Jak mě pár let změnilo z „liberálního sluníčka“ na „rasistickou xenofobní nacistku“

Tenhle článek bude trochu o mně, ale používám sama sebe jen jako příklad něčeho, co se určitě stalo spoustě z vás. Použivám se k popisu tohoto podivného společenského úkazu kvůli tomu, že se znám relativně dobře a hlavně – sama na sebe nepodám žalobu za předsudečnou nenávist…tedy aspoň doufám, v dnešním bláznivém světě už by mě nepřekvapilo ani tohle.

Až magicky nádherný orgán lidské mysli podléhá v celém západním světě podivné rakovině, a to ve všech aspektech svého fungování. Obzvlášť posledních několik let je to doslova uragánem degenerativních změn racionálního myšlení, které metastázují do každého aspektu našeho života. Vnímaná realita je velkými médii a progresivními človíčky nastavována tak, že mnoho slov získává úplně jiný význam než dříve. Některé výrazy se mění doslova ve svůj pravý opak. A mnoho lidí je najednou označováno slovy a nálepkami, které s nimi ještě před několika lety neměly naprosto nic společného.

Vezměte si třeba moji maličkost…no po posledním ztučňovacím půlroce tedy spíš moji prdelatou velikost. Ještě tak před deseti lety mě spousta lidí označovala za až příliš liberální sluníčko. Moje životní filosofie v podstatě je, ať si dělá kdo chce co chce a dokud tím jednoznačně neubližuje někomu jinému, tak nad tím jen pokrčím rameny. A to i když mi třeba něčí chování přijde trochu divné. Rasismus považuju za nechutný, jsem v podstatě feministka (v tom původním smyslu slova!), miluju přírodu a zvířata, nesmírně obdivuju moudré lidi, absolutně nenávidím lži a přála bych si, aby se všichni dobří lidé měli sluníčkově a měli hezoušké měkkoušké živůtky plné štěstíčka a možností, jak se vnitřně rozvíjet a růst. Kdybych žila v nějakém fantasy světě, kde bych měla šanci vyhrát soutěž Miss (třeba Miss Nerdy), tak bych při nasazování korunky možná řekla i to dementní „Já bych si přála světový mír, hi hi hi“ a myslela bych to upřímně. I když bych se u toho debilně smála (jinak se ani smát neumím).

V současně turbuletní době jsem ale čím dál častěji tvrdě napadána jako velmi nenávistný člověk. Občas jsem pro svoje „nenávistné projevy“ i zablokována v některých zákoutích internetu nebo mě dokonce někteří známí přestanou zdravit – tak moc se jim svými „nenávistnými projevy“ hnusím.

Už jsem byla označena za ortodoxního nenávistného islamofoba, odpornou rasistku, homofóbní čubku, proruského švába, zkurveného nácka, p*ču zralou na psychiatrii, nevzdělanou konspirátorku věřící na plochou Zemi a v poslední době mi hodně lidí zuřivě podsouvá i to, že vraždím staré lidi a dávají mi najevo jak se těší, až krutě chcípnu (protože přát někomu bolestivou smrt je dnes projevem lásky a tolerance).

S mými „nenávistnými projevy“ je tu ale jeden drobounký problém – já, „liberální sluníčko z pražských kaváren“, jsem za posledních patnáct dvacet let v podstatě neměnila většinu svých názorů ani přístup k životu. Jsem sice o dost otlučenější a snad i maliličko zkušenější (a rozhodně oplácanější), ale můj morální kompas je nastavený v podstatě stejně. Přesto jsem se z „trochu moc liberálního a knihomolského sluníčka“ stala „nenávistnou nevzdělanou nacistkou“.

Pár příkladů, jak hodně se svět posunul.

Jsem feministka a nenávistná anti-feministka

Věřím, že muži i ženy si mají být rovni. Před zákonem, před bohem, na pracovním trhu, před Velkým špagetovým monstrem – prostě všude, kde vás napadne. Ženám nemá být odebíráno právo volit nebo studovat to, co chtějí, jen kvůli jejich pohlaví. Muři ani ženy nemají mít v cestě nějaké umělé překážky jen na základě vlastnictví banánku nebo broskvičky. Takže jsem v podstatě feministka – podle toho původního významu z dávné minulosti, kdy chtěly ženy opravit hloupý stav, ve kterém měly mnohem menší práva než muži. To už se naštěstí vyřešilo velmi dávno (v Česku jako obvykle mezi prvními na světě!) a problém prakticky zmizel.

Jenže zároveň i tvrdím, že ženy a muži jsou rozdílní. Že v přírodě existují jen dvě biologická pohlaví. Že mít stejné možnosti neznamená mít automaticky a uměle zarovnané i výsledky. Ženy nemají mít nefér výhody a dostávat se třeba na vedoucí pozice jen kvůli nějakým procentuálním kvótám.

Když třeba žena chce do speciálních jednotek, měla by splnit přesně ty samé podmínky, co muž – to mi přijde fér. Že to takřka žádná žena nezvládne, protože na extrémní fyzické výkony tohohle druhu prostě nejsme vybavené? No a co? Ohýbat pro ženy podmínky jen aby se tam taky dostaly je nejen nefér, ale i potenciálně nebezpečné. A muži přece taky nemají nějaké speciální zvýhodnění, aby byly splněny kvóty na mužské ošetřovatelky nebo učitelky v mateřských školkách, ne?

Problém je, že to co bylo ještě relativně nedávno vcelku normálním názorem, který se tak nějak řídí biologií a tím…tfuj tfuj…zdravým selským rozumem, tak to ze mě prý dnes dělá amorální zrůdu, která nenávidí ženy a chce je všechny zotročit. Hm…

Jsem liberální lesba a nenávistná homofóbka

Mužské mám ráda, ale jsem lesba. Žiju už mnoho let ve spokojeném lesbo-vztahu, nic nehrotíme, nikoho neřešíme, hysterickým aktivistům se raději vyhýbáme obloukem. Moje přesvědčení je už po desetiletí stejné – pokud se dva dospělí lidé mají rádi, ať spolu klidně jsou. Ideální stav je, když je to chlap a ženská, protože to je nejpřirozenější a mohou spolu mít děti a plnohodnotnou rodinu. Ale nevidím důvod bránit dvěma lidem v tom být spolu, když se milují ale jsou přitom stejného pohlaví nebo je třeba žena starší než muž. Když to nikomu neubližuje, tak proč to nějak hrotit?

Jenže mám zásadní problém s tím, když se všem začnou vnucovat jakési duhové lampionové průvody, ve kterých bandy nahatých úchyláků venku na ulici natřásají svoje nářadíčko před malými dětmi. Takový kreténům bych dala rákoskou na prdel…ne, to raději ne, některým z nich by se to mohlo i líbit. Prostě se mi takovéhle vulgární projevy zásadně nelíbí, stejně jako nátlak k tomu, aby se všichni tvářili, jakože to je boží zábava a projev tolerance. Průvody s takovým chováním bych nikdy nepovolila. Kdyby se dělal hrdý průvod bílých heterosexuálních mužů „Taťka Pride“ nebo třeba „Pivní Pupík Pride“, tak by takové chování bylo absolutně nepřijatelné, tak proč to tolerovat na „Gay Pride“?

Považuju taky za nebezpečné a naprosto šílené, pouštět dospělé chlapy na holčičí záchody jen kvůli tomu, že řeknou, že se zrovna cítí jako žena. I kdyby se cítil jako orangutan nebo jednorožec, pokud má klobásu, patří na pánské záchody. Proč myslíme jen na „práva“ nějakého sexuálního predátora a ne na práva malých holek?

Stejně tak mi přijde nesmyslné nechat soutěžit stokilového svalovce v ženském vzpírání jen kvůli tomu, že si nasadí modrou paruku a řekne „Já jsem nebinární Alžbětko, ale dnes se cítím být ženou“. To přece tu soutěž úplně zničí a postihne to všechny ženy, které chtěly čestně soutěžit…

Nesouhlasím ani s tím, že by mělo být povinné mít homokluka nebo lesboholku v každém filmu, který se chce dostat na Zlaté glóby nebo Oscara. Neměla by v soutěžích o nejkvalitnější film rozhodovat tak nějak…kvalita filmu? A ne to, kolik je ve filmu homoklád, černochů a nebinárních Alžbětků?

Zajímavé ale je, že když jsem stejné názory měla i před deseti nebo dvaceti lety, tak mi spousta lidí vyčítala, že jsem moc benevolentní – že je divné si myslet, že normálně fungující, věrné homosexuální vztahy přece nikomu neublíží. Že pokud má někdo narostlý mozek jako opačné pohlaví a je z toho na sebevraždu, ať mu nebráníme medicínsky to co nejlépe vyřešit a plně adaptovat tělo (protože snažit se upravit mozek zní mnohem děsivěji a stejně to nikdy nefungovalo). Že když je někdo pedofil, ať to řeší v klidu s psychiatrem, ideálně chemickou kastrací – ale že musí přijmout, že se nesmí pohybovat kolem dětí. Nebo když je někdo asexuální (bez libida) a nikoho nechce, tak prostě nikoho nechce a basta fidli, do ničeho ho násilním nenutit. Dneska mě ale někteří z těch lidí, kteří byli před lety znechuceni mojí „přehnanou liberálností“, zase hlasitě označují za homofóbní svini, co chce ubírat práva sexuálním menšinám. Za ty samé názory…no není to divné?

A ne, tohle není přirozený vývoj společnosti k nějaké lepší verzi, je to jen vychýlení sociálního kyvadélka do opačného extrému.

Z přirozenosti se stal extremismus, z extremismu vnucovaná norma

A tak by šlo pokračovat dál a dál – o přirozené lásce k vlastní zemi, která je dnes tvrdě potlačována a trestána jako „nacismus“. O přesvědčení, že všichni lidé by měli mít stejná práva i povinnosti bez ohledu na barvu pleti, což je dnes označováno jako nebezpečný projev „rasismu“, protože hodný „anti-rasista“ prý musí tyranizovat bělochy a dávat nezasloužené výhody nebo úlevy černochům (historie samozřejmě ukazuje, že nespravedlivé zacházení zlepšuje vztahy!). Nebo o racionálním odporu k jedné středověké ideologii, která brutálně potlačuje práva žen, homosexuálů, nevěřících, pejsků a mnoha dalších, a kterýžto odpor je dnes nesmyslně označován jako „fóbie“ (přesněji „islamofobie“). I jak podpora této náboženské ideologie, která naprosto demoluje ženská práva, svobodu projevu, toleranci k homosexuálům atd. atd. je považována za velmi tolerantní a podporující ženská práva, svobodu projevu, toleranci k homosexuálům…co to kurv…ne, prostě to nechápu, sorry jako.

Není třeba psát další příklady. Ostatně, už jsem o tom psala několikrát a všichni, kdo jsou i přes brutální mediální tlak stále ještě schopni uvažovat vlastní šedou kůrou mozkovou, ten šílený obrat do nového extrému chápou. Ale nově tu máme jeden nový extrém, vyhrocenější než vše ostatní…

Kdo si odmítá do krve stříknout Pfizer, je sobecký vrah!

Ano, covidová hysterie je dokonalý katalyzátor všeho špatného v západní civilizaci. Prakticky najisto uměle vytvořený virus, který byl nechtěně (nebo možná i záměrně) vypuštěn z laboratoří a díky úplatným médiím, politikům a americkým korporátníkům se stal doslova kladivem na běžnou populaci. Díky němu se povedlo dokonale rozpoltit společnost a ještě víc vychýlit civilizační kyvadélko do extrémní polohy.

Politici, média a samozřejmě i majitelé velkých farmaceutických společností (vyrábějících vakcíny) nás každý den, každou hodinu, každou vteřinu neustále zahlcují opakováním jedné zprávy pořád dokola a dokola:

„Máme tu nejvražednější epidemii všech dob, jediná cesta ven je vakcinace (ale jen ta od firem Pfizer, Moderna a AstraZeneca!). Kdo si naši experimentální vakcínu aplikovat nenechá, je bezohledný a nevzdělaný vrah bezmocných stařečků!„

A tak tu máme nové ultimátní nálepky, které aplikují propagandou naprosto ovládnutí lidé na všechny „odmítače“ – popírači očkování, blázniví konspirační teoretici, nevzdělaní vesničani a teď dokonce i vrazi a nebezpeční teroristi, kterým je přána cesta do lágrů nebo smrt.

Tisíce lékařů, kteří se ozývají s mnoha racionálními námitkami proti monstrózní akci s masovou vakcinací neozkoušenými látkami, jsou označováni dvacetiletými studenty Nových Médií a Fakult Sociálních Věd za dezinformátory a tvrdě cenzurováni. Lidé, kteří tyto lékaře poslouchají, jsou označováni za bezohledné hajzly, kteří „nenásledují Vědu“. To samé platí pro roušky – diskuze se nepřipouští, myšlení se nepřipouští, cokoli krom jediné možnosti reakce je považováno za naprosto nepřijatelný wrong-think a trestáno.

Přitom ještě před dvěma roky by podle mě spousta lidí nevěřila, že oni sami jednou budou reagovat tak vyhroceně, s myšlením naprosto zastřeným hrůzou a submisivní touhou po tom, aby jim vrchnost dovolila vrátit se k normálnímu stylu života. Stačí se přece jen trochu podvolit a účastnit se obřího farmaceutického experimentu s novou vakcínou…a hygienického experimentu s plošným zakrýváním dýchacích cest…a sociologického experimentu s totalitním omezováním pohybu a zavíráním živností…a mediálního experimentu s umělým vyvoláním masové paniky…no prostě, stačí se podvolit jen v několika nepodstatných drobnostech a vrchnost pak třeba zase otevře klec… Jen kdyby nám nestáli v cestě ti debilní popírači!

Podle mě je tahle covidová hysterie projev toho samého, jako vyhrocená debata o rasismu, právech žen a homosexuálů, politickém Islámu, masové migraci a řadě dalších témat. Jen je to ještě účinnější nástroj manipulace, protože se povedlo vyvolat pocit ještě bezprostřednějšího ohrožení a u mnoha lidí rozložit poslední zbytky racionálního, realistického vnímání světa.

Já jen doufám v jedno – až se zpanikařená část veřejnosti trochu uklidní (doufám že se to stane, paniku nejde udržovat nekonečně dlouho), tak všechno to zlo, co napáchaly „elity“ v tomhle těžkém období, nenecháme vyhnít. Že jim to nezapomeneme. Že budou potrestáni viníci – hlavně ti v nejvyšších patrech, kteří se aktuálně cítí nezranitelní a na situaci nesmírně vydělávají finančně i mocensky. A že se nenecháme odradit novou várkou nesmyslných nálepek, cenzury, zastrašování a posměchu, kterou se nás budou snažit zavalit, aby si zachránili svoji kůži.