Proč to lidi nevidí?

Obzvlášť poslední dva roky mě znovu a znovu udivuje jedna záležitost – jak jednoduché je lidi ohlušit, oslepit a hlavně oblbit. Jak snadné je nasadit jim klapky na oči a udělat z nich tupé osly, kteří se ženou za nastraženou mrkvičkou. Jak jednoduché je vmanévrovat je do stavu, kdy nadšeně ignorují dění v reálném světě, vlastní rozum, vlastní oči i vlastní instinkty. Vidí jen mrkvičku na obrazovkách televizí a mobilů a nic jiného nejsou schopní vnímat.

Takhle to funguje v praxi. Ale lidi se nepoučí a nepoučí.

Důkaz kruhem

Když se jim pokusíte ukázat, že existuje i něco jiného než jen ta zahraniční centrálou schválená fialová mrkev z polystyrenu, tak po vás ještě vztekle chňapají zubama, ať je nerušíte při sledování jejich aktuální modly. Věří jen „absolutním autoritám“, které na ně promlouvají z magických bedniček. Pravda je vždy a jedině to, co se ozývá z repráčků této čarovné skříňky nebo co si jde přečíst na hajzl papíru v té úžasně voňavé žumpě korporátních médií. A to i když to nedává smysl nebo to dokonce vyvrací něco, co bylo řečeno jen před několika minutami. Nebo dokonce co bylo napsáno o odstavec výše.

„Televize a velká média nemohou být zkorumpované a nemohou lhát, protože říkají, že nelžou a nejsou zkorumpované“.

Důkaz kruhem.

Pravdu naopak NIKDY nemohou mít alternativní média ani lidé, kteří mají zakázán vstup do těch 100% pravdivých velkých médií.

„Na alternativní média se nesmí ani pohlédnout, protože vždycky lžou a šíří dezinformace. Nakazily by naši mysl wrong-thinkem. Neustále to opakují v televizi a ve velkých médiích, které nikdy nelžou, takže to tak prostě je.“

Bludný kruh, ze kterého není pro oslíky s klapkami na očích cesta ven.

Racionální argumentací jde takové myšlení porazit jen velmi, velmi obtížně. Největší problém pak je, že i když oběť téhle blamáže vezmete někam na chalupu, mimo dosah žhnoucího oka z temné věže České televize, a pootevřete zmanipulovanému oslíkovi oči, tak po návratu do zóny vlivu ulhaných médií upadnou zpět do mediálního transu a virtuální reality během několika minut.

Anatomicky přesné schéma mozku biorobota.

Umění i historie bioroboty nepoučí…

Přitom naše umění i historie poskytuje tisíce a tisíce příkladů, jak může být moc zkorumpovaná, jak mocenská propaganda opakovaně šíří lži nebo jak skuteční diktátoři používají pořád dokola taktiku „rozděl a panuj“. Také je v historii vidět, jak totalitáři využívají k ovládání davů vždy ty nejúčinnější nástroje pro šíření infromací – dříve probíhala manipulace třeba skrze dost nekřesťanskou církev, dnes jsou oblbovačem hlavně velká média, televize a filmy. Pomocnou ruku podávají i čím dál silněji zmanipulované internetové vyhledávače a algoritmy pro zobrazování obsahu, abyste se nedostali k „nevhodnému“ obsahu už ani při aktivním hledání.

Obálky časopisu Times často krásně ilustrují dvojí metr korporátních médií.

Většina lidí ty příklady z historie a v umění zná, často o nich mluví, někdy je dokonce i citují…a pak si tuhle znalost stejně nedokážou aplikovat na reálný svět. Úplně je to míjí, lekce z historie a umění padají na jejich mozky jako hrách na titanovou zeď.

Já teď na odreagování hraju jednu výbornou hru – Days Gone. Volně by se to dalo přeložit jako „Dny, které už jsou pryč“. Je to technicky výborně zpracovaná a hlavně skvěle napsaná sandboxová akce, na podobně vysoké úrovni, podobně jako třeba první díl The Last of Us. Pro spoustu lidí je to samozřejmě jenom „blbá hra“, ale i v „blbé hře“ jsou jasně ukázané principy, které můžeme snadno vypozorovat v reálném světě. Hry jsou totiž médium pro přenos informací, pocitů a zkušeností – stejně jako knihy, filmy, básně nebo hudba. Mohou tedy být úžasně chytlavé a úplně tupé, ale mohou být i velmi chytré a skrývat v sobě i skutečné umění. Podobně jako ostatní média mohou přinést i nějaké to ponaučení a nové zkušenosti (navíc v interaktivní podobě).

V Days Gone hrajete svobodomyslného motorkáře v post-apokalyptickém světě – dva roky poté, co civilizaci úplně zničil virus, který vytvořili neposední vědci, kteří prostě nedokázali dát pokoj a zapomněli se zamyslet nad důsledky toho, co dělají. Nový virus lidi mění v „zombie“ – v tomhle případě nikoli v nemrtvé lidi, ale v nenažrané maniaky, které zajímá jen žrádlo a kteří jsou doslova vražedně agresivní proti komukoli, kdo nepatří do jejich hordy. Dav těchto „zombií“ táhne krajinou a konzumuje všechno, na co přijde. Když narazí na někoho zdravého (tedy na člověka, co není přesně jako oni), vrhnou se na něj se sebevražednou zuřivostí. Buď jste tupá bestie jako oni, nebo vás roztrhají na kusy a pak nenasytně hodují na vaší mrtvole. Nepřipomíná vám to něčí chování, které je tak viditelné hlavně v posledních letech? Protože „zombie“ nic nevyrábí a jen nenasytně konzumují a agresivně ničí cokoli, co není jako oni, tak časem všechno zničí nebo zkonzumují a pak přijde hladomor…ale to je nezajímá. Hlavní je ukojit svoje aktuální potřeby.

Krom „zombií“ se ve světě Days Gone vyskytuje ještě několik dalších skupin. Jsou tam i normální, zdraví lidé, kteří se snaží nějak přežít a vybudovat něco jako fungující komunity – pěstovat jídlo, mít bezpečné osady, udržovat v chodu elektřinu a normálně žít.

Pak jsou tam všemožné skupiny banditů, kteří pracovat nechtějí a žijí z toho, co ukradnou těm pracujícím.

A nakonec je tam obří gang fetujících Trhačů, kteří do sebe rvou hory pervitinu a PCP a chovají se v podstatě jako ty nakažené „zombie“, jen jsou mnohem horší, protože mají pořád ještě z části zachovaný rozum.

Zajímavá lekce do života je třeba to, že nejefektivnější způsob, jak ve hře zlikvidovat jakoukoli opozici, je nalákat hordu televizních…pardon, virových zombií vybraným směrem a poštvat je proti svým nepřátelům. Stačí použít mechanickou vábničku, hodit ji na vhodné místo a tak poslat hordu proti někomu, koho se potřebujete zbavit. Horda zombií se pak s vaší opozicí navzájem povraždí, vy jen dorazíte pár přeživších (je jedno z jaké skupiny) a pak sesbíráte bohatou kořist. Hmm…pěkně z bezpečí zmanipulovat dvě skupiny proti sobě, nechat je navzájem se vyvraždit a pak sesbírat jejich zdroje…nepřipomíná vám to něco?

Zajímavá je i skupina fetujících Trhačů – jsou to ve skutečnosti ti největší chudáci, kteří se nedokázali srovnat s tím, jak se zhroutil starý svět a o co všechno přišli. Rvou do sebe drogy horem dolem, znetvořují vlastní těla různými symboly a propadají krvavému šílenství, ve kterém necítí bolest ani normální lidské emoce. Pod vedením svého Vůdce útočí podobně jako „zombie“ na každého, kdo nepatří k nim. Zajatce se pomocí nelidského mučení a brainwashingu nejprve pokouší získat na svoji stranu a když se to nepovede, je zajatec obětován „zombiím“.

Hmm…maniaci závislí na drogách, kteří prování nelidské mučení zajatců a chovají se naprosto autodestruktivně, protože jsou zfanatizovaní a zároveň pod vlivem drog…kdepak jsme to viděli? Nebyla to populární praktika nacistických jednotek na východní frontě, obzvlášť mezi branci z jedné nejmenované východní země? Nejsou náhodou drogy už nejméně sto padesát let oblíbeným britským nástrojem pro manipulaci politických a mediálních loutek i vojáků?

To je úpně noumání, Uďo!

I tahle „blbá hra“ ukazuje spoustu principů, jak funguje společnost, která se rozpadá nebo rozpadla. Ukazuje sociální a politické mechanismy, které se znovu a znovu opakují.

Zrcadlo společnosti je v umění viditelné všude

Ale pomocí příběhů nám nepředávají zkušenosti jen hry – máme tu samozřejmě i knihy. Romány jako 1984 (George Orwell), Konec civilizace (Aldous Huxley), Válka s mloky (Karel Čapek), Hodina býka (Ivan Jefremov) nebo třeba i populární knihy pro mládež jako je Hunger Games (Suzanne Collins), Divergent (Veronica Roth) nebo The Maze Runner (James Dashner). A stovky a stovky dalších knih a tisíce povídek. Dokonce i Pán prstenů od Tolkiena nádherně ukazuje na postavě ctihodného Sarumana Bílého nebo charismatického krále Théodena, jak může být naprosto zkorumpován i vznešený člověk. Stačí k tomu strach z obří moci Saurona nebo nepřetržité našeptávání lží od odporného Červivce.

Máme i filmy jako je Matrix, Equilibrium, Gattaca, Vrtěti psem, Tři dny kondora, Četa, Hrdina, Truman Show, Tanec s vlky, Statečné srdce, Germinal, Běžící muž, Kladivo na čarodějnice, Vyšší princip a stovky, tisíce dalších, které ukazují chování tyranů, špinavé hry tajných služeb, mediální manipulaci nebo vědce, kteří nedomyslí destruktivní dopady svojí práce.

Máme tu skvělé seriály jako je Hra na oliheň (Squid game) nebo Černé zrcadlo (Black Mirror), které geniálně abstrahují a popisují destruktivní tendence naší civilizace. A samozřejmě stovky dalších, které ukazují principy manipulace, válek, podvodů, zločineckých kartelů, hysterické nenávisti i tajných služeb.

Většina lidí mnoho z těch jmenovaných děl zná. Podívají se v televizi na seriál Hra na oliheň, pak slupnou nádherné Statečné srdce a nakonec přepnou telinu na čétéčko a úplně bez přemýšlení spolykají všechnu válečnou propagandu a zprávy z té už úplně alternativní reality. Udělají to bez přemýšlení, prostě přepnou kanál i mozek. Nedokážou si se současností spojit principy, které viděli už v pohádkách o čertech, kteří podvádí a nechávají naivní obyvatele podepisovat nevýhodné smlouvy. Cenou za takové smlouvy s ďáblem (a za myšlenkovou slepotu) je pak věc, která jako kdyby z dnešního světa rychle mizela – lidská duše.

Poučení může přinést i jedna z nejstarší a nejvydávanějších knih – bible. Jen je potřeba na ni hledět správnýma očima.

Ale ono se to neděje. Většina lidí si prostě nedokáže zkušenosti předávané pomocí umění jakkoli zobecnit a pak aplikovat na současný svět. Někdy se o to alespoň pokusí, ale aplikují to špatně, někdy dokonce úplně naopak. A i když si vzpomenou, že ve zprávách z reálného světa slyšeli cosi o útocích pod falešnou vlajkou ve druhé světové válce nebo o tom, jak agenti CIA někde v Jugoslávii kohosi upláceli kufříky naditými dolary, tak si to prostě nedokáží správně spojit s aktuálním děním. „To přece byla jen tahlecta minulost, to už by se dneska nemohlo stát…“

Slepá víra v autority se opakuje

Většina lidí ví, že před rokem 1989 nebyla Československá televize zdrojem důvěryhodných zpráv, stejně jako se nedalo spolehnout třeba na české Rudé právo nebo sovětskou Pravdu. Jenže dnes přímým pokračovatelům těchto ideologických žump bezmezně věří. Přestože tihle pokračovatelé podle poctivého ověřování faktů lžou už víc, než před sametovou (pseudo)revolucí! Za socialistické republiky se totiž v médiích hlavně nevyslovovaly nepříjemné věci a nesmyslně se nafukovaly i malé úspěchy…ale čisté lži se u nás vytvářely spíš výjimečně.

Dnes jsme ale došli do naprosto šíleného stavu, kdy v médiích prezentují jakousi alternativní realitu, která se čím dát tím víc odchyluje od skutečné reality kolem nás. Její obraz se v dutých hlavičkách biorobotů daří udržovat jen neustále rostoucí agresivitou zpráv, čím dál rychlejším opakovaním programovacích hesel a intenzivní snahou zlikvidovat jakoukoli informační i názorovou opozice. A ono to na oslíky zdá se pořád funguje… Jeden by čekal, že covidové divadlo lidi poučilo, protože po dvou letech alternativní reality už začínali pomalu procitat a vnímat určité…drobounké nesrovnalosti (jako třeba tu lehounkou malichernost, že skoro nic nebyla pravda – čísla nemocných, čísla mrtvých, účinnost a bezpečnost vakcín, přeplněnost zdravotnického systému atd.). Ale ono ne.

To, jak snadné je lidi pomocí moderní propagandy manipulovat, mě prostě dál a dál zaráží. A to kvůli tomu, že kolem sebe dnes máme kopce znalostí a hory umění, které nás učí, jak ta manipulace vypadá a co nám hrozí při určitém druhu chování. Ale ono to nefunguje…jako kdyby polovina lidí byla jen primitivními automaty, bioroboty, do kterých stačí strčit cartridge s vybranými daty a oni během hodiny klidně otočí názory o 180 stupňů. Nebo uvěří něčemu, co nedává žádný smysl a nepravdivost jde ověřit pouhým pohledem z okna a minutkou přemýšlení.

Je to divné.

Je to strašidelné.

Na Twitter už nepíšu, k Rusko-Ukrajinskému konfliktu jsem se tam nikdy nevyjadřovala. Přesto mě tam „lepsí lidé“ a „morální elita“ dál přidávají na podobné seznamy.

Jak tohle řešit? Fungování čím dál tím snadněji „hacknutelného“ lidského mozku zatím očividně zlepšit neumíme. Nástroje pro masovou manipulaci myšlení se prudce zlepšují (americké CIA a britské MI6 na to mají celé programy za miliardy). Nástroje pro obranu racionálního myšlení bohužel nevznikají a naše mozky nestíhají to dravé tempo (alespoň tedy u většiny populace).

Pokud to chceme vyřešit, jde to zatím asi jen jedinou cestou – budeme muset sáhnout po zdrojích těch skutečných dezinformací a mocenské propagandy. Po zkorumpovaných strukturách, které šíří propagandu ve veřejnoprávních a korporátních médiích, ve školství, v politice, v akademickém sektoru a ve zdravotnictví. Když se nějaká struktura promění v čistokrevnou mafii, už těžko ji můžete reformovat. Musí se rozbít a postavit nová. OSN, WHO, NATO, EU, veřejnoprávní média a dokonce i státní akademie jsou napadeny hnilobným procesem do takové míry, že jedinou záchranu už je asi jen amputace. Naštěstí společnost si na rozdíl od těl jednotlivců dokáže ihned vytvořit končetiny a orgány nové.

Uvažování zmanipulovaného biorobota k videu, kde dospělý muž brutálně tluče na ulici dítě – když myslel, že to byl Rus, byl to válečný zločin. Když zjistí, že šlo o Ukrajince, v pěti vteřinách změní názor o 180 stupňů.

Zdá se, že bioroboty myslet jen tak nenaučíme a jediné řešení je tedy úplně ovládnout nebo raději zničit a znovu postavit struktury, které programují jejich mozky…ano, smutná představa, ale moc jiných možností zatím nevidím. Vy ano? A protože stále není v populaci dostatečný vztek a touha k tomu, abychom si vzali zpět to, co nám reálně patří (zdravotnictví, televize, média, školy…), tak holt musíme počkat, až budou lidi rýt držkama v zemi ještě víc. Teprve až bude opravdový hlad a zoufalství, tak se snad rozhoupe dostatek lidí.

Snad.