Pokud máte chuť zanořit svoje oční bulvy do osidel čistého šílenství, sežeňte si horor Possession.
Podobně nezvyklý film už by dnes asi ani nemohl vzniknout, je to produkt přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byla větší filmová svoboda a hlavně větší chuť experimentovat s žánry, stylem vyprávění i s tabu…to vše při snaze zachovat i umělecké kvality.
Ale pozor, netradiční německo-francouzsko-polsko-australská koprodukce Possesion je fakt velmi, velmi temný, zlý film o totální dezintegraci manželství. Tohle filmové stvoření, které vyhřezlo z mysli polského režiséra Andrzeje Żuławskiho, ždíme šílenství především z francouzské herečky Isabelle Adjani (která prý byla po natáčení v takovém stavu, že byla na pokraji sebevraždy) a z australského herce Sama Neilla. Všichni ve filmu podávají fenomenální, excentrické herecké výkony – jak někdo poznamenal, hrají jako kdyby někdo držel pistoli u hlavy jejich dítěte.
Film můžete vnímat doslovně, jako lovecroftovský horor s monstrem, nebo jinotajně, jako vizi světa skrze oči hlavního hrdiny. Každopádně podobně fascinujících filmů jsou jen jednotky kusů a pokud vás zajímá filmové řemeslo do hloubky, tuhle temnotu byste asi měli vidět…
p.s. píšu samozřejmě o plné, 120-minutové verzi filmu, ne o těch zcenzurovaných torzech, co také obíhají filmový svět.
Je to opravdu temná sonda do odcizení, v prvním plánu zaujme samozřejmě výkon božské Isabely, ale to, co tady předvádí Sam Neil je teprve posedlost par excelence.