrojů sem prostě přijeli zlí skřeti z Mordoru a tím to hasne, na nic se neptejte.

Tento styl kategorizace neplatí jen pro bomby…

Dnešní hrdinní rusobijci v roce 1968

Důležité je i vypíchnout, jak nás před ruSSáckou invazí už tehdy bránily naše současné…kch kch…elity (omlouvám se, ale pokaždé, když píšu slovo „elity“ a mám před očima spanilé tváře našich současných lídrů, tak se u toho trochu přidusím, jak mi do krku vlítnou zvratky). Alespoň tedy ve svých hlavách.

Tak třeba…

Národní umělkyně Eva Holubová (tehdy 9 let) po přijíždějících tancích hrdinně házela lahve vodky. Bohužel žádný z tanků nezapálila, protože předtím všechny lahve nechtěně vypila. Hrůzu v osádce tanků ale vyvolala zcela určitě, protože něco takového ještě nikdy neviděli (a to chlastali sakra hodně).

Náš NATOPrezident PePa stosedmička (tehdy sedm let) byl ještě drsnějším obráncem proti invazi. Hrdinně si ze zad vytrhnul vlastní páteř, tu použil jako bič a vypráskal všechny okupanty z Mariánských Lázní. Aby dokázal svůj hrdinný odpor ještě jasněji, tak se později stal režimním rozvědčíkem a až do roku 1989 okupantům věrně sloužil. Dokonce za vzorné sloužení dostal i nějaké to vyznamenání. Režimem byl tehdy hodnocen jako „řádně uvědomělý a politicky vyspělý, napomáhající prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými„. Páteř PePy stosedmičky se bohužel do dnešních dní nepodařilo najít, ale pan rezident funguje i bez ní. Je to anatomický zázrak.

Náš ukrajinský premiér Fiala (tehdy takřka čtyřletý) proti okupantům také bojoval neohroženě. Jelikož byl už tehdy velmi vzdělaný a inteligentní, tak sestrojil ze sady igráčků malý katapult a pak ostřeloval přijíždějící tanky svými použitými plenkami. Vše dovršil tím, že megafonem sestrojeným ze svých vysokoškolských diplomů z mateřské školy křičel válečný pokřik: „Tady máte jasný signál!“ V okupantech svými pachovými signály vyvolal takovou hrůzu, že opláchli tank hadicí a jeli v poklidu dál.

Ministr cenzury Rakušan v té době sice ještě nebyl naživu, ale jeho maminka už tehdy plánovala, jak z něj vychová špičkového júťubera, který bude dělat z auta ta úplně nejluxusnější videjka. A povedlo se jí to!

Řeporyjské prase Novotný tehdy také ještě nebyl naživu, ale jeho tatínek už tehdy chodil podezřele často na návštěvy do pražské ZOO. Později už stačil jen jeden protržený prezervativ a bylo vymalováno… S následky té tragické nehody v ZOO se potýká naše země dodnes.

A kdyby tehdy byla na světě Pekari, tak by běhala za vojáky a posměšně na ně volala: „Vy jako nemáte na ajfoun?!“, zatímco by je tloukla trsem banánů. Efektivita této špičkové válečné strategie je bohužel naprosto neodhadnutelná. Ale při současném směřování naší země ji možná časem budou moct obě holky, Pekarová i Adamová, zkusit naostro, protože tak dlouho se chodí s džbánem pro instrukce z americké ambasády, až to velké ruské ucho zaslechne a někomu se tam utrhnou nervy…

Kdyby byl v roce 1968 na světě Lipánek, zahnal by celou armádu pryč svojí airsoftovou pistolí! Nebo přítelovo dildem.

Jediná okupace naší země v historii…

Dál už asi není třeba pokračovat. Rok 1968 byl „nejtragičtějším dnem“ naší historie a nezachránily nás ani šiky dnešních mediálních hrdinů. Podle toho, jak vypadají současné noviny hlavního proudu, se v naší zemi vlastně ani nikdy nic jiného nestalo. Tohle je jediná okupace naší historie, která presstitutkám…pardon, „novinářům“ stojí za zmínku. Takže neexistovaly opakované pokusy o vpád římské armády na naše území. Na české země znovu a znovu neútočili Germáni, a to za posledních tisíc let tolikrát, že ani nemá cenu všechno vypisovat, je toho příliš mnoho. Nevedli jsme ani obranné války proti krutým Avarům a Mongolům. Neexistovala třicetiletá válka, kdy Němci nejprve brutálně povraždili skutečné české elity a později s pomocí Švédů a dalších lepších národů málem vyhubili celý náš národ (sami sebe ale málem pohubili taky). Neexistovala skoro třísetletá okupace naší země Rakušany (těmi tehdejšími, ne tím dnešním kulivočkem).

Naše super vláda má plnou důvěru 2% obyvatel? A přesto dál vládne? Hmmm…

Nikdy přes nás netáhli hrdlořezové „skvělého“ Napoleona při jednom z mnoha pokusů o dobytí a vydrancování Ruska, které „si ty svoje zdroje nezaslouží“. Ne, žádné války ani okupace, které by si zasloužily jakkoli připomínat, se u nás nikdy neděly…krom té jedné jediné okupace zahájené v roce 1968. Nejstrašnější okupace v naší historii, která smazala ostatní československou historii. Zůstal jen rok 1968 – událost tak milovaná našimi současnými elitami (hepčí!), že kdyby se nestala, tak by si ji museli vymyslet. Protože tohle je v podstatě jediná pořádná událost naší minimálně 15 století dlouhé historie, která jde použít v protiruské válečné propagandě. Proto ta absurdní koncentrace na tuhle událost – našemu loutkovému režimu to přikázalo skutečné (nevolené) vedení naší země.

Vím, že lepšolidé nerozumí ani ironii, ani historii ani zdravému rozumu a tak pro jistotu dodávám, kdyby se tu náhodou nějaký lepší člověk objevil – okupaci z let 1968-1989 (či 1991?) neobhajuji! V první řadě vím, že byla součástí složitých geopolitických her, o kterých stále víme velké prd. Neustále se objevují nové informace o tom, co se tehdy dělo v pozadí a jaké byly plány pro budoucnost střední Evropy (nic moc pěkného). Agresivita, s jakou jsou tyto staronové informace potlačovány, ve mně vyvolává silné podezření, že na nich možná něco bude. Ale vím, že nic nevím a snažím se nedělat rychlé soudy. Každopádně v tuhle chvíli to vidím tak, že rok 1968 v naší zemi svobodu spíše ubral, takže tu událost při aktuální úrovni svých znalostí vnímám negativně.

Jen tu upozorňuji na prapodivnou situaci, kdy to vypadá, jako kdyby se celá naše předlouhá a pohnutá historie smrskla na jedinou událost. Pozastavuji se i nad tím, že ti nejhorší režimní sráči z minulého režimu (různí rozvědčíci, režimní soudci, uniformované mlátičky apod.) se teď bijí do prsou jako největší rusobijci. Zaslouží si jakýkoli profesionální převlékač kabátů důvěru duševně zdravého člověka? No?

Také chci připomenout, že jakákoli země v historii, která se rozhodla „porazit a zničit Rusko“, vždy dopadla tragicky. To jen pro informaci, pokud budeme pokračovat ve směru, který nám vytyčila současná vládní pětidemolice.

Osobně to vidím následovně. Česká republika má být neutrální zemí, která podporuje mír, spolupráci a zdravý rozum. Naše země je srdcem Evropy, Češi jsou v základu dobří a mírní lidé a naší úlohou by mělo být racionální „zlatou střední cestou“ mezi Východem a Západem. A tenhle názor nezměním ani kvůli tisíci trestních oznámení nebo výhrůžkám smrtí.

Věřím, že podobný pohled má naprostá většina racionálně myslících lidí v naší krásné kotlince, pro jejíž existenci muselo tolik našich předků krvácet.

Otázka na závěr – kdo jsou tito tři mýtičtí bratři? 🙂