Dějí se i hezké věci

Zdá se, že poslední dva roky se dějí jen čím dál tím horší věci. Cenzura dosáhla úrovně před rokem 1989, Ústavu naše vláda používá jako toaletní papír, jedinou snahou médií je vyvolávat mezi lidmi nenávist a ušlapávat cestičku novému druhu totality a skoro všechny staré instituce na ochranu svobody a spravedlnosti selhávají.

Ale neděje se jen tohle. Děje se i spousta pozitivních věcí – chytří lidé se spojují, psychopaté a bezpáteřní hadi odhazují poslední zbytky masek a spousta lidí začala chápat roli velkých médií a loutkových vlád (teď je mnoho lidí zase v tranzu, ale ten snad bude kratší než ten minulý, covidový). Kolem sebe vidím i spoustu lidí, kteří si začali připravovat samostatnější existenci a rozšiřují svoje zahrádky se zeleninou, pořizují si slepice a hledají způsoby, jak se stát nezávislými na energetické síti.

Děje se i dost pozitivních věcí v našich osobních životech – covidová tyranie donutila většinu zpomalit, vydechnout si a trochu víc se věnovat vlastní rodině i blízkému okolí.

A jen pro zajímavost – nám se dnes stala další zajímavá věc. Máme nový přírůstek do naší zvířecí rodiny. Souvisí to s tím, jak nám před dvěma lety nečekaně a nepochopitelně umřela rok a půl stará fenka kavalírka Ellen Ripley…a dnes máme doma její novou „iteraci“ – Ellen Ripley II.

Proběhlo to hrozně rychle – ráno jsme viděli inzerát, že se v jedné rodině musí rozloučit se štěnětem kvůli alergii a už o hodinu později jsme byli u nich a fenečku si odvezli. Co je zajímavé – fenka se nejprve z toho nerváku klepala strachem, o pár desítek minut začala zběsile lítat po zahradě i bytě a všechno očuchávat, pak začala očuchávat nás, pak najednou začala slyšet na jméno Ellen Ripley („elinka“), začala dělat úplně ty samé věci jako původní Ellen Ripley a mezi psími hračkami si začala brát hračky, se kterýma si hrála Ellen Ripley I. A teď, o 3 hodiny později, už se po nás sápe a chce pořád mazlit. Fakt zajímavé 🙂

Takže už máme zase tři pejsky. Starou babku „Zabíječku Upírů Buffy“ (skoro 14 let), ušmudlanou popelku Šmudlu (skoro 13 let) a teď i hrdinnou bojovnici proti alienům Ellen Ripley II. (6 měsíců).

Stala se i jiná věc – po asi 12 letech se se mnou zase začal bavit můj bratr. Úplně v klidu, jako by se nic nestalo, se celá naše rodina zase spojila a včera jsme společně slavili mámy narozeniny v plné sestavě 14 lidí (naši rodiče, brácha s manželkou, ségra s manželem, šest dětí a já s partnerkou).

Takže – i když je to teď pro přemýšlivé lidi těžké, i když režim přitahuje šrouby a zase zuřivě poštvává občany proti sobě a hledá nepřátele jak kdyby byl román 1984 manuálem a ne varováním, tak je důležité nepropadat beznaději. Dějí se i dobré věci. Jen je důležité si jich všímat. A nedělat unáhlené akce.

Většina zmanipulovaných lidí se dokáže jednou za čas probrat z transu. Tyranie vždycky padnou. Není jasné, jak dlouho bude destruktivní a falešná snaha o Velké Dobro trvat tentokrát, jestli dalších 5 let nebo zase 41 let, ale zlom opět přijde. Dokud budeme lidmi, nemůže to ani být jinak – člověk je bytost, která je nejen sociální a přemýšlivá, ale také prahne po svobodě. I když to tak často nevypadá.

Musíme vydržet, nevzdávat se, snažit se prosperovat i ve ztížených podmínkách a hlavně – snažit se dělat všechno pro to, abychom dál zůstali dobrými lidmi, nenechali tyrany ovládnout i naši mysl a abychom si pomáhali navzájem. Rozumný, klidný, cílevědomý a kriticky myslící člověk, který spolupracuje s ostatními dobrými lidmi a má dostatečnou míru rezilience, je základem lidství a skutečného pokroku. A právě takoví lidé postupně rozloží každou tyranii.

Sapere aude.

Vydržíme :-).