Dokonalá domácnost

Mám mnoho mimořádných talentů a tím nejmimořádnějším možná bude moje schopnost udržovat dokonalou, klidnou a spořádanou domácnost. Fakt, hned dám jeden příklad.

Naše fenečky jsou mi ve snaze mít doma “bomba uklizeno” dokonalými parťáky. První fenečka, Šmudla, je po servisním zásahu na podvozku tak trochu inkontinentní, což znamená, že kdykoli se pohodlně uvelebí, přestane jí těsnit spodní ventil. Čím uvelebenější je, tím méně jí ventil těsní a tak po mimořádně kvalitní odpolední siestě by byt vypadal jak po návštěvě vodníka Česílka.

Kvůli tomu je tedy celý byt vylepšen všemožnými geniálními kontrukcemi, aby se Šmudla nemohla vyšplhat na gauč, postel, křesla nebo do koše s prádlem. Tahle psí mašina na odpočívání si ale dobře pamatuje, kde se jí lebedilo nejlépe (zahrabaná do polštářů na gauči nebo do použitého spodního prádla) a když už teď nemůže nahoru, tak si pod těmito svatými místy aspoň lehá. Na její oblíbená odpočívadla tedy strategicky rozmisťuji podložky pro miminka, aby zachytily kapalinu z jejího nespolehlivého ventilku.

A nyní nastupuje na scénu druhá fenečka – Ellen Ripley. Naše roztomiloučká kavalírka, kterou jsme si domů vezli s reklamním sloganem “Ona je taková klidňoučkááá, vždycky jen tak tichounce sedí v koutku!”. No, nevím, možná tak byla nastavena jako dvouměsíční štěňátko, ale u nás brzy proběhl nějaký nenápadný upgrade jejího firmwaru. Můj odhad je, že se její nový software jmenuje nějak jako “Veverka na kokainu v3.11“.

Mezi její nejoblíbenější zábavy patří vrazit si do tlamičky nějakou hračku a lítat s ní sem a tam, sem a tam, sem a tam, zatímco s plyšáčkem zběsile třepe, vrčí a ukazuje mu, kdo je tady pánem. Zábavu vždy zakončí slavnostním vytrháním plyšových vnitřností. Pokud je venku, místo hračky si do krku vrazí botu a s tou rotuje kolem domu tak dlouho, dokud náhle neodpadne a neusne spánkem spravedlivého řidiče náklaďáku. Její chrápání pak nebezpečně ohrožuje integritu okenních tabulí, ale zatím ještě okna vysklila. No a po chvíli poctivého bezvědomí (za zvuků trombónu, který někde musela potají vdechnout) zase vyskočí na nohy a jede se nové kolo lítání.

Tak, situace je nastíněna. Fenka č. 1 nám netěsní a ráda se povaluje kde to jen jde, fenka č. 2 je totální magor. Teď to smíchejme.

Ripley se z nějakého důvodu rozhodla, že strategicky rozmístěné podložky jsou jejím úhlavním nepřítelem. Když na některé z nich vyvaluje špíčky Šmudla, nechává ji v klidu a jen číhá. Ale sotva se Šmudla odvalí na jiné oblíbené odpočívadlo, začne rodeo. Ellen Ripley se vrhne na podložkové vetřelce a začne je nemilosrdně likvidovat. Občas jí podezřívám, že ve svojí tlamičce má ještě jednu menší, vysunovací, protože jedna držtička by takové masakry nezvládla.

Do tohohle reje se pak samozřejmě ráda zapojí i třetí fenečka – zabíječka ušních bubínků Buffy, která během brutální likvidace podložky zapne svoji krční sirénu. A to je pak teprve krásná scenérie – na jednom místě vrčící psycho-pes masakruje podložku, kousek vedle se válí tlustá fenka a chčije smíchy na podlahu a celé to sleduje třetí psycho-pes, který ječí jako pavián a snaží se překonat první dvě fenky.

A takhle my si žijeme!