Jak přežít super-krizi (2. díl) – Splynutí s davem aneb „Gray man“

Pro úvod do problematiky přežití krizí si nejprve přečtěte předchozí části.

Všechny díly:

• Jak přežít super-krizi – Racionální prepperství (1. díl)
• Jak přežít super-krizi – Splynutí s davem aneb „Gray man“ (2. díl)
• Jak přežít super-krizi – Finanční zásoby (3. díl)
• Jak přežít super-krizi – Zásoby potravin (4. díl)
• Jak přežít super-krizi – Vlastní zdroje (5. díl)
• Jak přežít super-krizi – Batoh pro případ nouze a útěk aneb „bug out bag“ (6. díl)

V případě krize jsou dvě možnosti, jak se pohybovat na veřejnosti. První je zastrašovací – nosíte maskáčové oblečení, na ulici se chováte asertivně a jasně dáváte najevo, že jste nebezpečný predátor. Pokud jste mladý a velmi zdatný muž bez rodiny, může to mít svůj pozitivní efekt – většina ostatních si na vás opravdu netroufne, protože si nechce nic začít „s tim agresivnim magorem“. Zároveň tím ale od sebe odpudíte jakoukoli potenciální pomoc – ne všichni lidé se v krizi promění ve zrůdy, možná tak třetina se naopak umí projevit mimořádně lidsky a s těmi je dobré se spojovat. Jako „prepperský magor v maskáčích“ takové spojence odpudíte. Také tím na sebe upoutáte pozornost ještě agresivnějších dravců, kteří jsou spojeni do větší skupiny. Nezranitelný Rambo kosící davy nepřátel je jen hollywoodská pohádka, v reálném světě skupina takřka vždy porazí jednotlivce.

Splynutí s davem aneb metoda „gray man“ (šedivák)

Druhým způsobem pohybu veřejným prostorem je využívat metodu „gray man“ – tedy chovat se jako naprosto šedivá figura, přes kterou každý jen bez povšimnutí přejede očima. Cílem šediváka je být na veřejnosti co nejvíce nenápadný. To neznamená pohybovat se venku pomocí přískoků od keříku ke keříku a přespávat zakopaný v zemi jako nějaký ninja, to naopak pozornost přitáhne. Gray man musí být naopak „pan nikdo“. Musí pozorně sledovat, jak se chovají lidé v jeho okolí a pak je co nejlépe napodobit. To znamená, že neexistuje nějaké univerzální oblečení nebo způsob chování a mluvení, který by z vás udělal „šediváka“ – ideální postup vždy záleží na konkrétní situaci a prostředí.

Uvedené metody se týkají hlavně pohybu na veřejnosti, třeba když jdete do práce nebo na nákup. Doma se samozřejmě chovejte normálně, nebo se z toho zblázníte ;-).

Několik tipů pro přežití jako „gray man“ (tři hlavní jsou na konci):

• Noste obyčejné oblečení, které dobře zapadá do daného prostředí – pokud třeba v lokalitě dosáhne bída určité hranice (a naše vláda dělá všechno pro to, aby se to stalo), bude člověk oblečený do nažehleného obleku nebo mladá holka v minisukýnce budit pozornost.

• Pozor na příliš výrazné barvy oblečení a nebo dokonce na jakkoli „taktické“ oblečení (maskáče, vojenské batohy apod.).

• Věnujte pozornost i botám, které lidé i bezpečnostní složky sledují víc, než se zdá. Okované kanady vzbudí pozornost. Stejně jako silně klapající střevíčky s vysokým podpatkem. Dobré jsou obyčejné, kvalitní tenisky nebo polobotky, které umožňují tichý pohyb a případně ujít desítky kilometrů, aniž byste se vám pak sloupla zpuchýřovaná chodila.

• Pohybujte se klidně a stejnou rychlostí jako zbytek lidí na ulici. Výrazně spěchající nebo dokonce běžící lidé vyvolávají nepatřičnou pozornost.

• Pokud potřebujete prudce změnit směr, protože třeba vidíte vojenskou/policejní hlídku nebo podezřele vypadající hlouček mladých mužů, nikdy se prudce nezastavujte a neotáčejte. Tím na sebe okamžitě strhnete pozornost. Vaším nejlepším přítelem je třeba mobil – zpomalte, vyndejte ho, něco na něm jakoby hledejte a pak se pomalu vydejte jiným směrem.

• Pokud mají někde všichni roušku, musíte ji bohužel mít také, i když to nedává žádný zdravotnický smysl – osamocený odhalený obličej vyvolá velkou pozornost. Pokud vás otrocké zakrývání tváře psychicky ničí, myslete na to tak, že je to dokonalý nástroj proti všudypřítomným kamerovým systémům, které tak mají prakticky znemožněnou identifikaci tváře. Pokud náhubek nikdo v okolí nemá, je naopak lepší ho také sundat (pokud opravdu nutně nepotřebujete zakrýt tvář před kamerami).

• Pokud všichni nosí třeba nějakou pásku na ruce (např. červenou se svastikou v bílém kolečku) nebo nějakou vlaječku, odznáček apod., zvažte její nošení také, pokud by její nepřítomnost budila nepatřičnou pozornost. Je jedno, co si o tom myslíte a čemu věříte, hlavní je zapadnout do davu.

• Mějte pokud možno neutrální výraz ve tváři. Obzvlášť široký úsměv je nebezpečný – ten sice může nezombifikovaným lidem kolem zlepšit náladu, ale může také vyvolat nežádoucí pozornost. Já třeba měla ve zvyku být vysmátá jak lečo a přišla jsem kvůli tomu o část předních zubů – přitáhla jsem nežádoucí pozornost náhodného šílence, který na ulici hledal patřičný stimul.

• Snažte se nevypadat příliš agresivně či nebezpečně, ale ani příliš ustrašeně – viditelný strach je pro některé lidi jak červený hadr. Obzvlášť, pokud mají jasnou fyzickou převahu (třeba jsou ve velké skupině nebo patří k nějakým složkám).

• Nemluvte na veřejnosti příliš nahlas.

• Vyhýbejte se zbytečnému očnímu kontaktu – přímý pohled do očí rozsvítí v mozku pozorovaného centra pozornosti jak vánoční stromeček.

• Pozor na příliš výrazný parfém a nebo naopak zápach potu apod. – čichová paměť je výrazně spojená s limbickým systémem a lidé si vás při spojení s výrazným pachem mnohem snáze zapamatují.

• S menšími dětmi opatrně v tom, co všechno jim řeknete – jsou to naivní stvořeníčka, která vás mohou nebezpečně vyautovat a dát vám na záda terč. Malé děti prostě vizuálně adaptujte na „neutrální vzhled“, bez velkého vysvětlování. Starší děti naopak začněte opatrně informovat a vysvětlovat jim nezbytné informace – nezapomeňte, že hlavním cílem je, aby děti krizi přežily ve zdraví. Naučit je samostatnému myšlení jim může v budoucnu zachránit zdraví.

• Mějte s rodinou vždy domluvené nějaké místo, kde se v případě náhlé krize sejdete nebo jak se kontaktujete. Není totiž jistotou, že budou vždy fungovat mobilní sítě a internet – nejen v případě přírodní katastrofy nebo války, ale i za běžnější situace, protože elektrické sítě jsou čím dál tím nestabilnější a blackouty čím dál častější.

• Zásadní pravidlo č. 1 – nikomu neříkejte, že jste „prepper“ nebo že jste připraveni na krizi! Někteří lidé vás tak okamžitě zařadí do kategorie „podezřelý magor“…a v případě krize vás pak naopak mohou přijít vyrabovat jako prvního, protože ví, že vy jste se na rozdíl od nich připravili. Svým vyautováním si tak způsobíte nepříjemnosti v době klidu i v době krize.

• Zásadní pravidlo č. 2 – vždy pozorně vnímejte svoje okolí. Podezřelé skupiny lidí v okolí, potenciální únikové trasy atd. Obzvlášť pokud jste muž s rodinou, je vaším úkolem chránit je – a nejlepší ochranou je vůbec se nedostat do nebezpečné situace (boj je vždy až poslední možnost – pokud vás agresoři zraní, stanete se z ochránce a živitele rodiny naopak zátěží). Samozřejmě nesmíte pozorovat okolí nějak okatě, je třeba naučit se naslouchat, používat periferní vidění, vybírat si spíše krytá místa apod.

• Zásadní pravidlo č. 3 – nikdy nezapomeňte, že metoda „gray man“ je jen maska do potenciálně nepřátelského prostředí. Je to jako oblek, který si v případě potřeby nasadíte a pak zase sundáte. Pokud byste mu příliš propadli, můžete upadnou do depresí nebo se nakonec stát biorobotem, jako je většina populace. Vy ale usilujete o pravý opak – chcete uchránit sebe a svoji rodinu, abyste mohli mimo kamerové systémy a zombifikované davy ve městech žít šťastný a produktivní život.

V dalším díle se podíváme na to, jak si připravit zázemí pro dlouhodobé překonávání krize, pokud nebudete muset opustit svoje bydliště (kvůli přírodní katastrofě, migrační apokalypse, postupující armádě, zkonfiskování vašeho majetku státní mafií apod.).