Co z toho jako máš, Nikolo?

V poslední době se mě stále víc lidí ptá: „Co z toho vlastně máš? Máš tohle vůbec zapotřebí?“ Různou verzi tohoto dotazu mi pokládají ze všech stran a z různých důvodů – ti, kteří mě mají rádi i ti, kteří mnou začali z nějakého důvodu pohrdat nebo mě dokonce nenávidět.

Já vám tedy povím, co z toho psaní a “aktivismu” mám.

Prd.

Ne, to není přesné. Nemám z toho jen prd, mám z toho neskutečně zapáchající řitní metanovou explozi od chlupatého řidiče náklaďáku. Někdy i s blátem na hřišti. Tak, to je přesnější. Nebo jinak – celé je to v podstatě jedna obří nepříjemnost. Bere mi to čas a energii, narušilo mi to některé vztahy a občas kvůli tomu přicházím i o ty poslední zbytky víry v lidský rozum a dobrotu.

Ano, můžu si za to sama, protože často píšu o kontroverzních tématech „nesprávným“ způsobem, který dráždí poskoky nadnárodní mafie. Dělám různé nesmysly – třeba než něco napíšu, tak to skoro vždycky studuju desítky, stovky nebo i tisíce hodin, místo abych si jednoduše vyslechla dvouminutový proud „faktů“ od Jákoba Železného z čétéčka a tím o tématu okamžitě získala znalosti nositelky Nobelovy ceny.

Jako “podpora Ruska” se dnes bere cokoli krom přesně opakovaných frází z falešných médií.

Nikdy nepíšu ani neříkám to, co mi vnucuje hlavní proud, ale jen to, co považuji za správné a za nejbližší pravdě. Protože pravdy je v dnešním světě hrozně málo. Pravda se stala nepopulární, není cool, je málo zalévaná a usychá. Klidně bych psala to samé, co píše hlavní proud…kdyby tolik nelhali a nemanipulovali (i když – jaký by pak mělo smysl vše opakovat?). Bohužel od března 2020 mizí průnik mezi realitou a mainstreamem jak pára nad hrncem.

Samozřejmě i já se můžu někdy splést (ne záměrně), ale moje úvahy a prognózy bohužel s děsivou přesností vychází – a i když to zní divně, tak mě to šíleně mrzí. Raději bych žila v hezkém světě, ve kterém nás neovládají manipulativní, psychopatické zrůdy a který nemíří do úplné…brusele. Stejně jako každý jiný normální člověk. Ale když si zakryju oči, abych neviděla blížící se smečku hladových hyen, tak tím ta smečka nezmizí.

Psaní „mimo hlavní proud“ mi celkově přináší spoustu skvělých věcí. Tady je namátkou pár příkladů.

Takže – co mi to přináší?

Žere mi to strašně moc času, protože než něco napíšu, musím si to nejdříve pořádně prostudovat. Ze všech zdrojů, z různých zemí, od různých lidí. Skoro jak kdybych měla nějakou formu OCD. Občas jsem z toho hledání dost KO, ale potřebuju, aby moje znalosti byly aspoň OK. Takže sleduji i různé ošklivácké zdroje a lidi, které prý nemáme poslouchat, protože by mohli nakazit naše myšlení nesprávnými nápady nebo nás dokonce „dezinformovat“ nepříjemnými fakty, které nepotvrdili naši neomylní strážci Pravdy a Demokracie.

Co máme na seznamu výhod protiproudového psaní dál? Už vím – ještě jednou ten čas. Jak víte, čas je to nejcennější zboží. I můj čas je pouhopouhé prozatím. Čas je vzácnější než zlato, drahokamy nebo ruský plyn. Kdybych byla trochu patetická, tak napíšu, že jediná věc vzácnější než čas je láska a přátelství. Ale protože jsem dobytek tak napíšu, že je ho ještě méně, než je rozumu v hlavičce prasátka pekari, které se pyšní roztomilým jménem Markétka.

Stručně – čas je vzácný a je ho strašlivě málo. Já aktuálně vyvíjím RPG hru. V jedné osobě. I když využívám spoustu triků, je to absolutně monstrózní množství práce, do kterého by se pustil jen úplný šílenec…ehm. Takže pracuju 8-14 hodin skoro každý den. Představte si tedy můj denní režim – práce, práce, práce, pak si zacvičím nebo něco udělám na zahradě (abych se neproměnila v úplného kytovce), pak studuju vybrané téma, pak rozepíšu článek a pak padnu úplně vyčerpaná do postele. Za sekundu mě probudí naše staré fenky, že potřebovaly ven, ale nestihly to, a já zjistím, že ta vteřina trvala šest hodin. Takže rozlepím oči, uklidím z podlahy psí kšíry a jedu celý proces nanovo.

Další plus v řadě – žere to peníze. Jsou to spíš drobné na hosting apod., ale rozhodně celou tu činnost sponzoruju a finančně je to záporná hodnota. To samozřejmě nemluvím o spálených člověko-hodinách (v mém případě spíš velrybo-hodinách?). Normálně si prací vydělávám tak 400-500 na hodinu, takže každá hodina strávená prací na blogu a článcích je ve skutečnosti pěkně drahá. Jak by řekl Horst Fuchs: „A to se vyplatí! Už dvě kraviny za cenu jedné!“

A jdeme k třetímu bodu. K tomuto neekologickému spalování času, energie, financí a čokolády se samozřejmě musí přihodit to, že hodní hlídači projevů Svobody projevu (ale ne po projevu) se mi občas snaží blog zlikvidovat. Aktuálně se to zklidnilo, ale v některých vypjatých obdobích, kdy jede mediální programování dutých lidských kokosů naplno a širší populace ještě nemá protilátky, to je vždy horší. Ale to beru spíš jako trénink ajťáckých dovedností. Takže vlastně všem těm hodným trenérům děkuji za lekce zdarma!

Dále – hrabu se v něčem, co je mi naprosto odporné. Nepřekonatelný odpor totiž cítím nejen k rýžovému nákypu ze školní jídelny, ale i k politice. V politice se totiž pohybuje abnormální množství psychopatů (tím myslím opravdu klinicky diagnostikovatelných) a je to oblast vyloženě stojící na schopnosti manipulovat, lhát, podvádět, zastrašovat a zneužívat a někdy i zasebevražďovat opozici. Prostě samé skvělé věci, které mám opravdu ráda a chci jich mít ve svém životě co nejvíc. To víte, holka co vyrůstala na příbězích Vinnetoua a Old Shatterhanda nebo knihách od Eduarda Štorcha. Se sebezapřením tedy nořím svůj roztomilý čeníšek do té smradlavé žumpy, kde se spolu mísí exkrementy s názvy jako je politika, média, monopolní praktiky a tak dále. Aneb jak by řekl jeden starý politik, kdyby byl ještě naživu: „No tak řekněme paní Bornová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě…mohla třeba v klidu číst knížky o neurovědě od Olivera Sackse a Davida Eaglemana, které jí pořád smutně leží v knihovničce. Mohla by si točit palečkama, houpat se na houpačce, sbírat lysohlávky v lese…mohla by dělat tisíce příjemnějších věcí. Ale ona raději noří ten svůj roztomilý čeníšek do té naší politické stoky…to jí naozaj jebe či co?“

No a konečně se dostáváme k té úplně nejlepší části tohoto cirkusu – k přátelským reakcím hodných a vzdělaných lidiček, kterými náš krásný a vyspělý svět doslova přetéká. Jako ucpaný záchod, dodala jsem málem. Tihle tvorečkové se na mě slétají v rojích, se sosáčky plnými takové té hnědé kašičky, kterou si zrovna nabrali z médií nebo z výroků různých genocidních filantropů, myšlenkových velikakánů a od pavědců, kteří citují jiné pavědce. Ostatně, já tyto novodobé akademické superhvězdy, jako je třeba Škrkavka Flégr nebo Ukrajinec Piotr Fialčenko, také občas cituji – třeba když se praštím kladívkem do palce nebo když uklízím stočené kšíry po našich starých fenkách…a ty citace jsou často velmi obsáhlé a červená se z nich i omítka na okolních zdech.

Co zahrnují ty přátelské reakce hodných a vzdělaných lidí, kteří si na rozdíl ode mne samozřejmě „vo tom něco přečetli, na rozdíl od tebe ty prokremelská dezinformátorská rasistická…švábko!“ Pár příkladů:

• Někteří jedinci si mě tak oblíbili, že už mi ani neodpoví na chodbě na pozdrav a dělají, že neexistuju.
• Další mě tak nenávidí, že využijí jakoukoli příležitost, aby mě za zády pomlouvali a škodili mi. Někdy to musí být až na hraně brigádnické práce, kolik času a úsilí tomu věnují.
• Jelikož herní vývoj / IT je tak trochu sociální bublina odtržená od reality (čest výjimkám!), tak jsem zcela jistě přišla o řadu potenciálních kontraktů i kontaktů. Nikdo normální se přece nebude stýkat s tak strašlivou osobou (jediná věc, která se šíří rychleji než lidská blbost, jsou pomluvy…)
• Na sociálních sítích si mě berou do úst úplně cizí lidé a říkají ostatním, co si o mně mají myslet a jaká jsem tupá zrůda, protože si myslím to a to (což prakticky nikdy neodpovídá tomu, co si opravdu myslím nebo o čem píšu).
• Vlastně mi neustále někdo někde vyvrací věci, které jsem nikde neřekla ani nenapsala a dokonce si je ani nepomyslela. Čím nesmyslnější ten argumentační strawman je, tím agresivněji si mě tito ctihodní rytíři podávají.
• Dostávám se na různé seznamy, které se používají k blokacím apod. Pokud režim přitvrdí, tak všichni víme, komu se ty seznamy předají a co s nimi dotyční gestapá…pardon, ochránci čisté pravdy udělají.
• Díky nahlašování od různých elfích bytostí a nebinárních víl mám narušené normální fungování některých internetových účtů.

Samozřejmě není to tak hrozné, jako tlak na mnohem viditelnější „protiproudaře“ (kteří ve skutečnosti skoro vždy bojují za práva většiny!). Žádný intelektuál mi zatím nenacpal do schránky hovna ani na mě nechodí dvacetkrát týdně policejní kontroly na anonymní udání. Jiným už se to stalo.

Ale i já žiju s vědomím, že mi kdykoli může na dveře zabouchat komando Rakušana Adolfa…pardon, Rakušana Víta a odvést mě k výslechu nebo dokonce na pár měsíců do vazby. I to už se u nás bohužel děje. Prohnilým velkým médiím i státní mafii už se povedlo naši společnost zfašizovat natolik, že to je asi bráno jako běžná součást života „svobodného člověka na vyspělém a svobodomyslném Západě“.

Takže – všechno mi to přináší samé výhody a sociální jistoty. Stejně jako všem, kteří dělají podobnou práci (i když ti jsou často postiženi ZÁSADNĚ více než já). Otázkou tedy je – proč to vlastně děláme? Proč si raději nenecháme od lékaře předepsat antidepresiva a prášky na spaní, nesedneme k telině a nečučíme v otupělém poklidu na černošské trpaslíky a hobity v seriálu od Amazonu?

Hmm…asi prostě máme takovou náturu? Řeknu vám to takhle – už x-krát jsem si chtěla dát pohov a věnovat se pro mě osobně mnohem užitečnějším a příjemnějším věcem a zájmům. Jenže pak uvidím, jak lidé kolem mě zase následují další naprosto dechberoucí lež nebo na mě udělají další nenávistný nálet rozzuření progresivisté z Twitteru. A já si nemůžu pomoct, vezmu do rukou vlajku a mušketu, roztrhnu si živůtek, vyvalím ňadra a jdu bránit pravdu a svobodu.

Takhle samozřejmě vypadám při psaní článků. Jen mám místo pušky klávesnici a jako náboje používám slova.

Takže milí čeští elfové, udavači, nenávistníci, neziskovčíci, zmanipulovaní bioroboti a další bytosti – jen na mě útočte dál. Blokujte mi účty, dávejte mě na seznamy, šiřte o mně pomluvy, překrucujte moje slova a pište mi nechutné oplzlosti. Dál šiřte lži, propagandu a skutečné dezinformace. Protože pokaždé, když to uděláte, tak mě zase vrátíte do boje. Stejně jako mnoho jiných.

Snažím se i kvůli tomu, aby se co nejméně děly věci jako na čtvrtém obrázku…