Chtěla bych být Lepším Člověkem™?

Lepší Lidé™ mají skvělý život. Všechno je pro ně jednoduché, svět má jen černou a bílou barvu, o ničem se nemusí přemýšlet a autority vás neustále hladí po hlavičce. Někdy Lepším Lidem™ jejich jednoduchý život trochu závidím.

Život Lepšího Človíčka™ je jednodušší

Žít jako Lepší Človíček™ je velmi jednoduché. Jak to?

Stačí opakovat to, co vám diktují média a lidé ve vaší sociální skupině. Nemusíte se dokonce ani zabývat tím, když vám média tvrdí informace, které si navzájem odporují a nemohou fungovat zároveň v jedné realitě. Nemáte žádný problém, když vám třeba média říkají, že všechny velké státy v EU vytvářejí astronomické a nesplatitelné dluhy a některé už dokonce krachují a zároveň vám tvrdí, jak je naše budoucnost skvělá a díky EU všechno šlape jak hodinky. Nepozastavíte se ani nad tím, když státní moc i média lidem vnucují jakousi podivnou experimentální šmakuládu, která se ukazuje jako naprosto neúčinná (ale o to nebezpečnější sama o sobě), protože média říkají, že jen sobci si tu šmakuládu nenechají vstříknout do organismu. Zajímat vás dokonce nemusí ani vlastní zkušenosti, takže klidně budete drkotat zuby v promrzlém bytě a psát na internet příspěvky o globálním oteplování a strašlivé škodlivosti nukleárních elektráren – protože to říkají ostatní Lepší Lidé™ a velká média. Není třeba přemýšlet, vše je přesně tak jak tvrdí „elity“ a když se náhodou objeví nějaký problém, je to vždy vina těch, kteří do zemdlení neopakují vaše hesla.

Jelikož nemusíte o ničem přemýšlet, zůstane vám pak víc energie a mozkové kapacity třeba na práci. Můžete tedy snáze stoupat nahoru v korporátu. Neuděláte si žádné problémy při práci ve státním sektoru. Stačí jen opakovat patřičné fráze, zuřivě útočit na kohokoli mimo církev Lepších Lidiček™ a životem procházíte jako horký nůž máslem. Tedy pokud pracujete na správné pozici – pro stát, v médiích nebo pro nadnárodní korporát.

Lepší Človíček™ snadno vyhraje jakoukoli diskuzi

Mnohem jednodušší to máte i v jakékoli debatě. Pokud mluvíte s kýmkoli ze své církve, nenarazíte na žádný odpor. Všichni opakujete ty samé fráze a ta samá hesla. Žádná nepříjemná myšlenka nezkalí vody všeobjímající shody. Pro osvěžení se také můžete začít posmívat všem těm nevzdělaným, tupým blbečkům, kteří neopakují přesně to samé co vy. Svoji pravdu budete opakovat a opakovat a opakovat a opakovat až upadnete do blaženého spánku.

Pokud se nějakým nedopatřením dostanete do diskuze s Kremelským Dezinformátorem™, Nevzdělaným Vesničanem™ nebo dokonce Konspirátorem™, ani pak není situace ztracena a velmi snadno opozici rozdrtíte několika ultimátními „argumenty“. O diskutovaném tématu ani nemusíte nic vědět, nemusíte o něm přemýšlet, nemusíte se o něj zajímat – stačí se naučit pár triků a dosáhnete instantního vítězství v diskuzi o čemkoli.

Pokud se bavíte o politice, označte opozici podle situace za nácka, proruského trolla nebo nevzdělance s „vysokou školou života“. Dobré je také zmínit Hitlera, případně Orbána nebo Putina, kteří jsou samozřejmě ještě mnohem horší.

Při diskuzi o masové migraci označte odpůrce za islamofóba, rasistu a nácka (to je nádherné slovo, které jde použít jako protiargument skoro na cokoli!). Doražte to neprůstřelným tvrzením že je to člověk, co má rád zabíjení dětí. Pokud se chcete cítit obzvlášť sofistikovaně, přidejte slova jako „reakcionář“ nebo „zaprděný Čecháček“, tím opozici spolehlivě přeargumentujete.

Při diskuzi o kovídku neustále zdůrazňujte, že opozice věří konspiračním teoriím, šíří dezinformace, je naprosto nevzdělaná a odporně sobecká. Opakujte sofistikovaně znějící fráze jako třeba „Drtivá většina expertů říká, že…“ nebo „Já věřím expertům, kteří říkají…“. Ideálně mějte i nachystaný nějaký Hluboký Lidský Příběh™, který Špatnému Člověku™ vmetete do tváře. Něco jako „babička snachy tety mýho kolegy měla pozitivní test na kovid a umřela…jak můžeš být takový odporný sobec a z takové věci se radovat???!!!!“. Tím způsobíte, že se každý dezinformovaný padouch hluboce zastydí, protože doteď se určitě z každého mrtvého radoval.

Diskuzi vždy zakončujte větou: „Něco si o tom přečti.“ – tím jakoby naznačujete, že vy jste objektivní analýzou všech možných zdrojů strávili stovky hodin a načetli jste o tom spoustu knih, zatímco opozice čerpá jen z dezinformačních webů a řetězových emailů. Je fuk, že to není pravda, žijeme přece v post-faktické době, kde pravda je to, čemu mocinky věříte. A vy věříte Pravdě, zatímco ostatní jen šíří Lži a Nenávist, jasné? Víte to najisto kvůli tomu, že vás za šíření jediné Pravdy vybraní miliardáři a jejich nohsledi spokojeně drbou za ouškem. Jaké jiné potvrzení člověk potřebuje?

Takže, ještě jednou si prosvištíme slovíčka, kterými vyhrajete jakoukoli diskuzi:

• nácku; islamofobe; čecháčku, co nikdy nikde nebyl; ruskej trolle; dezinformátore; „něcosiotompřečti„ dutohlave; ty sobecká svině; nevzdělaný vesničane s vysokou školou života; voliči Pitomia; konspirátore (tohle je čisté argumentační eso).

Příklad ze života

K tomuhle bych přidala jeden příklad diskuze se vzdělaným Lepším Človíčkem™ – na naprosto objektivních a poplašné zprávy nešířících Hovninkách zrovna vyšel článek, jak se nějaká příšerně nezodpovědná rodina rozhodla, že nepůjdou na vpich vakcinační šmakuládou. Co se nestalo, hned za týden všichni onemocněli a měli pozitivní PCR test na covid, takže měli covid (o tom se ve slušné společnosti nepochybuje!). Sedmdesátiletý tatínek bohužel zemřel.

Hovninky se na případ samozřejmě vrhly jak hyeny a začaly ho používat jako další nástroj v reklamní kampani pro dvě obří farmaceutické firmy. Samozřejmě přitom Hovninky dál ignorují, že na respirační nemoci umírají čím dál častěji i dvakrát / třikrát / stopadesátkrát vakcinovaní příjemci šmakulády od Pfizeru nebo Moderny, které jim tedy přinášejí spíš už jen krevní sraženiny nebo zánět srdečního svalu než nějakou imunitu proti rychle mutujícím virům. Ale co, když nefungovaly dvě dávky, třetí nebo pátá už to vyřeší, ne? Protože jak řekl Albert Einstein: „Definice kritického myšlení je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Hmm, nebo to řekl jinak? To je fuk, pokrokovému člověku nezáleží ani na historii.

Pod tím článkem na webových novinách mě pak nadchnula jedna reakce. Zněla nějak takto: „To je hnus, jak ty odporný a sobecký dezinformátoři uvěří čemukoli, co si někde přečtou na internetu. Jen ať umíraj!“ Číst si pod článkem na internetu, jak jen debilní lidé věří článkům na internetu, mi přijde velmi vtipné. Autor si asi neuvědomil tu ironii vlastního oxymóronu.

Na znalostech nezáleží

Ještě jeden příklad. Bavila jsem se jednou s Lepším Človíčkem™ o Evropské Unii – mám pocit, že to bylo kvůli tehdy probíhajícímu hlasování o brexitu, kdy „tupí, nevzdělaní a zmanipulovaní vesničani zvolili odchod z EU a kvůli tomu tam přijde totální ekonomický krach a hladomor“. Já jsem na to řekla, že bychom z EU měli odejít také. Že to sice přinese nějaké potíže, ale že z dlouhodobého hlediska to pro nás bude pozitivní a že až se EU rozpadne a zhroutí se Euro, že nás to tak zasáhne o něco méně. Jen že by bylo lepší, kdybychom odcházeli společně s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, protože pak by pro nás následky byly ještě menší.

Následovalo šokované ticho. Lepšímu Človíčkovi™ v tu chvíli určitě běželo hlavou, jestli se s takovou nacistkou ještě má vůbec bavit nebo okamžitě přerušit rozhovor. Pak se ale rozhodl, že mi nejdřív zkusí vysvětlit, proč jsem úplně tupá a věřím dezinformačním kremelským trollům.

Začal mi vysvětlovat, jak je to „doopravdy“. Všechna zcela jasná fakta mi sděloval hezky pomalu, jednoduchými slovy, aby i mentálně retardovaná debilka jako já dokázala sledovat hloubku jeho znalostí a pochopení.

Vysvětlil mi, že jen díky EU nejsou v Evropě žádné války. Že jen díky EU se máme dobře a že nám posílají šílené množství peněz a bez nich bychom už možná neměli ani silnice a spoustu dalších věcí. Že jen díky EU můžeme svobodně cestovat. Že bez EU by nás dál okupovali a tyranizovali Rusáci. Že díky EU může jít hned teď jít pracovat třeba do Německa místo zaostalého Česka a že bez EU by nemohl nikam. A že si o tom mám něco přečíst.

Chvilku jsem s tím čím dál tím víc znechuceným Lepším Človíčkem™ ještě mluvila, než nastalo dusivé ticho, protože jsem s ním nebyla v naprosté shodě. Během hovoru jsem mimo jiné zjistila, že neví, co je Schengenský prostor. Že v podstatě neumí rozlišit NATO a EU. Že vůbec nechápe, jak funguje rozpočtová politika EU a systém dotací. Vlastně nevěděl vůbec nic o ničem. Jen věděl, že bez EU by tu všichni lezli po stromech, živili se kořínky a že by zlí Rusáci stříleli všechny odvážlivce, co se odvážili vylézt ze zemljanek v lese.

To je jen jeden příklad toho, jak zdrcující intelektuální převahu nade mnou měl tento vysokoškolák. Podobných rozhovorů jsem měla víc. Obvykle končily arogantním ignorováním té „nacistky, co přitom na první pohled vypadala tak chytrá a sympatická“. Případně u těch, co mají lepší povahu, to končilo tím, že se téma tabuizovalo, aby se se mnou mohli dál bavit a nedělalo se jim zle z mého popírání faktů, které potvrzuje 12 z 10 pečlivě vybraných expertů.

Trochu jim závidím…ale jejich cestou nepůjdu

Jak říkám, Lepším Lidem™ trochu závidím. Když jdou někam demonstrovat, policie jim málem ještě zamete chodníčky, aby měli co nejsnazší cestu. Velká média je neustále plácají po zádech a vyzdvihují jejich nekonečnou inteligenci a vzdělanost.

Nikdy se nedostanou na žádný list protirežimních dezinformátorů. Nikdy nebudou mít problémy v práci, protože je žádný Lepší Člověk™ nebude šikanovat pomocí bonzování a pomluv. Nikdy se nedostanou do sporu s ostatními bio-roboty ve své sociální bublině, protože všichni opakují přesně to samé co oni, až do zemdlení. Nikdy nebudou mít problém s publikováním knihy nebo článků. Mají mnohem menší šanci, že na ně nečekaně a nesmyslně tvrdě zakleknou úřady. Nemusí se bát, že je při demonstraci vezmou pořádkové síly obušky, otlučou jim hlavy o chodník nebo je dokonce střelí do krku gumovým projektilem. Nemusí se zabývat „podružnostmi“ a mohou se soustředit jen a jen na kariérní růst. Nemusí se pořád handrkovat s ostatními, protože Špatní Lidé™ si na rozdíl od nich ničím nejsou stoprocentně jistí a pořád se musí o něčem dohadovat, což je nepříjemné a může to vést až ke sporu a případně i k uznání pohledu toho druhého, no tfujtajxl!

Problém ale je, že se tím slepým následováním kýmsi vytyčených kolejí stávají absolutními mentálními otroky. Jsou jen poslušnými poskoky mocných, kteří si s nimi ve skutečnosti vytírají zadek pohrdlivěji než kýmkoli jiným. Nikdy se nenaučí skutečně přemýšlet. Nikdy se nevyloupnou ze své skořápky a v blažené iluzi o realitě mohou kdykoli nastoupit do vlaku směřujícího do koncentračního tábora. Jen těžko najdou skutečné přátelství nebo reálnou myšlenkovou shodu, protože nikdy neříkají vlastní myšlenky, ale jen myšlenky někoho jiného. A když se „spřátelí“ vaše sociální maska s maskou někoho jiného…kdo se vlastně spřátelil s kým? Kde jste v téhle situaci VY SAMOTNÍ?

Samostatné hledání pravdy osvobozuje, i když to je někdy nepříjemné. Nahlédnout za oponu totiž přináší i duševní trýzeň – když si jako Neo v Matrixu vezmete červenou pilulku místo modré pilule blaženého zapomnění, uvidíte najednou hnus a manipulaci za oponou. A pak už není možné couvnout zpět – jak se jednou vydáte na cestu skutečného poznání, otupující drogu Lepšího Člověka™ už si nikdy nebudete chtít vzít. Nejde to.

Jenže on i ten zaslepený následovatel „korporátně-fašistických pravd“ podvědomě tuší, že je spousta věcí jinak, než mu tvrdí režimem podporované pseudo-elity. Realitu i přes růžové brýle přeci jen periferním viděním trochu vnímá. A hnisá to v něm. Musí do sebe sypat psychofarmaka proti depresím a úzkostem. Musí opouštět svoje skutečné přátele, když neopakují establishmentové lži a tím ho zneklidňují a ohrožují ho před jeho novými, falešnými „přáteli“. Musí kvičet jako prase a povinně flusat nenávist proti všem ostatním, když to režim nařídí. Je otrok. A co je horší – je hlavně DUŠEVNÍ otrok, není svobodný ani uvnitř. Podvědomě to cítí, což ho ještě víc rozčiluje. Navíc cítí, že se chová jako zbabělec – stejně jako ti, kteří zuřivě hajlovali při nástupu Hitlera nebo mávali rudými knížkami před Mao Ce-tungem, i když s nimi někde v hloubi duše nesouhlasili. A to není zrovna osvobozující pocit.

Otevřít si hlavu, koukat kolem sebe vlastníma očima a přemýšlet vlastním mozkem vyžaduje odvahu a duševní sílu. A to dokáže jen opravdový Člověk. Ne ten obrandovaný nadnárodními společnostmi a politicko-mediálním establishmentem jako dobytek, ale ten skutečný, odvážný, lidský, vznešený Člověk.