Zetor
Zetor měl z akce s tím knihomolem fakt špatný pocit. Jakože fakt hodně moc blbej pocit.
Líbilo se mu, když před ním měli ostatní respekt, to nikdy nepopíral. Líbilo se mu vlastně i to, když se ho ostatní trochu báli, to taky nikdy nepopíral. Věděl, že není moc chytrý, ale co mu pánbů nenadělil na rozumu, to mu dal na síle a konštituci. Aspoň tak to říkal jeho fotr. A on toho daru rád využíval.
Jenže akce s tím vyklepaným šprtem… Zetorovi se to nelíbilo. Bylo to prostě moc. Rád frajeřil, rád se rval, ale tohle už bylo…týrání? Nebylo to poprvé, co se v poslední době tohle slovo Zetorovi vybavilo.
Šéf jejich Gangu byl totiž čím dál divnější. Zetor si přestával být jistý, jestli s ním vlastně ještě chce dál kámošit… Byla pravda, že Johnny vždycky dokázal vymyslet dobrou srandu, to jo. Myslelo mu to. Byl chytřejší než kdokoli, koho Zetor znal. Včetně dospělých. Navíc tu byl ten bonus, že měl zazobané rodiče, takže třeba nebyl problém koupit drahé cigarety. Nebo lístky na do kina pro všechny tři. Jednou Johnny koupil i pornočasák. Všechno to byly věci, co by si Zetor sám nikdy nemohl dovolit.
Ale Johnny fakt začínal být divný…
Poprvé se to vlastně projevilo právě s tím Adamem, co tu teď čmuchal a hledal toho malého obrýleného kluka. Před rokem totiž dostal Johnny nápad, že všichni zkusí, jakou dokážou vydržet bolest. Kdo z nich je největší drsňák. Chtěl každému z nich kápnout na předloktí trochu lepidla Kanagom a to zapálit. První to měli zkusit Zetor a Budík, ale těm se do toho moc nechtělo. Tak Johnny řekl, že to nejdřív zkusí na někom jiném, aby viděli, že zas o tolik nejde a že jsou jen srabíci.
Vyhlídl si právě Adama. Skautíka, který sice byl jen kost a kůže, ale pořád vyhrával nějaké atletické závody a Johnnyho z nějakého důvodu neuvěřitelně sral.
Parta si na Adama počkala v parku kousek od školy. Když procházel kolem, Zetor s Budíkem mu zastoupili cestu, zkroutili mu jednu ruku za záda a na předloktí druhé mu Johnny kápnul lepidlo, které rychle zapálil svým stříbrným Zippo zapalovačem. Udělal to neuvěřitelně rychle, jako kdyby to dlouho cvičil. Johnny měl fakt šikovné ruce. To, co pak následovalo, ale celý Gang hodně překvapilo.
Adam, ten skautík, co se o přestávkách učil jména kytiček a zvířátek, se rozzuřil jak šílenec. Přehoupl se přes Zetora jak nějaká opice a vykroutil se z jejich sevření. Ale místo aby začal utíkat jako všichni ostatní, které takhle popichovali, tak se s nimi začal rvát. S celým Gangem najednou.
Boxoval, kopal, kousal. Ruka mu pořád hořela, ale ten magor místo toho, aby si ji hasil, se rval jak zvíře. Jak kdyby dostal vzteklinu. Budíkovi natrhnul ucho, Johnnymo dal takovou ránu, až mu tekla krev z nosu a když se jim konečně podařilo srazit ho k zemi, kousl Zetora do lýtka tak silně, že měl otisk jeho zubů vidět ještě o měsíc později. Ale nejhorší byl ten smrad, jak to Adamovi spálilo všechny chlupy na ruce, a pak se mu začala škvařit kůže…
Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby se tam neobjevila učitelka na češtinu Nováková. Šla náhodou kolem, i když běžně tím místem učitelé ze školy nechodili. Všechny seřvala takovým ječákem, že z toho ještě týden chraptěla.
Průšvih z toho měli všichni. Původně měli dostat dvojku z chování, ale rodiče Johnnyho to nakonec nějak usmlouvali. Nebylo to na pozemku školy, bylo to slovo proti slovu o tom, kdo si začal a tak dále. Navíc to přece byla jen obyčejná klukovská rvačka, proč z toho dělat aféru, že ano?
Ale hysterka Nováková trvala na tom, že někdo si to musí odskákat. Johnny tedy Zetora překecal, ať to vezme na sebe celé on, že má stejně kuli z matiky a musel by opakovat, takže pro něj to bude menší průser. Zetor to udělal. A vyhodili ho ze školy.
To bylo naposledy, co za někoho takhle nastavil kůži. Johnny a Budík dostali nakonec jen napomenutí třídního učitele. Největší sranda ale byla, že ten skautík Adam dostal ředitelskou důtku, i když to celé začali oni. I tohle Zetora přesvědčilo, že všichni dospělý jsou jen vypatlaný sráči a nemá cenu se zabývat tím, co se jim snaží nacpat do hlavy.
O pár týdnů později pak Zetor slyšel, že Nováková našla na plotě před svým domem rozvěšená střeva svojí kočky. Zetor nevěděl, kdo to udělal, ale měl silné podezření. Věděl, jak Johnny nenávidí, když mu kdokoli odporuje. I jak si zakládal na tom, že měl ve škole dokonalý prospěch, což mu Nováková zkazila.
Nikdy se na to ale Johnnyho nezeptal. Začínal se ho totiž trochu bát. Zetor myslel pomalu, ale úplný pitomec to nebyl. Prostě mu trvalo jen trvalo déle, než si dal všechno dohromady. A to co v poslední době dělali s Johnnym už nebyla taková sranda jako dřív…
Jako teď s tim klukem. Zetor ho chtěl jen trochu potrápit, měla to být jen sranda. Ale Johnny už zase zašel moc daleko.
Když ho hodili do toho sklepa, dostal Zetor strach, jestli ho nějak nezmrzačili. Nebo dokonce nezabili. Ta dutá rána, když třískl hlavou o rám dveří i to, jak se svíjel dole pod schodama…to bylo trochu moc. Špatně bylo i to, že Johnny pak dveře zavřel, dal na ně zpátky visací zámek a řekl jim, že ho tam nechají pár hodin vyudit…
To bylo…bylo to takové…úchylné. Tohle slovo by Zetor před Johnnym nikdy nepoužil, ale ono to tak asi bylo. Nebyl Johnny nakonec fakt trochu úchylák? To jak se u toho šklebil…
Čím déle o tom Zetor přemýšlel, tím méně se mu to líbilo. Pak tam navíc začal čmuchat ten skautík Adam. Kurvafix, proč se to muselo tak zajebaně zvrtnout! Z druhé školy už se vyhodit nenechám, to kurva ne! Fotr by ze mě vymlátil duši!
Adam za ten rok od minulé rvačky vyrostl snad o deset centimetrů a Zetor se doslechl, že teď navíc chodil na judo, karate, taek-won-do a kdo ví co ještě. Kdyby se jich takhle oprskle ptal nějaký jiný kluk, tak by ho asi rychle poučili, ať do toho nestrká frňák. Ale nikdo z nich se nechtěl pouštět do křížku s tímhle pošukem, který se neuměl vzdát a nestyděl se ani kousat a drápat, jak nějaká holka.
Navíc…Zetor ve skutečnosti nebyl takový grázl jako zbylí členové Gangu. Nelíbila se mu myšlenka, že možná pomohl někoho zmrzačit. Ani se mu nelíbilo to, jak by ho fotr seřezal, kdyby se to dozvěděl. Ale kluci ho přece vzali mezi sebe do Gangu…jeho, dutou hlavu!Kurvadrát!
Zetorovi to pořád vrtalo hlavou – tou jeho pomalou, dutou hlavou. Chvíli mu to tedy trvalo, ale nakonec se rozhodl. Řekne skautíkovi, kam toho malého šprta zavřeli. Třeba to pak ještě dobře dopadne a všichni se z toho nějak vykroutí, jako už tolikrát předtím.
Když tedy kolem šesté hodiny odpoledne s Gangem postával před obchoďákem Luna, řekl jim, že si vzpomněl, že už musí domů. Že fotr vlastně potřebuje pomoct v garáži s prací na tý nový feldě. Domů ale nešel. Vrátil se oklikou na zahrádkářskou kolonii. Adama potkal, zrovna když vycházel z orezlé vstupní branky a mířil zpět na sídliště.
„Ahoj,“ řekl Zetor a otřel si zpocené dlaně. Překvapilo ho, jak hodně je nervózní. Jestli se o tomhle dozví Johnny, tak ho zabije. Náhle mu projelo hlavou, že to vlastně není nadsázka. Že se Johnnyho fakt začínal bát a že by ho fakt možná mohl zabít.
„Co chceš?“ řekl Adam a rozhlédl se rychle kolem, jestli to není nějaká past. Zetor zvedl ruce v něčem, co považoval za mírové gesto.
„Hele v pohodě. Přišel sem ti říct, kde je ten podělanej kluk.“
„Fakt? Proč tak najednou?“
„Hele von je možná zraněnej nebo co. Nechci to mít na triku. Johnny to přehnal, víš? Bylo to prostě moc.“
„Johnny je zasranej psychopat.“
Zetor zaváhal a pak pomalu řekl: „Já nevim. Možná. Je teď nějak divnej. Ale ten kluk…prostě jdi a mrkni na něj, jo?“
„Kde je?“
„Na tý velký zahradě, úplně vzadu. Tý, co má modrou branku a podezděnej domek. Před plotem je keř a v něm je díra skrz. Jdi okolo domu dozadu, tam jsou modrý dveře do sklepa. A tam je zavřenej ten kluk.“
„Vy ste ho zavřeli do sklepa? Kluka s arachnofóbií?!“
„To byl Johnnyho nápad. Byla to fakt kokotina…“
„To je slabý slovo, vole. Hele, jestli kecáš a je to nějaká bouda…“
„Nekecám, fakt ne,“ Zetor znovu zaváhal. „Ale slib mi jednu věc. Johnny se nesmí dozvědět, že sem to propíchnul já, jasný? Jestli se to dozví…no prostě se to nesmí dozvědět. Fakt by to byl průser. Přísahej, že mu to neřekneš!“
Adam mlčel a přemýšlel. Zetor se ještě víc zpotil. Cítil, jak mu po zádech stékají kapičky potu, na páteři se spojují a pak cestují dál, mezi jeho chlupaté půlky. Už si říkal, jaká to byla ale kurva kravina, že to šel nabonzovat, když Adam konečně kývnul hlavou: „Jestli nekecáš, tak budu mlčet jak hrob…na mojí skautskou čest.“ Od někoho jiného by takový slib asi zněl trapně, ale Adam to řekl tak, že mu to Zetor věřil. Přeci jen to byl opravdový skaut, ne?
„Dobře…tak čau,“ řekl a otočil se k odchodu. Na chvíli se ještě zarazil, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak odešel pryč a nechal Adama, ať si poradí s tím průserem, který asi udělali.