Něco o rebelských želvách a zabedněných lososech mezi námi

Nedávno jsem narazila na kratičkou, ale trefnou bajku. Byl to hezký příklad toho, když se spolu baví “probuzený” se “spáčem”. Bylo to nějak takhle:

V moři spolu plave želva a losos.

Po chvíli se želva zeptá ryby: “Jak ti dnes chutná voda?”

Losos se zamyslí a pak se odpoví: “Co je to voda?”

Když spolu diskutují lidská zvířátka, tak se čím dál častěji děje něco velmi podobného – jedna strana tu druhou není schopná pochopit. Vůbec nechápe, o čem ten druhý mluví. Je to jako kdyby se snažil malíř vysvětlit slepci, jaký je rozdíl mezi broskvově a pomerančově oranžovou barvou. Je to jako házet hrách na zeď. Jako zkoušet vybrat vodu z oceánu lžičkou. A nejpodivnější na tom je to, že si obvykle obě strany myslí to samé o té druhé straně – že propadla nějakým nesmyslům nebo že se zbláznila nebo že dokonce má nějaké zlé úmysly.

Lidský „losos“ je tu ale v obrovské a prokazatelné nevýhodě – nikdy neopustil vodu a tak o ní ani nijak nepřemýšlí. Vůbec nechápe, že by mohlo existovat ještě něco jiného. Vlastně se o tom ani nechce bavit, protože ho podvědomě dost děsí, že by mohlo existovat i něco za hranicí bezpečné vody. Ale lidská „želva“ byla i na souši, viděla stromy, ptáky, oblohu, lidi… jenže jak má tohle lososovi sdělit? Jak vysvětlíte hluchému rozdíl mezi krásným akordem a falešným tónem? Pokud se želva bude snažit lososovi vysvětlit vzduch, pravděpodobně se jí ryba vysměje, co to mele za blbosti. A pokud půjde o obzvlášť kvalitního rybího omezence, tak se na želvu může i naštvat a třeba jí i za to šíření ezo blábolů a ruSSáckých konspiračních dezinformací flákne ocasní ploutví přes rypáček. Taková je dnes doba. A není to náhoda.

Určitě nejsem sama, kdo v roli želvy zažívá podobnou situaci každou chvíli. S někým si povídáte, na první pohled všichni používáte stejný jazyk a jakž takž si rozumíte…ale pak najednou zjistíte, že ostatní vůbec nechápou, co se jim snažíte říct. Uvědomíte si, že sice používáte stejně znějící slova, ale to co říkáte vy, má o dost jiný význam než to, co ostatní slyší. Když rýpnete trochu pod povrch, tak najednou zjistíte, jak neskutečně ploše nebo nelogicky „losos“ chápe realitu. A čím omezenější zkušenosti losos má, tím víc se na vás rozčiluje a obviňuje vás z nevědomosti a šílenství.

Vy jako želva řeknete třeba „mobilní telefon“ a automaticky vnímáte za tímhle termínem všemožné technologie, hardware, operační systém, ekosystém aplikací, fungování vysílačů, propojení s internetem a bezdrátových sítí a také to, jakým způsobem jsou lidé skrz mobilní technologie manipulováni a neustále sledováni. Losos řekne „mobilní telefon“ a vnímá ten termín jen jako označení magické krabičky, díky které se může připojovat na internety a dělat si selfíčka. U samotných technologií to často nebývá až takhle tragické, ale když dojde na diskuzi o společnosti, metodách psychologické manipulace, na pravou a falešnou historii, na cokoli „paranormálního“ nebo dokonce na diskuzi o všudypřítomných komplotech a spiknutích (což je naprosto běžná věc v politice i obchodu), tak je najednou oheň na střeše… A vztek vystrašených „lososů“ v posledních letech bohužel nabírá na neuvěřitelné síle.

Shrnutí na začátek

Tento článek je poměrně dlouhý a jeho přečtení vyžaduje nejen soustředění, ale i trochu toho času. Můžete si ho nechat předčítat třeba k vaření pomocí pluginu Read Aloud (verze pro Firefox a verze pro Chrome). Nebo si přečtěte jen toto úvodní shrnutí a zbytek článku, který to trochu víc rozebere a dá do souvislostí, odložte na neurčito. 🙂

Celý článek se dá shrnout do těchto bodů:

• Přibližně 65% – 75% lidí jsou Konformisté, kteří budou dělat to, co jim řekne Autorita. A to i kdyby měli potají jiný názor.
• U Konformistů nezáleží na tom, jak přesvědčivé důkazy jim předložíte – ve výsledku záleží jen na tom, co řekne ten, koho považují za Autoritu.
• Jedinou možností, jak změnit názor a chování Konformistů (65-75% populace), je změnit to, koho považují za Autoritu.
• Za běžných okolností vybírá Autority Systém. A Autority pak udržují Systém.
• V nemocném Systému nejsou Autority vybírány podle schopností, ale jen podle věrnosti Systému (tak to funguje nyní).
• Nemocný Systém vždy zahubí sám sebe, obvykle s mnoha nevinnými obětmi (v téhle fázi dnes jsme).
• Nemocný Systém nejde zachránit. Můžeme jen omezit následky procesu jeho umírání a připravit nové Autority, které převezmou kormidlo po pádu Systému – to je úkol „Rebelů“.
• Už velmi, velmi dlouho existuje nadnárodní mafie, která fungování Systému velmi dobře chápe a pro jeho nevyhnutelné, cyklické pády si vždy předem připraví nové Autority, které budou v novém Systému dál udržovat jejich skrytou moc. Pokud nepřipravíme Autority vlastní, bude se tenhle nemocný cyklus stále opakovat.
• Jen asi 25% – 35% lidí má potenciál k samostatnému myšlení a rozhodování se. Tito Rebelové mají šanci prohlédnout falešnou realitu současného Systému – mohou se „probudit“. To ale neznamená, že všichni Rebelové jsou automaticky probuzení – všichni potřebují nějaký prvotní impuls, který je vytrhne z všudypřítomného mediálního transu.
• Nikoho nejde uměle donutit, aby se z mediálního transu probral – jde čistě o vnitřní duševní proces a jeho zásadní součástí je vlastní motivace k hledání pravdy. Vnější okolnosti ale mohou ten proces usnadnit a urychlit. Proto je důležité pro Rebely všude nachystat co nejvíce vodítek – od jednoduchých a zábavných až po velmi komplexní a náročné. Vodítka mohou mít formu meme, vtipů, reportáží a dokumentů, filmů, beletrie, naučných knih a samozřejmě i článků a komentářů.
• Nemá smysl pokoušet se o něčem přesvědčovat kohokoli dospělého – efekt je většinou spíš opačný, protože ten druhý se snadno dostane do defenzivní reakce a ve své iluzi se spíš zatvrdí. To ale neznamená, že byste měli přestat říkat to, co považujete za pravdivé – jen to nemá smysl někomu tlačit do hlavy pod tlakem, to udělá spíše zlou krev. Pokud je člověk, který s vámi nesouhlasí, ve správném stavu, začnou mu vaše upřímná slova vrtat hlavou sama od sebe, bez usilovného přesvědčování. (nebavíme se tu o metodách manipulace mysli – to přenechme psychopatům a zkoumejme to jen kvůli tomu, abychom se tomu uměli lépe bránit, ne abychom to používali k přesvědčování)

Lidská společnost odjakživa funguje na jakési sinusoidě, kdy cyklicky zažívá období zrychlujícího se úpadku, po kterém zase vždy přichází období vzestupu. My jsme teď v části „padáme jak idioti přímo na kebuli“ – to ale znamená, že v budoucnu přijde zase vzestup. Teď se řeší jen to, kolik nevinných lidí vezme současný pád sebou do propasti a která část lidstva bude v budoucnu centrem vzestupu. Proto nepropadejte beznaději a nenechte se úplně ovládnout všudypřítomným „fear pornem“ (v mainstreamu i na alternativě). Teď je jen čas, kdy se musíme racionálně připravovat na tvrdý dopad a chystat si nové, snad lepší budoucí Autority. Ještě nás čeká období zhoršování, ale pak dojde ke zlomu a všechno se zase začne lepšit. To je zákon.

Totální devastace České republiky je záměrná – připravují půdu pro nachystaný “reset”.

A teď zpět k textu, který všechno trochu podrobněji rozvine.

Vysílač a přijímač, které jsou úplně jinak nastavené…

Mezi „prozřelou želvou“ a „omámeným lososem“ se u čím dál tím většího množství témat objevuje výbušná komunikační bariéra. Problém nastává při diskuzích o historických událostech, o nemocích, o politice veřejné a skryté, o spiritualitě, o vědomí, o prastaré historii lidstva, o biologii, o konspiracích, o klimatu, o oxidu uhličitém, o zážitcích blízké smrti… Rozpor v porozumění roste do takové míry, že se dokonce překrucují nebo úplně převrací významy spousty slov – a děje se to záměrně, aby byl ve společnosti větší tlak a rozkol.

Vy jako „želva“ třeba řeknete slovo „vakcína“, a to jediné slovo ve vašem chápání spojuje stovky nebo tisíce hodin, které jste strávili studováním opravdu RŮZNÝCH zdrojů a přemýšlením o tom, co to vakcína je, jak funguje, jaké jsou její druhy, jakou má historii, kolik kolem vakcín bylo v historii podvodů atd. Navíc se u vás ten pojem neustále upravuje podle toho, jaké nové znalosti o něm získáte a jak vše opakovaně přehodnocujete. Tohle je strašlivě důležité – pokud získáte nové informace, upravíte si svůj názor i postoj k daném problému. Je to pro vás naprostá přirozenost.

„Losos“ ale takhle nefunguje. On sice uslyší přesně stejnou zvukovou vibraci slova „vakcína“ jako vy a teoreticky by se mu tedy měl v hlavě objevit podobný komplexní obrazec toho, co ten termín znamená. Jenže jemu tam místo gigantické sítě zářivých LED světýlek jen blikne jedna unavená, bzučící žárovička, která nasvítí na vnitřní stranu jeho lebky nápis: „magická vodička, co mi udělá imunitu“. Vzadu v hlavě se mu k tomu ještě opakovaně ozývá „bezpečná a účinná, bezpečná a účinná, bezpečná a účinná…odmítá ji jen bezohledný hajzl, co ohrožuje na životě mě a staré babičky!!!!!!“. Dnes k tomu přidá ještě systémem naprogramovaná slova jako „dezinformátor“ nebo „nenávist“ nebo „proruský“ atd. Losos si ten termín neustále neupravuje a stále ho udržuje v podobě, kterou mu nařizuje autorita. A to i pokud jde o lososa-lékaře.

Při pokusu o vzájemnou komunikaci lososa s želvičkou to tedy vypadá tak, jako kdybyste vy při vyřčení slova „vakcína“ vypustili do éteru 4K video se 7.1 Dolby Surround zvukem a losos ten signál přijmul na maličké černobílé elektronkové televizce Tesla 4103U Aleš z roku 1958, které navíc silně chrastí repráček. A tenhle losos vám pak ještě často řekne, ať nemelete blbosti, že se to nedá poslouchat, protože to co říkáte nějak divně chrastí. Pro něj je to naprosto logická reakce.

Hlavní problém je, že losos si není schopen svojí představu sám změnit. Neumí si vyměnit žárovku. Jeho názory může upravit jen nějaká „Autorita“. Když vám opakovaně říká, že si o tom máte něco přečíst, protože tomu nerozumíte, tak to znamená jediné – Autorita říká něco jiného než vy, poslechněte si ji a začněte to opakovat. Přitom vůbec nezáleží na tom, jestli tvrzení Autority dává smysl nebo ne, losos to má prostě nahrané jako program do mozku a neumí s tím nic udělat.

Takhle to alespoň funguje podle toho, co jsem dost nepříjemně zjistila já za posledních 45 let života (s obrovskou intenzitou hlavně v posledních pěti letech).

Takhle v nemocném systému vypadají “Autority” přes brýle pravdy

Našprtáno neznamená pochopeno

Ano, spousta „lososů“ se dokáže něco velmi dobře našprtat a pak mají některé encyklopedické znalosti klidně i lepší než vy. Tohle funguje perfektně třeba v moderním akademickém sektoru – největšího úspěchu dosáhnete tím, že budete umět perfektně opakovat slova někoho jiného. Opakováním cizích myšlenek bez sebemenšího přemýšlení to dnes klidně můžete dotáhnout i na profesora a na premiéra celé země. Přitom můžete opakované myšlenky chápat přibližně stejně jako papoušek, když z klece křičí „DIALEKTIKA!“ a vesele u toho kýve hlavou.

Tohle ale pořád jsou jen pasivně nasáté „znalosti“ v silných uvozovkách – jsou povrchní, bez skutečného vnitřního pochopení podstaty věci, bez snahy novou vědomost promyslet a případně i zpochybnit, pokud nedává smysl. Lososí vnímání světa je mechanické a ploché. A vlastně i trochu vystrašené, protože začít s informacemi pracovat ve vlastní hlavě a různě je kombinovat, hníst, převalovat a nechat je do sebe narážet je i trochu nebezpečné – může to totiž vést k tomu, že po upřímné analýze něco přestane dávat smysl. Dokonce můžete i zjistit, že jste věřili naprosté kravině a to by vás silně znejistilo. Nevyhnutelně by to totiž vedlo ke kaskádě dalších otázek a šoků.

„Pokud nedává smysl tahle Autoritou tlačená informace, tak co to znamená? To se celý systém spletl? Ale jak se mohl splést celý systém…to by přece znamenalo, že se na něj nemůžu stoprocentně spolehnout! Nebo mě dokonce klamou záměrně? Proč by mi sakra lhali? A pokud by mi lhali v tomhle, nemohli by mi náhodou lhát ještě v něčem? Taková nejistota, panebože! Hrůza! A co když při pochybnostech náhodou řeknu něco nesystémového a ostatní si budou ťukat na hlavu a budou se mi posmívat? Svatá prostato, to ne, jen se nestát vyvrhelem! Nesmím se nechat vypudit z kolektivu, to by mě mohli zpozorovat dravci. Radši do ničeho nebudu vrtat a půjdu s davem, ve kterém je síla!“

A tak většina lidí zůstává v podivném transu, kdy bez ohledu na svou inteligenci nebo systémové vzdělání jedou jen po povrchu, opakují naprogramované fráze a chovají se jako biologičtí roboti. Nevybočovat, nezneklidňovat se a hlavně nenaštvat ty nahoře, protože to by byl konec potenciální kariéry. Systém to s námi musí myslet dobře – bez nás by přece nemohl fungovat, ne? Vždyť je to logické, my ten Systém živíme a tak nás Systém nemůže záměrně ničit. Takže raději nebudu dráždit kobru bosou nohou…

Losos je zvláštní kombinací sociální zbabělosti a mentální lenosti, ale zároveň projevuje i instinkt, který byl statisíce let poměrně racionální, pokud šlo o přežití v rámci kompaktního lidského kmene. Protože v jednotě je opravdu síla!

Život mimo bezpečné vody

Vy, co čtete tento článek, jste si skoro najisto v tom našem mediálním Matrixu vzali „červenou pilulku“ probuzení a dobrovolně jste si rozšířili vědomí za hranice mainstreamových zpráv. Postupně se zbavujete povrchního myšlení otroků. To je skvělé – učíte se vnímat svět kolem sebe mnohem blíže tomu, jaký opravdu je. Vytěsňujete si z hlavy zákeřný systém křivých zrcadel a kouřových efektů, který vás má udržovat v ohrádce jako poslušný dobytek. Udělali jste odvážný krok a vydali jste se na cestu poznání a vnitřního probuzení. I když tím riskujete, že vás světlo poznání na čas oslní a zmate nebo že se vám lidé zblbnutí iluzemi budou posmívat a dokonce na vás budou i agresivně útočit, protože jim to kdosi (cosi?) za oponou nařizuje.

Fascinující je, že jak se jednou na tuhle cestu vydáte, už vlastně není cesty zpět. Když se konečně rozhlédnete kolem sebe novýma očima a zjistíte, že to, co jste považovali za realitu, jsou jen obrazce promítané na plátno před zhypnotizovaným davem, tak už budete vždy vědět, že „něco je jinak“. Už nikdy nebudete mít klid, který mají zvířátka tam dole, ve sklepení, připoutaná k sedačkám v kinosálu, který je napumpován omamným aerosolem..

Jenže je tu jeden zásadní problém – i když si vy sami otevřete vědomí, tak dál zůstáváte ve stejném světě, jako všichni ostatní. Musíte se bavit s těmi, kdo považují falešnou realitu médií a mainstreamové “vědy” i historie za realitu. Lososů je totiž pořád ještě naprostá většina. Mediální a historické lži jsou pro ně jako voda pro rybu – je to tak všudypřítomné, že to ani nejsou schopní vnímat. Při každém pokusu o hlubší diskuzi, která není jen o počasí nebo o tom, jak se Adélka pokakala, se lososi začnou cítit ohroženě a budou se vám posmívat a budou vás nálepkovat, pomlouvat a posílat k psychiatrovi. Vždy podle toho, jak je zrovna naprogramovala média a falešné Autority – i když oni sami si to na vědomé úrovni ani trochu neuvědomují a mají pocit, že jednají samostatně a z vlastního rozhodnutí. V horších obdobích historie vás dokonce mohou i začít udávat těm, kdo jsou ještě více ovládáni tím podivným „čímsi“ za oponou a vám pak může hrozit i reálné nebezpečí (desetitisíce upálených a miliony povražděných lidí by mohly vyprávět).

V posledních sto letech proběhla celá řada psychologických experimentů (např. Aschův, Milgramův…), které nám dokonce ukazují, jaké je běžné zastoupení „přirozených lososů“ – je to přibližně 65-75%, což je opravdu děsivé číslo. K tomu je potřeba přičíst ještě to, že ze zbývajících 25-35% „želviček“ podstatná část ještě nedošla k nějakému zásadnímu impulsu, který by je vytrhl z transu, a tak se chovají podobně jako lososi/bioroboti (jde především o děti a mladé lidi). Ve výsledku se tedy jako primitivní roboti může chovat klidně i 90% populace. Na tohle je nutné myslet – ty poměry jsou opravdu strašidelné a i proto současná společnost vypadá tak, jak vypadá.

Z výše řečeného ale logicky vyplývá i několik vcelku pozitivních zpráv.

V první řadě – želvy/probuzení se samostatným myšlením jsou mnohem samostatnější a odolnější, než lehce ovladatelní lososi/bioroboti.

Ke změně systému také není potřeba většina lidí – je potřeba jen dostatek odhodlaných a probuzených lidí, kteří začnou táhnout za jeden provaz (bohužel k tomu pravidelně dochází jen v těžkých krizích, kdy už lidi nemají moc co ztratit).

A jak jsme si řekli, bioroboti věří jen tomu, co jim řeknou Autority, které vygeneruje Systém. Z čehož logicky vyplývá, že když se změní Systém, změní se i Autority a bioroboti pak mohou doslova z hodiny na hodinu dokonale změnit vidění nějakého problému nebo vidění světa. 65-75% populace tedy například může nenávidět k smrti nějaký národ nebo cítit smrtící hrůzu z nějaké chřipky, ale když Autority změní postoj, tak se celé stádo biorobotů okamžitě přizpůsobí. A rychle zapomenou, že ještě den předtím věřili klidně i pravému opaku.

Tohle nám také ukazuje, co je jedinou cestou z tohoto marasmu. Tvrdé zkušenosti především z posledních 5 let nám ukázaly, že nějaké „obecné probuzení“ všech lidí není možné. Dvě třetiny až tři čtvrtiny lidí na to prostě nemají hardware a software, a TO BEZ OHLEDU NA SVOJÍ INTELIGENCI a na svoje systémové vzdělání. Jedinou možností je změnit to, koho bioroboti považují za Autority. Pak se Systém změní během jediného dne. Mimochodem, tady je zvláštní problém slepice a vejce – co je první? Autority jsou sice vybírány Systémem, ale Autority zároveň Systém tvoří a udržují, takže ho mohou změnit… Autority tedy mohou změnit Systém, ale protože je vybírá současný Systém, tak ho naopak udržují…

Uroboros

Jak již bylo řečeno, většina lososů/biorobotů velmi často nechápe, co se jim snažíte sdělit. Připadáte jim jako pomatenci, jako lidi zpitomělí nebezpečným informačním šumem od nepřátel nebo jako náfukové, kteří si dovolují zpochybňovat mnohem chytřejší a vzdělanější Autority. Přičemž kdo je Autorita jim sdělil Systém, jehož hlavní úlohou je udržet lidi v Systému. A to dělá i za pomoci Autorit, která sám vybírá. Je to takový had, který kouše sám sebe do ocasu – hlavním smyslem Systému je udržet vás v sobě. Systém vybere Autority, které říkají, že Systém je super a Systém pak říká: „Vidíte? Autority říkají, že jsem super, tak nedržkujte!“

Někdy z toho na člověka padá marnost a osamělost. Má vůbec cenu se ještě bavit s někým, kdo i po obrovských konceptuálních lekcích, které dostáváme od roku 2020, pořád zůstává zaslepeným lososem? Proč se vůbec komunikovat s někým, kdo se vám začne posmívat nebo propadá záchvatům zuřivosti pokaždé, když začnete mluvit o světě mimo jeho bezpečné vody?

Oči lososa sice vidí mezi oběma obrázky rozdíl, ale mozek ho přijme jen pokud to dovolí Autorita…

Všichni jsme začali jako „systémové opičky“

Vzpomeňte si na to, že asi každý z nás byl v dětství součástí mediálního Matrixu, který se nesmírně rafinovaně snaží všechny udržet v ohrádce pro otroky. Všichni jsme byli hned po narození navlečeni do růžových trestaneckých dupaček s nápisem „Žijeme ve svobodě a demokracii, jupí!“.

A teprve během svého pomaličkého duchovního růstu si někteří z nás dokázali všimnout, jak nám kasta těch největších poskoků (v roli „Autorit“) postupně mění růžové dupačky otroků-dětí za růžové kombinézy otroků-dospělých, abychom ke stáru slavnostně dostali růžové nasrávačky pro otroky-starce. Abychom následně s nechápavým výrazem a s upracovanýma rukama zdechli vyčerpáním nebo na nemoci, které na nás do značné míry narafičil právě ten Systém, který jsme paradoxně celý život živili. Pro Systém totiž máme cenu jen v produktivním věku a po něm se nás snaží co nejrychleji zbavit (ideálně s nějakou dobrou monetizací nemocí, které sám vyvolal – i na umírání se totiž dá skvěle vydělávat…tedy když jste psychopatická, démonická svině).

Řada lidí si ale v průběhu života všimla, že se světem není něco v pořádku. Začalo jim to hlodat v hlavě, silněji a silněji. Jako smítko v oku, které vás dráždí víc a víc. Začali zkoumat, co je tak dráždí. A začal proces, který většina nazývá PROBUZENÍ.

Nestalo se to ale samo od sebe. Nenarodili jsme se už „probuzení“, ani nám ta probouzecí červená pilulka nespadla sama do klína. Do toho stavu rozšiřování vědomí jsme došli v průběhu života my sami! Většina z nás měla někdy v životě nějaký ten velký AHA! moment, který nám změnil perspektivu, po kterém jsme na svět náhle pohlédli novýma očima a začali jsme postupně a čím dát tím více šokovaně odhalovat, jakým blbostem jsme dříve věřili, protože jsme o nich prostě nepřemýšleli a jen jsme tupě přijímali, co se nám řeklo. Byli jsme jako malé děti nebo jako otroci.

Jak již bylo řečeno, tak i experimentálně je prokázáno, že 65-75% lidí mají nastavení biorobota, který slepě mění názory podle Autorit (a není schopen si to uvědomit). Takový člověk se zřejmě neprobudí nikdy…rozhodně ne v tomto životě. Ale i těch zbylých 25-35% vyrůstá v pavučině lží a manipulací a tak se většinou chovají skoro stejně, jako běžní bioroboti. Takřka 100% z nás se rodí v roli omámených otroků a teprve životní zkušenosti a dříve probuzení lidé jim pomohou otevřít připravenou mysl. A právě o tyhle lidi nám jde, když bojujeme proti systémovým lžím a manipulaci – přibližně třetina lidí má potenciál se stát plnohodnotnými lidskými bytostmi s plným vědomím. Tedy aspoň do té míry, jaké nám to umožňují filtry našeho fyzického bytí. Jde nám o to, vyvolat v těchto lidech ten zázračný okamžik, kdy jim najednou cosi v hlavě do sebe zacvakne a oni se začnou probírat.

Dementní “elity” jsou do čela EU dosazeny záměrně…

Probouzecí kopanec

Hlupáci se snaží tenhle „AHA!“ okamžik zesměšňovat, jako že to jsou nějaké ezo blbosti nebo propadnutím „ruSSáckym“ dezinformacím nebo pavěda pro tupé nevzdělance z vesnice atd. Jde o manipulaci, kterou Autority používají už mnoho staletí a jen mění nálepky. Princip ale zůstává pořád stejný. I proto může společnost být nasměrována proti odporným imperialistům ze Západu a pak po „revoluci“ být během kratičké doby najednou bez zaváhání nasměrována proti odporným imperialistům z Východu… a přibližně dvě třetiny populace přijmou takový názorový veletoč bez velkých potíží a dokonce si ani nebudou pamatovat, že ještě před rokem se jim hnusila ta „druhá strana“.

Součástí celého cirkusu je třeba i to, že vznikají studie, které se snaží lidi přesvědčit, že vydat se na cestu poznání je průvodním jevem nastupující demence nebo velmi nízké inteligence a podobné nesmysly, tvořené na objednávku za pomoci nemocného systému grantů na pseudo-výzkumy, které mají předem zadaný výsledek.

Přitom proces PROBUZENÍ není ničím novým. Psali a mluvili o něm velmi moudří lidé už před tisíci lety. Největší myslitelé starověkého Řecka i dálného východu, stejně jako osvícení umělci, filozofové a duchovní ve středověké Evropě. Falešným obrazem reality, cenzurujícími Autoritami a o procesem probuzení se zabývali třeba Platón, Sir Francis Bacon, Ray Bradbury, José Saramago, Jonathan Swift, George Orwell, bratři Strugačtí, Karel Čapek a stovky a tisíce dalších geniálních lidí, které může za blbce označit asi jen…blbec.

Přesto jako kdybychom museli to „probuzení z falešné reality“ objevovat znovu a znovu – kdosi nebo „cosi“ se ho stále snaží zastavit a vymazat z paměti lidstva. Ať už za pomoci vojenského teroru, různých církví a (nad)národních organizací nebo pomocí médií, falešného umění a ovlivňování procesu hromadného vzdělávání. Kdosi nebo „cosi“ nás tu manipuluje už velmi dlouho a po každém nevyhnutelném kolapsu jejich cizopasnického systému se to vždy dříve nebo později v pozměněné formě vrátí, jako úporná plíseň na nohou.

Alegorie Platónovy jeskyně… Otázka co se málo dává – kdo a proč řídí ty holky v modrých šatech?

Já sama jsem zažila tenhle „startovní kopanec“ před necelými dvaceti lety. Ani předtím jsem příliš nezapadala do běžné společnosti, protože jsem vždycky myslela trochu jinak a už jako dítě jsem trávila nesmyslné množství času v knihovnách, na osamocených túrách západočeskými lesy nebo v nemotorných, snivých meditacích. Přesto jsem věřila skoro všemu, co mi tvrdil Systém. Prostě jsem o tom nepřemýšlela a měla jsem hlavu plnou jiných věcí, stejně jako všechny jiné děti nebo mlaďouncí lidé.

Dodnes si třeba velmi živě pamatuji, jak jsem byla v roce 2001 u kamaráda na chalupě a snažila jsem se nacpat si do hlavy skoro pětisetstránkovou Anatomii 1 od profesora Čiháka. Během pauzy jsem si zapnula malou černobílou televizi a překvapeně jsem sledovala zprávy o tom, jak padala „Dvojčata“ v New Yorku. Velmi silně mnou otřásl hlavně záběr, kdy nějaký zoufalec vyskočil z okna, protože už nemohl vydržet dusivý kouř v místnosti a kamera mlsně sledovala jeho pád z horního patra mrakodrapu až dolů. Ten záběr pouštěli v televizi pořád dokola, protože moc dobře věděli, jak to normálním člověkem otřese. Koukala jsem na to a říkala jsem si, že to snad není možné, že se tohle děje uprostřed Ameriky. Že ti teroristi jsou strašné zrůdy, když takhle povraždili nevinné civilisty. A to stačilo, víc jsem o událostech 9/11 vlastně nevěděla a tohle byla moje znalost o této události. Ostatně, stejné znalosti mělo tak 90% populace – nějací islámští teroristi napadli USA, zabili nevinných 3 000 lidí, shodili dvěma letadly dva mrakodrapy, napálili to dokonce i do Pentagonu a USA za trest vyhlásilo Válku proti terorismu, která byla sice dost přehnaná, ale pochopitelná…že? Není třeba nic dalšího řešit, je to jasné. A teď zpátky k Fyziologii od Richarda Rokyty…

A pak jsem v roce 2007 viděla dokument Zeitgeist: The Movie…

V té době už jsem měla solidně „naťuknutou skořápku“ svojí systémové demence a celý systém mi připadal divný a nesmyslný. Ale pořád jsem ten cirkus chápala chaoticky a kaleidoskopicky. Dokument Zeitgeist mi poprvé ukázal celou tragédii 11. září 2001 v souvislostech a se spoustou informací, o kterých jsem tehdy neměla sebemenší tušení (opět – protože jsem se předtím o věc nezajímala do hloubky). Verze událostí v Zeitgeistu navíc dávala naprosto jasný smysl a naopak zřetelně ukázala, jaký neskutečný kravinec je varianta oficiální.

Byla jsem tím dost zaskočena – to přece není možné, že by nám AŽ TAKHLE šíleně lhali? To by se přece spousta lidí ozvala!!! Tak jsem začala pátrat a zjistila jsem, že ve skutečnosti se spousta lidí OZVALA. Desetitisíce a pak statisíce a pak dokonce milióny lidí začali upozorňovat na naprostou nesmyslnost oficiální verze i na všemožné střety zájmů a na to, že z útoku benefitoval prakticky jen americký deep state a nikdo jiný. Jenže všechny ty hlasy byly umlčovány (někdy i definitivně), byla na ně hozena informační poklice a když náhodou nějaký hlas pronikl mezi běžnou populaci, byl jeho nositel okamžitě zesměšněn a společensky naprosto zlikvidován. Taková Wikipedia se od té doby stává jedním z hlavních nástrojů informační propagandy. Zcela vážně – Wikipedii dnes naplno věří jen naprostý zabedněnec.

Zmatení z toho, jak hodně se lhalo o 9/11 mě navedlo na další pátrání u událostí, u kterých oficiální verze nedávala moc velký smysl…A to mi otevřelo podivuhodný svět potlačované reality a systému křivých zrcadel, ve kterém nás sociopatický Systém dodnes drží. Začal u mě plnohodnotný proces probouzení se. A s tím samozřejmě přišla další studená sprcha – asi tak dvě třetiny lidí nejen že tyhle fascinující odhalení vůbec nezajímala, ale u mnoha z nich jen pouhé naznačení „mohlo by to být i jinak“ vyvolávalo šokující výbuchy vzteku a nenávisti (přičemž ze své nenávisti vždy zásadně obviňovali mě!).

Ta třetí budova se rozpadla na prach protože…se jí prostě chtělo. A taky “palačinkové narušení statiky”, vy dezoláti!

Odvážím se tvrdit, že podobnou cestou prošla naprostá většina z nás. Obzvlášť covidismus z let 2020-2022 byl tak brutálním kopancem, že probral z transu obrovské množství lidí. Stále ale platí, že přibližně dvě třetiny lidí nemají k žádnému „probouzení“ kapacitu – bavíme se o probouzení té „třetinky“, která na to má z nějakého záhadného důvodu potenciál! Chytří „lososi“ sice také začínají tušit, že něco nehraje s covidismem, ukrajinským konfliktem, vražděním na Filozofické fakultě UK atd., protože oficiální verze nedávají už naprosto žádný smysl…jenže když Autorita zavelí „skoč“, tak oni nakonec stejně zase skočí. Bohužel, je to víc v nátuře než v rozumu.

Matrix a jeho terminologie

V současném světě se proces probuzení z falešné reality povedlo zpopularizovat třeba filmu Matrix (zde je hezká analýza jeho vzniku). Ten je významný tím, že lidem ukázal zjednodušený model falešné reality a udělal to velmi sexy způsobem, takže to proniklo k obrovskému množství lidí. Proto připomínám, jak důležité je tvořit skutečné umění a jak vhodné je prezentovat důležité myšlenky a duchovní koncepty i v „sexy formě“ – pro spoustu lidí to může být ten první jednoduchý krůček, po kterém vyrazí směrem ke komplikovanějším dílům a myšlenkám. Přitažlivá forma prezentace pomůže dostat myšlenku i k těm z naší „třetinky“ lidí, kteří ještě spí, ale mají potenciál se probudit. Ti, kdo říkají, že skutečné poznání musí být od začátku velmi náročné, aby si ho student „zasloužil“, jsou s prominutím idioti, kteří dělají víc škody než užitku. Malému díti také rovnou necpete Vergilia a nemáváte nad ním pohrdlivě rukou, když ho nechápe – nejprve ho učíte mluvit, pak jednoduché říkanky a písničky, pak ho teprve naučíte číst a tak dále.

Film Matrix je vlastně modernizovanou verzí Platónova podobenství o jeskyni, která je obohacena o kung-fu souboje a úžasný vizuál a je prezentována hezkými lidmi. Běžné populaci tenhle průlomový film přinesl i jednoduchou terminologii, kterou je snadné používat. Představil iluzorní Matrix určený k oblbování lidských mas, červenou a modrou pilulku pro výběr životní cesty, vysvětlil lidi ze kterých se nevědomky stávají agenti Systému a k tomu i samotné psychopatické agenty Systému, jejichž jediným smyslem existence je udržovat za každou cenu Systém v chodu…i za cenu miliónů mrtvých. Něco velmi podobného popisuje celá řada starých náboženství, filozofických směrů, moderních ezo směrů apod. – základní princip je vždy velmi podobný a mění se jen terminologie a příběhová omáčka.

Neprobuzení normíci vs „red-pill“ rebelové vs „blue-pill“ zabedněnci

Nemám problém přiznat, že já sama jsem ještě v roce 2020 chápala špatně, jak to celé funguje. Naivně jsem totiž věřila, že v úrovni poznání skutečného světa se normální lidé dělí na dvě hlavní skupiny. Že na jedné straně jsou ti, kterým se už podařilo prokouknout iluze a vydali se na cestu poznání, přičemž objevené věci pak mohou prezentovat druhé skupině. A ta druhá skupina že jsou lidé, kteří ještě nedostali správný prvotní impuls a tak žijí v pavučině lži. Ale že jim jim jen stačí ukázat, co je to Matrix a je vyhráno. Že stačí, abyste jim ukázali dostatek důkazů, a oni se chytí za hlavu a vykřiknou: „No ty voe…jak to, že jsem tak očividný věci doteď nevnímal? Díkec! Teď se změním v Alenku a vlítnu do králičí nory nadzvukovou rychlostí!“ Myslela jsem si, že to tak je, protože to tak fungovalo u mne i u některých jiných „probuzených“, které jsem tehdy znala. Spící většina se probudí, když jim přinesete dostatečně přesvědčivé důkazy, to je snad jasné, ne?

No…a ono to tak nefunguje. Byla jsem naivní a hloupá.

To, co jsem si myslela, sice plus-mínus funguje, ale jen pro tu přirozeně rebelskou čtvrtinu až třetinu populace. Zbytek je…jiný. Bohužel.

Takováto úroveň důkazu obvykle “lososovi” stačí – hlavní je to, jestli ho přinesla Autorita

Když použijeme terminologii Matrixu, tak většina lidí se v případě odhalení nepříjemné pravdy stane takzvanými „blue-pilled“, tedy lidmi, kteří si dobrovolně vzali modrou pilulku zapomnění a dál umanutě věří tomu, co jim ukáže Matrix, tedy Autorita falešné reality.

Těm, kdo si vzali modrou pilulku, je úplně jedno, jestli Autoritami předkládané informace a myšlenky dávají smysl nebo ne. Hlavní je nestavět se na odpor, nevyčuhovat a nedráždit Autority, protože tak si zachovají šanci vydobýt si v Systému bezpečné místo. Místo, aby začali alespoň pochybovat, tak se ještě víc zabední v Systému. Opravdu to funguje tak, že čím menší smysl falešná mediální realita dává, tím horší kognitivní disonanci to u zabedněnců vyvolává, tím větší nervozitu to u nich způsobuje a tím agresivnější jsou pak vůči rebelům, když na nesmysly upozorní.

Díky tomu mohou věřit třeba takové blbosti, že když dostanete zázračnou injekci, která prý způsobí imunitu proti nemoci X, tak že je pak i přesto smrtelně ohrožují ti, kteří tuhle injekci nedostali a že „nevakcinovaní“ by je mohli nakazit a zabít nemocí X (proti které by jako „vakcinovaní“ měli být imunní). Nebo vás vztekle obviňují z šíření nenávisti, když mluvíte o potřebě míru, zatímco oni jsou hodní a laskaví lidé, a proto chtějí rozšířit válku a vygenocidovat vybraný národ. Nebo tiše tolerují propagandu, že je třeba vybít zvířata a vykácet lesy, aby se ochránila příroda před zlým CO2 (i když tohle už je tak šílené, že nad tím zmateně kroutí hlavou i modré pilulky). Člověku se schopností samostatného myšlení z takových absurdit praská hlava.

Je to divné chování, na první pohled skoro nepochopitelné. Ale když si člověk více prostuduje, jak funguje skupinová konformita či jak strašlivě důležité jsou pro lidi psychologické „mechanismy chránící ego“ apod., začne to více chápat. Dvě třetiny lidí se prostě tak strašně obávají, že by byli vyhoštěni z kmene za „ideo-zločin“, že raději uvěří úplnému nesmyslu a kývají se ve stejném rytmu, jako všichni ostatní. Někteří dokonce budou agresivně napadat každého, kdo by skupinovou iluzi zpochybňoval a narušoval „harmonii“ kmene.

Gigantickým problémem dneška ale je, že to co je ideo-zločin určují podivné, psychopatické, pedofilní, zfetované elity někde ve Švýcarsku, v London City nebo ve Washingtonu a ne lidi kolem nás, z našeho vlastního „kmene“ (dnes národa), kde jsme na sobě po statisíce let záviseli navzájem a tak oslabení či ohrožení jednoho člene kmene znamenalo oslabení či ohrožení celého kmene (včetně náčelníka a jeho rodiny). Ale dnešní mafiánské „elity“ rozhodně nejsou součástí vašeho kmene – mají vlastní skupinu, které se schází třeba v Davosu a zbytek lidstva považují za své otroky a za nenažrané, zbytečné jedlíky. Přežití nějakého konkrétního „kmene“ (dnes státu nebo národa) je jim doslova u řitního výfuku. Jde jim jen o udržení a zvětšování vlastní moci, bez ohledu na cokoli jiného. Jsou jako rakovinný nádor, který dokázal znásilnit přirozený lidský instinkt kmenové soudržnosti.

Ve stručnosti je to tedy nějak takto:

• Red-pilled – ti, kteří se dobrovolně rozhodli, že se budou snažit hledat a říkat pravdu. A to i když jim to může přinést nepříjemnosti s nemocným Matrixem.
• Blue-pilled – ti, kteří dostali možnost začít poznávat pravdu, ale dobrovolně se rozhodli, že ji budou aktivně ignorovat, aby se nedostali do rozporu s nemocným Matrixem. To dobrovolné rozhodnutí tu většinou proběhne na podvědomé úrovni a oni si ho plně neuvědomují.
• Neprobuzení – ti, kteří ani neví, že jsou uvězněni ve světě přeplněném manipulacemi, spiknutími a falešnou historií jako dobytek v ohradě. Dříve nebo později ale mnoho z nich dojde do magického okamžiku, kdy se z nich stanou buď rebelští red-pilled (25-35% lidí) nebo podřízení blue-pilled (65-75% lidí).

Ve skutečnosti je model společnosti samozřejmě složitější, protože každý člověk je přeci jen do určité míry individualita. Těch sociálních skupin je o dost víc (viz třeba kategorizace podle KOB). Ale tyhle propracovanější koncepce už jsou komplikovanější a hůře stravitelné a každá správná výuka má probíhat postupně, od jednodušších konceptů a znalostí k těm složitějším.

Voliči pětidemolice, kteří mají zrovna teď dobře placený flek, jsou dokonalými zástupci “blue-pilled” lidiček

Proč se „blue-pilled“ lidé tak snadno podřizují

Jeden příklad, proč se asi dvě třetiny lidí tak ochotně podřizují tomu, co považují za skupinovou normu.

Zatímco jsem přepisovala tento článek, moje partnerka si na chvilku vyjela na elektrické koloběžce. Jela na svoje oblíbené místečko snad už posté, takže jsem to vnímala jen na půl ucha. Po chvíli se ale objevila znovu ve dveřích, celá otlučená, sedřená a od krve. Vůbec si nepamatovala, jak se dostala zpátky, ani co se jí stalo. Byla úplně dezorientovaná, nevěděla co je za den, ani jestli je vůbec vzhůru. Krom spousty odřenin a monoklů měla na hlavě obrovskou zhmožděninu, která jí pomalu natékala do velikosti tenisového míčku. Doma můžete udělat jen základní vyšetření a její naprostá dezorientace a částečná amnézie mohla znamenat o dost vážnější zranění, takže jsem raději zavolala sanitku. A tady se dostáváme k jádru pudla.

Sanitka přijela a posádku tvořili dva skvělí záchranáři z Asociace samaritánů České republiky, kteří normálně (a přátelsky) provedli základní vyšetření, zafixování krční páteře a tak dále a nakonec moji partnerku odvezli na bulovku na CT mozku, aby se vyloučilo závažnější poranění mozku. Naštěstí vše dobře dopadlo, partnerce se asi po půl hodině vrátila paměť a je z toho „jen“ lehký otřes mozku a spousta naražených kostí a sedřené kůže (sklouzlo jí to při brždění a skutálela se z hráze udělané z velkých a ostrých kamenů – jen zázrakem nemá rozlousknutou lebku).

Jestli si ale pamatujete, tak mediální psychopaté se během covidismu snažili protlačit nenávist vůči nepodvoleným lidem takovou intenzitou, že dokonce začínali navrhovat, aby neměl mít právo na lékařskou péči ten, kdo do sebe nenechá napíchat ten podivný mRNA patok od Pfizeru. Tedy ani právo na záchranku. Většinu lidí z téhle možnosti vývoje společnosti jímala hrůza. A pokud by covidismus nebyl ze dne na den přerušen jiným mediálním cirkusem, tak by to ti šílenci možná v nějaké formě na čas i protlačili – „nemáš covidový průkaz = nedržíš basu s ostatními = nemáš právo ani na první pomoc“.

A právě tohle je jedním z důvodů, proč se psychopatické Autority i jejich ještě šílenější šéfové tak hrozně moc spoléhají právě na konformismus a skupinové myšlení většinové populace. Drží lidi ve strachu, že když přestanou opakovat „pravdy“ tlačené Systémem, tak je ten systém vypudí ven a oni přijdou o všechny jistoty, které poskytuje společnost – stanou se z nich naprostí vyvrhelové. Bojí se, že pokud nebudou skákat stejně jako ostatní, tak je policie nebude chránit před zločinci, lékaři je odmítnou ošetřit, hasiči jim nepřijedou uhasit dům, záchranáři je nepřijedou vytáhnout z hořícího auta nebo budou při první pomoci velmi laxní, děti jim nepustí na školy, vyhodí je z práce, nebudou mít možnost najít si novou a slušnou práci a tak dále.

Ve skutečnosti by něco v až takovém rozsahu globalistická mafie asi protlačit nedokázala, přestože je aktuálně na vrcholu moci (ze kterého ale začíná rychle padat). Ale podstatné je, že funguje to podstatné – většina lidí VĚŘÍ tomu, že by dokázali protlačit cokoli, a tak se raději preventivně podřídí jakékoli blbosti.

A pokud necháte otevřené Seznam Zprávy, najdete pejska s provedenou lobotomií

Ti nejvíc vyděšení a nejzbabělejší dokonce mohou začít nepodvolenou menšinu pronásledovat a šikanovat, protože získají hloupý pocit, že za to dostanou u Autorit nějaké bonusové body (z historie víme, že pokud výhody dostanou, je to jen dočasné a nemilosrdné elity házejí pod vlak nejraději právě svoje nejvěrnější poskoky).

Důležité je také chápat, že u většiny lidí neustále jede na plné pecky takzvaný ego-obranný mechanismus, což je velmi zákeřný a instinktivní sebeklam, který NEVĚDOMĚ používají jednotlivci i celé skupiny, aby si uchovali pocit vlastní hodnoty, necítili stud ani vinu a ani pocit, že jsou blbci, protože udělali nějakou hroznou chybu. Každý chce být sám pro sebe hrdinou, který to myslí dobře a který nedělá zásadní chyby (vždycky za to může někdo jiný). Zákeřnost téhle psychické obranné reakce spočívá v tom, že si ji člověk není schopen uvědomit a že ji do určité míry používá většina lidí. Strašidelné je, že i když ten mechanismus člověk zná, tak proti němu stejně nemá o moc větší obranu.

Závěr

A to je vlastně celé. Většina textu se jen snažila rozvést to, co bylo řečeno na začátku článku. Důležité je totiž nejen chápat, že se něco děje, ale také PROČ se to děje a jaké mechanismy tu fungují.

My jsme si vysvětlili, že v úplném základu se dá říci, že lidé jsou pořád do značné míry nastaveni tak, jak to fungovalo statisíce či dokonce miliony let v tlupách a kmenech. Většina lidí se automaticky podřizuje autoritám, protože to zjednodušuje fungování kmene a ve skutečnosti to dříve kmenu spíš pomáhalo. Mnohem menší část kmenu pak uvažovala víc nezávisle, což sice přináší výhody v tom, že mohou přinést nové myšlenky a strategie, ale zároveň i trochu nebezpečnou neposlušnost, která může v kritickou chvíli kmen oslabit (třeba v boji proti jinému kmeni nebo při lovu velkého zvířete). A úplně nejmenší část lidí se přirozeně stávala vůdcem, který se radil s tou samostatně uvažující menšinou, ale v krizích rozhodoval rychle a automaticky a celý kmen ho musel poslechnout, aby přežil. Fungovalo to, protože na sobě všichni záviseli navzájem.

Dnes ale žijeme v globalizovaném světě a v monstrózně velikých pseudo-kmenech, kde se lidé navzájem nemají sebemenší šanci znát (limit lidské psychiky je asi 250 kontaktů, zbytek jsou pro nás jen „stromy v lese“). V tomhle světě se bohužel vyprofilovaly různé lokální mafie a nad nimi ještě jedna šílená nadnárodní, které velmi násilně uzmuli roli náčelníků a jejich zástupců. Tahle hydra ovládá podstatnou část světa, včetně naší země. A neomylně nás vede ke krachu, protože jinak to tihle tvorové s parazitickým nastavením mysli neumí. Bohužel lidé pořád mají to starodávné „kmenové“ nastavení mysli.

Tohle si připomínejte, až vás zase bude někdo obviňovat z „nenávisti“ nebo „šíření ruSSáckých dezinformací“ nebo z „šíření pseudovědeckých bludů“ a podobně. Pokud vám to dělá někdo, kdo vám byl/je blízký nebo sympatický, dokážou tyhle nenávistné a hlavně úplně nesmyslné útoky docela dost zabolet. Vzpomeňte si na to, že dotyčný člověk je zřejmě „losos“ a vlastně za to úplně nemůže. Nemá kapacitu pochopit, co dělá. A až se Systém zhroutí, tak klidně názor změní v pravý opak, jako kdyby se nic nestalo.

Ale nikdy se vám neomluví za to, jak se k vám choval. Spoléhat na to by vám přineslo jen další a další zklamání. Takhle to bohužel nikdy nefungovalo a asi ani fungovat nebude. Prostě si ceňte každé probuzené „želvičky“ ve svém okolí, připravujte se na kolaps Systému a udržujte se silní, abyste při něm mohli pomoct zabedněným lososům, které máte rádi. Pozor, nikdy vám za to nepoděkují, ale vy jste silní a zvládnete to.

A pak se těšte, až se na civilizační sinusoidě zase začneme pohybovat směrem nahoru. 🙂