Kdo je vlastně „skutečný Čech“?

Jsem si prakticky jistá, že spousta přemýšlivých Čechů si poslední rok dva často láme hlavu nad tím, jestli vlastně ještě patří do téhle země.

Mnohé z nás psychicky ničí, jak šíleně a sebedestruktivně se chová velká část našich sousedů a známých či dokonce i přátel nebo členů rodiny. Dělá se nám zle z toho, jak a kam nás zcela záměrně vede skupina egoistických zločinců a užitečných idiotů, kterým teď z nějakého důvodu říkáme „elita“ nebo „experti“. Řada z nás si začíná říkat: „Co tu mezi těma magorama s vymytým mozkem vlastně ještě dělám? Když jsou Češi takhle tupí ichtylové, co jsem teda já? Jihoamerickej tučňák?!“

Poznámka na úvod – pozor, když mluvím o Češích, myslím tím samozřejmě i Moravany a Slezany. Jsme si natolik podobní, že vrážet mezi nás zrovna teď další klíny je naprosto sebedestruktivní a hloupé.

Celá západní společnost byla uvedena do mediálního transu a rychle se fašizuje. A to bohužel platí i pro Českou republiku. Aktuální varianta nastupujícího „korporátního fašismu“, vedená elitářskými psychopaty a masovými vrahy z Davosu, je samozřejmě trochu jiná, než předchozí verze italského fašismu a německého nacismu – historie se spíš rýmuje než přesně opakuje. Ale o Novém Světovém Řádu a skupině zrůd, které ho vymyslely a protlačjí, teď mluvit nechci. Zmiňuji to jen proto, že nastupující totalita používá k ovládnutí davů velmi podobné nástroje, jako starý dobrý fašismus.

Je tu všudypřítomná a vyhrocená propaganda, chytlavá a výrazná ikonografie, zastrašování opozice, masivní cenzura, politické procesy a rozklad právního systému (pro falešné „elity“ zákony neplatí, pro „plebs“ jsou naopak uplatňovány drakonicky). Korporátní sektor a nadnárodní organizace jsou promíchány s našimi loutkovými vládami takovým způsobem, že z toho vznikla jednolitá hnědá kaše. Po nesmyslné covidové hysterii teď všude jede zuřivá podpora války, překrucování historie, vláda vyzývá k udavačství a samozřejmě běží i umělé vytvoření „nepřítele“, který může za všechny naše problémy a bídu. Jako obvykle je tím nepřítelem, který je určený ke genocidě, Rusko. Rozpuštěni a vypuštěni ale mají být i Slované obecně, což spousta vygumovaných Čechů, Slováků i Poláků pořád ještě nechápe.

V jedné věci se ale tahle totalita od dvou předchozích výrazně liší – naše reakce. Po příchodu německých nacistů totiž okupovaní a vyvražďovaní Češi alespoň chápali, kdo je jejich nepřítel a v roce 1945 své osvoboditele nadšeně vítali. Při následující komunistické totalitě zase byla všem pracujícím slíbena rovnost, likvidace lichvářů a dalších lidských parazitů i rychlá obnova země po válce – což bylo také z velké části splněno. Jde tedy částečně pochopit, proč se tehdy Češi nechali oblbnout a vtáhnout do 41 let nesvobody, ve které byl docela dlouho „smrádek, ale teploučko“.

V tomhle je ale dnešní totalita jiná a její sociopatičtí lídři opovážlivější – už od začátku nám slibují, že nám všechno, ale fakt úplně všecičko vezmou. Že budou totálně kontrolovat každý náš krok a dokonce i naše tělesné procesy. Že nás budou značkovat QR kódy jak dobytek. Otevřeně říkají, že plánují snížit naši populaci. Že budeme žít v „podech“ (tedy maličkých kontejnerových brlozích), nebudeme vlastnit ani pitomé oblečení na svém těle a budeme jíst hmyz (který je samozřejmě plný zdravých bílkovin a elektrolytů – Brawndo, it’s got electrolytes!). Část z nás má být nahrazena migranty z Afriky a Blízkého Východu, část z nás vystřídají roboti. Pro staré a neproduktivní jedince tu už podle všeho není místo a různými triky láskyplně „recyklováni“ jako ve filmu Loganův útěk….to vše samozřejmě platí jen pro blbce z kasty obyčejných lidí. Elita bude žít v zaslouženém luxusu, protože řízení hloupých lidských opic je určitě velmi frustrující a únavné.

Vrchní globalisté nám tedy opakovaně a otevřeně říkají, jakou totalitní agendu zavádějí a že většinu z nás už tu nepotřebují a vlastně ani nechtějí. Zabíráme jim tu místo. Jak by řekl teleshoppingový prodavač hrnců Horst Fuchs nebo nový prodavač bunkrů Andor Šándor – a to se vyplatí!

Pro běžné lidi na tom systému prostě není nic pozitivního. NIC! Ale Češi si to přesto nechávají líbit. Někteří dokonce s nadšeným hýkáním ověšují sebe i okolí ikonografií „aktuální věci“. To je ta novinka. Zdá se, že si už tu spousta lidí nepamatuje všechny ty tvrdé lekce z minulosti, které nám obvykle udělovali megalomani se silným německým přízvukem.

V naší zemi už tedy přes dva roky vládne absolutní, totální, totalitní a naprosto sebevražedný cirkus. Normálnímu člověku už tu nic nedává smysl. Lidé se podvolují nástupu totality, která 99 procentům z nás přinese jen bolest, nemoci, chudobu a některým i smrt. Nedává to smysl. Přesto jdou tihle Češi s křečovitým úsměvem dál, jako kdyby se nic nedělo. Sem tam si jen vytrhají zbytky vlasů, když vidí účet za plyn. V Lídlu si hlasitě postěžují na drahý jogurt. A pak si samozřejmě zanadávají na zlého Putina, který to přece všechno způsobil. Nejsou schopní pochopit, co se skutečně děje a když jim to chcete vysvětlit (aby se mohli lépe bránit), naskočí jim v hlavách pečlivě naprogramovaný algoritmus o „kremelských dezinformátorech“ a začnou vás vztekle přeřvávat a udávat autoritám.

Řadě duševně zdravých a racionálně myslících lidí se tedy honí hlavou myšlenky jako: „Proboha, co jsme to za národ, že se necháme takhle zfanatizovat cizí propagandou? Jsou už Češi úplní idioti? Co to proboha podporujeme za zrůdnosti? Odkdy Češi podporují fašismus?! Kam se poděl zdravý rozum? Proč si necháváme dál sr*t na hlavu od těch trójských koňů v naší vládě? Proč se lidi ještě nevzbouřili a proč tohle svinstvo podporuje i naše policie a armáda, když nás právě před takovými vlastizrádci a zločinci mají chránit? Patřím já vůbec ještě do téhle země a mezi tyhle lidi? Nemám od těch českých idiotů někam utéct? Jsem vlastně vůbec Čech, když je kolem tolik amorálních hovad a mentálních zombií a já s nimi prostě nemám nic společného?“.

Jenomže pokud se kolem sebe podíváte pořádně, tak krom davu tupých dutohlávků, nesvéprávných biorobotů a nelidských sviní vidíte zároveň i velký počet lidí, kteří se naopak odvážně staví na odpor proti všemu tomu šílenství, dekadenci a tyranii.

Vidíme kolem sebe lidi, kteří se pořád nebojí nekorektního i velmi černého humoru. Poctivě makají v práci, doma i v různých sdruženích na ochranu svobody a lidských práv (i když se nás užiteční idioti snaží lživě přesvědčit, že jsme národ lenochů a zlodějů). Vymýšlejí netradiční, chytrá a někdy až vyčůraná řešení problémů a ukazují, že pořád máme zlaté české ručičky (i hlavičky!). Dokonce i občas odkládají mobily a místo toho zahrádkaří a starají se o svoje útulné chalupy. Umí kreativně obcházet debilní příkazy kohokoli, kdo se z nás zrovna snaží udělat svoji kolonii (což jsou bohužel v 90% naší historie germáni, sorry jako). „Tak nějak na pohodu“ pomáhají lidem kolem sebe. Přátelsky se spolu baví u pivka (na Moravě u vínka) nebo jezdí na čundry a na vodu – bez roušek, gumových rukavic a preventivně nasazených plínek. Když narazí na příliš silného nepřítele, tak ho tak dlouho „švejkují“, až z toho tyranovi začne praskat žilka. A hlavně – díky zdravému selskému rozumu okamžitě rozpoznávají blbosti v plánech sociálních inženýrů a nebojí se jim bránit. A když se zrovna bránit nejde, tak se tyranům alespoň sarkasticky vysmějí do xichtu. Nebojí se riskovat a bojovat proti nelidskému systému – a to tak, aby pokud možno nedošlo k žádnému masakru a vše se vyřešilo co nejvíc v klidu a míru.

Což mě znovu přivádí k základní otázce – kdo je to tedy vlastně ten „pravý Čech“?

Jsou Češi jen banda submisivních podvodníků, zbabělců a idiotů bez vlastní kultury a historie, kteří by si bez příkazů z Německa nebo USA neuměli ani utřít zadek? O tom nás přece přesvědčují aktuální mainstreamové „elity“, ne?

Nebo jsme spíš svérázný národ chytrých, kreativních a přátelských „hobitů“, kteří jsou sice na první pohled malincí a bezvýznamní, ale ze kterých v pravou chvíli vždy jak mohutný gejzír vytryskne překvapivé hrdinství a kteří mají ve skutečnosti zásadní vliv na celou Evropu?

Oba zmíněné druhy Čechů se u nás vyskytují v hojném počtu. Pak je tu samozřejmě i většina těch „neutrálních“, kteří se mezi oběma skupinami zmítají jak hadr na holi.

Hlavně v posledních dvou letech jsem o té otázce hodně přemýšlela – potřeba být součástí něčeho většího je pro lidskou mysl zásadní. Jak to tedy je? Kdo jsme jako celek? Došla jsem k závěru, že to vlastně záleží jen a jen na každém z nás, koho budeme považovat za pravého Čecha a koho za anomálii!

Já si tedy volím variantu, že můj kmen, moji lidé a moje krev je ta část Čechů, kteří jsou čestní, odvážní, kreativní, chytří a mají smysl pro humor.

Tak je to jednoduché. Jde jen o to si vybrat, jaký druh lidí a jakou skupinu budeme považovat za typické pro českou zemi, nic víc.

Já se tedy vědomě rozhoduji, že za pravé Čechy považuji lidi jako byl Jan Hus, Jan Ámos Komenský, Jan Žižka, Karel Jaromír Erben, František Palacký, Karel Hynek Mácha, Josef Jungmann, Josef Kajetán Tyl, Josef Dobrovský a spousta dalších Pepíků, Otto Wichterle, Tři králové, Karel Čapek a mrtě a mrtě dalších. Skuteční Češi samozřejmě byli i ti méně známí, jako byla třeba rodina řezníka Bohumila Vosmíka, která zásobovala jídlem hrdiny z operace Anthropoid a když si pro ně gestapáci po udání od zrádce Karla Čurdy přišli, tak se nevzdávali a bojovali proti ozbrojené přesile jako lvi holýma rukama. Patří mezi ně i hromady a hromady dalších, jejichž jména ani neznáme, ale chovali se jako skuteční Češi a opravdoví lidé. Jsou mezi námi i dnes a jsou jich spousty. Stačí se jen dívat kolem sebe.

Tohle je tedy moje volba, tohle jsou „moji lidé“. Mezi takové mentálně patřím, i když třeba nejsem tak talentovaná nebo odvážná jako oni.

Naopak všichni ti zkorumpovaní politici, prolhaní presstituti, udavači, fašouni, tuneláři a oikofobové jsou pro nás cizí element. To oni jsou tou nemocí, nikoli standard. Oni jsou to nezdravé vychýlení z naší přirozenosti. A nic na tom nemění ani to, že se v některých obdobích může chovat stejně jako oni zdánlivá většina. Tihle zrádní a nenasitní, falešní Češi jsou jen virus společnosti, který nás bohužel občas zachvátí. Ti z nás, kteří fungují jako antivirus, ale časem získají sílu, podporu většiny a zemi zase uzdraví.

Jen musíme vydržet, nevzdat se, vyvolávat neustálý protitlak a nepropadnout malomyslnosti, že virus zla je příliš silný. To, že tu pořád jsme, znamená jednu prostou věc – v minulosti jsme všechny kalamity nakonec vždycky přežili a někdy jsme se díky nim dokonce stali o kousek lepšími a silnějšími. A to uděláme i teď – přežijeme biologickou válku, ekonomickou i potravinovou krizi, snahu zmrzačit naše děti i uměle živenou nenávist mezi slovanskými národy.

Přežijeme. A nakonec ještě zesílíme.

Hrdinný Sokol bratr Pecháček, který pomáhal odboji a kterého nacisti mučili dva roky (!!!) a on jim přesto nic neprozradil. Nakonec na něj frustrovaní nacisti (které dnes oslavujeme pozdravem „Sláva Ukrajínííí“) v koncentračním táboře poslali smečku cvičených psů, kteří ho zaživa roztrhali.