Menu Zavřeno

Ellen Ripley a její Pravá Láska

Některé předměty jako by měly skoro magickou přitažlivost.

Může to být odrbané, ne zrovně pohodlné křesílko, na který si ale každý rád sedá. Starý a trochu ožužlaný šroubovák, po kterém vaše ruka neomylně sáhne, i když je v hromadě krásného nového nářadí. Pantofle, ze kterých trochu trčí palec, ale nosíte je raději než jakékoli jiné.

Nebo třeba plyšový medvěd, který kdyby byl člověk, měl by už dávno volební právo. Plyšák, kterého jsem zašívala tolikrát, že už na něm za chvíli bude víc nového než původního materiálu. Chybí mu oko a půlka výplně, má na sobě hromadu záplat udělaných ze starých džínsů, podivné nevypratelné fleky…a přesto ho každý miluje.

Milovala ho manželka, když byla malá. Miluje ho Bafi. Miluje ho Šmudla. A teď se do něj neomylně zamilovala i Ellinka. Vždycky, když si chce odpočinout po šíleném běhání a skákání po bytě (vážn ji podezírám, že má v předcích horskou kozu) tak neomylně zamíří k “Bohoušovi”, uvelebí se na něm a usne jak pařez. Raději usíná snad jen na mé ruce, když v ní držím myš a snažím se pracovat.

Některé věci prostě mají zvláštní magii a milujeme je i přes ošuntělý vzhled nebo skřípající kolečka…

   

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.