Menu Zavřeno

Když je i pesimista nepříjemně překvapen…

Když jsem skoro před půl rokem psala předpověď na rok 2021, hodně lidí mi říkalo, že jsem příliš pesimistická a samozřejmě že jsem “konspirační teoretik”. Když si ale odmyslíte sarkastický tón toho starého článku, skoro vše z něj až děsivě vyšlo – máme stále zavřené školy, tvrdší omezení, nárůst mrtvých v zimě, média dál stupňující tlak, povinné plošné testování, růst depresí, vakcinační a rouškařský cirkus, řeší se forma covid pasů atd.

Ne, rozhodně jsem nebyla příliš pesimistická nebo “konspirační” – naopak, byla jsem pesimistická málo. Bohužel.

Příliš optimistický pesimismus

V čem byl můj pesimismus příliš optimistický?

  • Neuměla jsem si představit, že v USA jsou ochotní zajít tak daleko, že mnoha různými cestami připíšou Bidenovi možná až 15 milionů hlasů. Ani že budou podvody tak očividné, že je nebude vidět jen divák CNN nebo České Televize, ale že i přesto všechny soudy okamžitě zamítnou žaloby proti výsledkům voleb. Často se zdůvodněním ala “vyvolalo by to nepokoje”. Děs, poslední zbytky svobodné Ameriky se pomalu potápí ke dnu jako Titanic.

  • Nečekala jsem, že naše proradná vláda je až tak ve vleku Německa (které je ve vleku amerického deep state), že nás začnou dusit lockdownem, který patří k nejtvrdším na světě. A že i když uvidí, že lockdown má prakticky najisto efekt negativní (víc mrtvých, víc nemocných, víc zdevastovaných), takže v něm budou dál pokračovat a budou strašit omezeními ještě horšími, pokud je nebudeme poslouchat. A že na jakýs takýs odpor se jim postaví jen maličkatá Trikolora, SPD a jednotky poslanců. Směšné proti-akce “opozice” samozřejmě žádným odporem nebyly, šlo jen o bezzubá PR divadýlka.

  • Další zhoršení stavu českého zdravotnictví se dalo čekat, ale že se to pomocí zákazů a strachu povede vytočit až do aktuálního katastrofického stavu, jsem netušila. Nejhorší je úplné selhání základní lékařské péče – praktičtí lékaři nepřijmou nikoho bez testu, žádanky na vyšetření hází lidem z okna, když mají pacienti pozitivní test tak jim přikážou být doma a čekat až se dostanou do těžkého stavu a umřou atd…no děs! Standardní péče se v některých ohledech vrátila o staletí zpět…jenže před sto lety jsme neměli v populaci statisíce osmdesátiletých dědečků, statisíce cukrovkářů a morbidně obézních lidí atd. Při tom, jak teď zdravotnictví funguje, se člověk skoro diví, že není mrtvých mnohem víc…🙁

  • Naše vláda a “elity” překvapily i tím, že AKTIVNĚ stojí proti všem metodám účinné léčby (Isoprinosin, vitamín D, Ivermectin a spousta dalších léků) a že to trvalo měsíce a tlak veřejnosti musel být obrovský, aby nakonec blahosklonně přestali klást až takový odpor a malinko povolili uzdičku. Takže poctiví lékaři nemusí dál shánět účinné léky kdovíkde a riskovat postihy za to, že dělají to co mají – tedy léčí lidi. Výsledkem dosavadního tlaku proti funkční léčbě jsou bohužel skoro najisto tisíce zbytečně mrtvých…:-/

  • Doufala jsem, že z “jeskyně” nebudou vypouštěni další “netopýři” a že COVID-19 postupně odezní tak, jak by měl, pokud by to byl normální virus – tedy že se jednou za několik let objeví nějaká nová nepříjemná mutace, proběhne populací a pak je zas pár let pokoj. Stejně jako to dělá třeba chřipka. Jenže někdo se zdá se rozhodl, že původní verze nového koronoviru 1.0 nebyla dost silná a lidé si příliš rychle vyvinuli odolnost a tak přišla během jediného roku výrazně upravená verze 2.0, 3.0 a další. Ať už je ta netopýří jeskyně ve Fort Detrick nebo ve Wu-chanu, v normálním světě by do ní naběhlo komando “veterinářů” a všechny rodiče netopýrů postřílelo. Ale proč by si loutkář rozbíjel vlastní loutky, že?

  • Je tu i jeden vliv, který asi nijak ovlivněn naší blbostí není – počasí. Přestože nás “experti” na začátku roku 2020 varovali před katastrofálním pětisetletým suchem a děsivým globálním oteplováním, tak celý rok chcalo jak z konve a zima byla nejstudenější za mnoho let. Mimořádně studená zima v minulosti vždy vedla k vyššímu počtu respiračních onemocnění…ale to je prostá logika příčiny a následku, to už moderní progresivní lidičky nezajímá.

Absolutně nejvíc mě ale zklamalo, kolik lidí pořád zůstává ve vleku hysterických médií a s jejich přesvědčením o nejsmrtelnějším viru za několik staletí prostě nic nehne. Pokračují v tom, že čtou jen drastické titulky v hlavních médiích a kohokoli, kdo poskytne alternativní pohled na situaci, vztekle napadají a označují za konspirátora. Radostně tleskají absolutně neadekvátním a brutálním reakcím na to, když se někdo odváží chovat jako normální lidská bytost (třeba jít po prázdné ulici a u toho volně dýchat). Přijde jim v pohodě, když se čistě kvůli vládním rozhodnutím dostávají desetitisíce lidí do exekuce a krachují jim životy, protože přece “na to měli být připravení, blbci, haha”. Bohužel právě tito zmanipulovaní lidé jsou často zavření doma, tloustnou, ničí si imunitu neustálým nošením roušek/respirátorů a koupáním se v dezinfekci a připravují svoje těla k co nejsnazšímu vniknutí jakékoli infekce.

Zklamání z českého národa

Musím říct, že hlavně poslední půlrok je pro mě obdobím absolutního rozčarování. Není to vůli tomu, co nám vládne – sociopaty a morální kriply si do vlád navolila půlka Evropy, v tom nejsme až tak výjimeční. Co už ale takřka úplně zadusilo moji národní hrdost a patriotismus je počet lidí, kteří se chovají jak v roce 1948 nebo v jakémkoli jiném kritickém období.

Udávají. Radují se, když onemocní někdo, koho nemají rádi a přejí mu smrt. Stávají se dobrovolně agenty tyranů a pomáhají jim tyranizovat svoje spoluobčany. Jak tupý dobytek opakují hesla tyranů a o ničem nepřemýšlejí.

Doufala jsem, že už jsme jako národ i jako lidstvo dál. Že všechny minulé totality i okupace (hlavně ty německé) nás už dost vyškolily. Že už bychom měli snadněji vyčuchat propagandu a emocionální manipulaci. Ale je to pořád stejné. Maličká menšina všechny tyranizuje a vydělává na tom. Většina mlčí a čeká, že to nějak odezní. Že “přece nebude tak zle, jen nevystrkovat hlavu”…

Když už jsme u toho, že i přes současnou neuvěřitelně snadnou dostupnost informací jsme se vlastně moc neposunuli a jak dokáže všechny ovládat malinká skupina psychopatů – vřele doporučuji film podle skutečných událostí Kladivo na čarodějnice. Pokud jste ho viděli, zkuste se na něj podívat znova a osvěžit si paměť. Pokud jste ho ještě neviděli, určitě se na něj podívejte. A k tomu si přihoďte ještě film Ďáblova past. Obě díla jsou naprosto nadčasová a dokonale shrnují jak vypadá práce “lidských ďáblů” a jaké metody používají.

Já mezitím budu přemýšlet, co napíšu do kolonky “Národnost” v blížícím se sčítání lidu. “Česká” už to asi nebude. Přestože jsem byla vždy patriotkou a Češi/Moravané mi vždycky přišli jako relativně rozumný střed mezi nesmírně krutým, nenažraným, ale efektivním Západem a fatalistickým, nejednotným ale oduševnělým Východem Evropy, tak už si přestávám být jistá, jestli to tak opravdu je…

p.s.klidně mi zase pište, jaký jsem “nevzdělaný konspirační teoretik”. Za půl roku se tu zase sejdeme a ukážeme si, v čem jsem zase měla pravdu. Po další předpovědi pak budu znovu označena za “tupou konspirátorku, haha, lol, plochá Země blablabla”…a za půl roku si zase dáme repete – tak dlouho, dokud nebudeme sedět v už dokonalých klecích, bez možnosti spolu jakkoli komunikovat…a to bude ten pravý ráj, kvůli kterému jsme tak nadšeně cinkali klíči v listopadu 1989.

11 Comments

  1. filmy

    Když je řeč o filmech, doporučuji tyto: Nepřítel státu (státní sledování), Běžící muž (zvláště prvních cca 30 minut), Demolition Man (degradovaná společnost) a samozřejmě Vrtěti psem (mediální zakrývání kauz).

  2. Ivana

    Dodatečně – s tím rozčarováním souhlasím. Přece jen bych věřila, že s mírou vzdělání a dostupnosti informací budou lidi přinejmenším skeptičtí vůči státním nařízením. Navíc když jsou to nařízení opravdu tupá a nic neřešící.

  3. Marie

    Mám “jen” základní vzdělání, tudíž není divu že s textem souzním. Bohužel pro lidstvo je vše napsané pravda. Ale bohudík máme šanci to změnit. Jen chtít. Bude lidstvo chtít? Vyhraje v lidech nejsilnější pud sebezáchovy dříve, než nám očkováním zcela vypnou imunitu?

  4. Ladislav Bátora

    Opravdu moc pěkný popis hodně ošklivé doby.

    Jen trošku nesouhlasím s tím „úplným selháním základní lékařské péče“, ovšem rozepíšu se tady samosebou jen o svých zkušenostech z toho maloměstečka, ve kterém bydlím:

    Zpětně tipuji nejspíše správně i bez trasování, kdy a kde jsem si svého Covida chytil – ve středu 16. prosince loňského v jedné nejmenované odborné ordinaci. A není pak vůbec překvapivé, že náhodný o den pozdější antigenní test v ordinaci našeho obvodního lékaře (dále jen OL) byl JEŠTĚ negativní.
    Ovšem během středy 23. prosince se u mě bez varování rozvinul Covid v takřka plné své nádheře – ráno jsem začal strašně chraptět, dopoledne mi vůbec nechutnala rybí polévka, ba ani jsem necítil, zda je fakt z ryb, a večer jsem už měl třesavku jak letitý malarik a horečku 39 stupňů – a tak jsem hnedka usoudil, že to asi nebudou příušnice. Tudíž jsem si začal vařit litry a litry čaje s citrónem (i ten byl ovšem bez chuti a vůně) a třetí den jsem si naordinoval šumivý AspirinC na sražení té horečky. A k žádnému lékaři jsem nešel – o vánočních svátcích můj OL samosebou neordinuje a na to, abych vyrazil na pohotovost na Bulovku, mi síly ty první dny covidové vskutku nezbývaly. A beztak by mi tam nejspíše jen poradili, ať zalehnu do postele a piju čaj s citrónem a dál užívám něco na sražení teploty, že… V neděli večer jsem ovšem poslal OL emailem dotaz, co mám dál dělat…
    A OL mi vystavil digitální žádanku o PCR s tím, že ji vkládá do jakéhosi „Systému“, takže si mohu sám na internetu vybrat, kam zajdu. V úterý 29/12 jsem tedy vyrazil (no, došoural se) do nejbližšího covidária – vlastně jen pro „oficiální“ potvrzení toho, co jsem beztak dobře věděl, a k tomu jsem vyfasoval ten standardní 10denní státní hausarest. A ten mi skončil v pátek 8. ledna – a tím byl můj Covid zdánlivě vyřízen.
    Píšu „zdánlivě“ proto, že jsem pak absolvoval RTG (po 37 letech) srdce a plic a hlavně všestranné vyšetření dýchacích cest na pneumologii a navíc laboratorní vyšetření krve v rozsahu plus minus 40 položek, které objednal můj OL.
    A co hlavní: ten můj OL sídlí ve vedlejším domě, kde je i lékárna a mnohé další ordinace, jež ve svém věku 69 let často využívám. A i tu pneumologii nebo třeba neurologii a dermatologii mám v dosahu maximálně čtvrt hodinky pěší chůze. A k minulé OL jsem vyrazil před třemi roky po 19 letech absence, a sice pro potvrzení, že smím i jako stařec řídit auto. A tak mi nejdříve našla všechny ty zanedbané choroby, včetně třeba té DM druhého typu…
    Takže zkušenost s českým zdravotnictvím mám sice jen tříletou, ale zatím si mohu naříkat jen na tu až poněkud přehnanou péči o to mé vlastní nedbalostí prošustrované zdraví.
    Ale musím samosebou nakonec přiznat, že to moje nerodné (rodné je sousední Libeň) maloměstečko, v němž bydlím od roku 1985, jsou dolní Holešovice. Takže třeba na vyříznutí nějakého tumoru jsem si pro změnu zajel na plastickou chirurgii „až na daleké Vinohrady“ – samozřejmě tramvají…
    A je mi jasné, že mimo Prahu je situace zřejmě mnohem horší. Takže opakuji – popsal jsem SVOU JEN TŘÍLETOU zkušenost s českým zdravotnictvím.

    A pokud ve sčítacím archu bude opravdu – navzdory tomu, že v občanském průkazu nic takového není – figurovat rubrika „Národnost“, vzpomenu si hned na maminčinu libeňskou babičku Gizellu, rodem dcerku Bénjámina zemana Galambose, mlynáře z Majosházy v Kiskunságu (česky Malá Kumánie). A napíšu, že jsem „uherský Kumán“.
    A pokud tam ještě zbude trocha místa, rád doplním, že za tuhle po předcích zděděnou národnost se nestydím. Za tuhle ne.

    • Nikola

      Opravdu to záleží lékař od lékaře, na místě a na spoustě dalších věcí. V běžném a funkčním režimu ale zdravotnictví rozhodně není – to vím z přímé zkušenosti spousty lidí kolem mě (v x případech to zoufalé nahánění i obyčejného obvoďáka skončilo nebezpečným rozvinutím nemocí, které se v normálním stavu systému normálně včas podchytí a vyléčí)
      Je fajn, že aspoň vy jste měl po letech štěstí na ty doktory, kteří ještě nezapomněli, proč tu vlastně jsou 🙂

    • cikitsaka

      “A beztak by mi tam nejspíše jen poradili, ať zalehnu do postele a piju čaj s citrónem a dál užívám něco na sražení teploty, že… V neděli večer jsem ovšem poslal OL emailem dotaz, co mám dál dělat…”

      Až sem dobrý, ale pak jste to zazdil. Na co test, když víte, co vám je? Další (nebo spíš prvotní) postup měl být vyhledat si na internetu antivirotika a začít je brát. Nejsou totiž jen v podobě pilulí, ale i přírodní. Třeba monolaurin v kokosovém tuku, který se mi osvědčuje už léta. Doktorům se vyhýbám (špatné zkušenosti členů rodiny) a komerční lék jsem nespolkl přes 20 let.

  5. Jiřina

    Rovněž se ztotožňuji s obsahem, ve zdravotnictví je to jako v každém jiném oboru – záleží na člověku, jeho zodpovědnosti a respektu k druhému, jen to tam citlivěji vnímáme. Mám také výbornou praktickou lékařku, vždy je ochotná …naštěstí nejsem chronický pacient a “potřebuji” ji maximálně dvakrát do roka –
    Horší je to u manžela, který je onkologicky nemocen a má pravidelne prohlidky na speciálním pracovišti, musí si je vyžadovat a trvat na nich, pak to vypadá, že je hypochondr, který “obtěžuje”..
    Naštěstí po důrazné opětovné prosbě mu vyšli vstříc a neřešili jeho stav telefonicky… Obávám se proto, že lidé s chronickými závaznými onemocněními jsou teď upozaděni, je mi jich moc líto – panikou, chaosem, nařízeními se ještě více boji se ozvat a chtít řešit svůj zdravotní stav. Znám pripady odmítnutí operačních zákroků, které nepovažuji zcela za správné… Co je nejhorší – lidé se už tak boji, že raději k lékaři ani nejdou, i když mají velké problémy. Ne každý se umí ozvat a komunikovat s odborným personálem … A tam právě často vše selhává”…
    Covid není jediná diagnóza, ale vše tak vypadá, že jakoby za vše může… Ne, mnohem závažnější je strach, který je lidem “vmontovan” do hlav…

    • Nikola

      Přesně tak. Osobně si myslím, že už jsme na přelomu ledna/února překročili Rubicon, kdy je už vyšší počet lidí, co zemřou na následky lockdownu a médii zuřivě krmeného strachu, než počet lidí, kteří zemřou v nějaké přímé návaznosti na COVID.
      Bohužel v politice nesmyslných plošných zákazů i kampaně strahu pokračujeme, místo toho abychom se soustředili jen na pár nejvíc smysluplných opatření a jinak normálně uvolnili společnost a ukončili mediální teror. Všude, kde se rozvolnilo nebo ani nezamykalo, se nekonalo nic příšerného oproti lockdownovým totalitám – naopak, už z dat čím dál jasněji leze, že čím tvrší lockdown, tím většinou horší výsledky (i když dost lidí bere příčinu a následek opačně).

  6. Ondra

    Tak on se ten krutý nenažraný Západ všemi prostředky činí, aby byl ten Východ rozhádaný a nejednotný. A po tom co všechno prožil, se nedivím, že je i takový fatalistický. Zvlášť rusko si prošlo během posledních 150 let pořádným “mlýnkem na maso”. Respektive několika mlýnky za sebou.

    Nevím jestli je horší tohleto, a nebo ten náš komfortnější plíživý marasmus který tu prožíváme posledních cca 500 let my.
    Rusko mělo v té době mnoho propadů ale i dob obrození. Zatímco my jsme tu permanentně pod něčím jhem. A to snad už od smrti Karla IV.

    • Nikola

      V podstatě ano. Ale i my máme světlé chvilky, jen jsou tak nějak kratičké. 1419, 1618, 1848, 1968, 1989 – vždy to bylo pár let, kdy se najednou mohli Češi trochu nadechnout…aby nás pak zase někdo hned tvrdě zadupal do země (většinou Němci, jen jednou jedinkrát v historii “Rusko”)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..