Dělá ze mně 2020 misantropa?

Snažím se vyhýbat pohybu po Praze jak jen to jde. Jedním z důvodů je i ten rozkošný pocit, který mám při pohledu na všechny lidi, kteří se s vytřeštěnýma očima, sehnutou hlavou a plenou přes obličej plouží ulicemi a vyděšeně uskakují před všemi procházejícími „nositeli vražedného moru“ (tedy jakoukoli jinou lidskou bytostí). Stejně tak mě naplňuje vírou ve zdravý lidský rozum pohled na všechny ty zarouškované řidiče, kteří sice sedí v autě sami…ale nikdy přece nevíte, kdy vás zabije váš vlastní zákeřný dech!

O tom, že nošení roušek má v reálném světě mimo laboratoře doslova nulový efekt na šíření jedné nejmenované virové infekce už jsem toho napsala dost. Stejně jako o tom, jak je tato nejmenovaná nemoc v podstatě banální pro cca 90-95% populace. Kdo by se ale zabýval takovými malichernostmi, jako je reálný svět, když se můžeme řídit zprávami od naprosto objektivních presstitutek a (všeho)schopných politiků, že?

Do krásné pokrokové deprese radosti mě přivádí i to, když míjím všechny ty zavřené obchůdky, restaurace, kavárny, tělocvičny, antikvariáty atd., které už nikdy neotevřou. Jak povznášející pocit je koukat na mrtvá místa, do nichž odhodlaní lidé často vložili gigantické množství práce a všechny svoje peníze…aby pak  skončili v dluzích a naprostém zoufalství kvůli naprosto nepochopitelným rozhodnutím vlády. Přičemž je ještě povzbuzují hromady lepších lidí láskyplným sypáním soli do ran – jako třeba jeden vyžraný předseda odborů, který sice třicet let nesáhl na práci, ale o to pohrdlivěji drobné podnikatele poučuje, jací jsou příživníci a ať jdou makat do fabriky. Radioaktivní třešničku na dort tomu  přihazuje i spousta státem placených byrokratů a politiků, když ty desetitisíce lidí, topící se nezaslouženě v dluzích a zoufalství, poučují stylem „I vy hlupáčci líní! To jako fakt nevydržíte sedět pár dní doma na zadku jako my? LOL! Tedy pardon, mysleli jsme tím pár týdnů…tedy pardon, vlastně pár měsíců…a hele, on už je to skoro rok? Ale vždyť je to jen něco jako placená dovolená, vy ubožáčci! To jako chcete chodit do práce a svým morovým  dechem vraždit stařečky a plnit mrazáky v ulicích desetitisíci mrtvol, jak nám to říkal neklidný profesor Brůna?! Takhle jste oproti nám zlí?!„

Dnes jsem si ale cestou z práce řekla, že kvůli vánocům alespoň rychle proběhnu několik obchůdků a koupím drobné dárečky široké rodině – jen tak pro radost, jako se to dělalo dřív. Když už naši moudří vládci blahosklonně dovolili mrzkému lidu na pár dní otevřít obchody, tak se to musí využít, ne?

Mé první kroky vedly do knihkupectví, kde zářila velká cedulka „Jen 10 lidí!„. Zákazníci tedy čekali před prodejnou na očíslovaný košík, pěkně seřazeni na značkách jako krávy na jatkách, nervózně žvýkajíc napůl omrzlé a napůl oslintané hadříky na svých mordičkách. Po chvíli mi bylo konečně umožněno vstoupit a mohla jsem si hezky v klidu procházet knižní novinky, zatímco mě od vchodu otráveně sledovaly oči čekajících „Ježiš ať sebou ta kráva hodí…„. Jo jo, nákup knih je jako nákup rohlíků, rychle šup do prodejny a pryč!

Knihu o otužování od Wim Hofa jsem ale v obchodě nesehnala – byla vyprodaná. Pár lidí asi ještě má rozum a místo aby se nadšeně stali pokusnými krysičkami pro experimentální mRNA vakcíny, tak se budou raději snažit pracovat na svém zdraví. Uvidíme, kdy nám moudří vládci zakáží i tohle – to by tak hrálo, aby se lidi starali o vlastní imunitní systém a neplatili Prymulovo kamarádům z Pfizeru!

Moje další kroky pak zamířily do Nanuka, kde jsem chtěla koupit pár drobnůstek pod stromeček. Když jsem přišla ke vchodu a chtěla vstoupit, najednou jsem zaslechla, jak na mě někdo pokřikuje něco hezkého, ala „Tady je fronta, ty píčo!“. Aha, tak ti dva lidé půl kilometru od vchodu nejsou náhodní okolostojící, ale fronta s pokrokovými rozestupy! Stoupla jsem si tedy za ně, jako poslušná ovečka.

Po chvilce si za mě stoupli nějací tři rozveselení puboši, co očividně šli nakupovat spolu. Radost a lidský konktakt?! Tak tohle už bylo opravdu moc, to nemohla ostraha nechat jen tak! Okamžitě k nám přiběhl hlídač Pravdy a Covidové Lásky a začal nás rozhánět – že jsme prý příliš blízko u sebe a pokud od sebe vyděšeně neodskočíme na dva metry, mohli bychom na místě zemřít! Slzný plyn naštěstí použít nemusel, provedli jsme zmatený Brownův pohyb, přeskupili se a to panu Doktorovi Epidemiologovi Podrž-obuškovi stačilo.

Krásný svět jsme si vytvořili, jen co je pravda… Když nám tedy ostraha zachránila život a rozehnala nás po hale nákupní galerie, čekali jsme dál, všichni nechápavě kroutící hlavou, ale držící hubu a krok. Jsme přece Češi, ne? Nakonec jsem se i zde, jako správná progresivní dojnice, dočkala svého očíslovaný košíčku. Bylo mi dovoleno vstoupit do obchodu, abych si užila to obří privilegium, že mohu koupit ozdobnou propisku a kuchyňské prkénko. Doslova utopie!

To, jak se svět začal podobat světu ze hry Half-Life 2, kde občany dusí despotičtí  ochránci pořádku v plynových maskách, mě samozřejmě nadchlo.  Řekla jsem si tedy, že ještě koupím nějaké drobnosti v drogerii a dalšího půl roku už mezi skvělé městské lidi ani nepáchnu. U drogerie jsem tedy na značkách poctivě vystála další frontu na košík, srdíčkem se mi přitom šířila vánoční pohoda a mír. Během vybírání soli do koupele (jen nebojte, na tyto buržoázní přežitky už brzy nikdo nebude mít peníze) jsem si pak užila další duši povznášející scénku.

Dvě mladé holky byly v části s parfémy a jedna z nich měla staženou roušku…taková drzost, zkušet voňavky bez nasazené roušky! Navíc jí bylo tak 15 let a vypadala naprosto zdravě, takže tu byla obrovská šance asi tak 0.00000001%, že někoho nakazí nebo se sama nakazí od regálu s vložkami a padne mrtva k zemi! Naštěstí brzy hrdinně přicválal další zachránce světa a rychle ji upozornil, ať si Posvátnou Roušku zase nasadí. Že už ji prý pozoruje delší dobu a chápe, že se potřebovala trochu nadechnout, ale Nedotknutelnou Covidovou Burku už měla dole příliš dlouho. Všichni v obchodě z totohoto projevu sounáležitosti a zdravého rozumu nadšeně sklonili hlavy a odploužili se pryč s tichým, láskyplným pičováním.

U pokladny jsem si ještě poslechla, jak pokladní pohrdlivě mluví o těch debilních hospodských, kteří prý nakoupili před Silvestrem spoustu alkoholu a teď by to chtěli prodávat…Bastardi nenažraní! Platící důchodce jí spokojeně přikyvoval, pravděpodobně spokojen s tím, jak tepala ty hnusné zbohatlíky provozující krachující hospody, kvůli kterým se nám světem šíří novodobá Černá Smrt.

Po zaplacení už jsem jen standardně cestovala domů metrem a autobusem, které jsem i přes zamlžené brýle přeci jen našla. Ano, vím vím – to, že se mi kvůli plýně přes tlamičku pořád zamlžují brýle, je samozřejmě moje chyba. Sice jsem zkusila už asi 10 různých roušek a 3 různé postřiky na sklo proti mlžení, ale nic nefunguje pořádně a půlku doby chodím poslepu. To jen dokazuje, jak nedostatečně pokroková bytost jsem. Pořád ještě dýchám, tfuj!

Teď už jsem doma a s nadějí přemýšlím do budoucnosti, ve které všechny naše problémy vyřeší magické experimentální vakcíny, které sice mají spoustu už potvrzených nežádoucích vedlejších účinků, ale pořád ještě se budu moct těšit i na nějaké ty extra nežádoucí účinky, které se ukáží až třeba za půl roku. Jelikož patřím k mimořádně ohrožené skupině lidí, kteří mají šanci asi 0.1%, že z toho nového vražedného viru dostanou rýmu, tak mi to určitě zachrání život – a to se vyplatí! Za odměnu pak navíc dostanu krásný covidový pas („lol, je to jen konspirační teorie!“) a třeba pak budu moct jet i na pár dní na dovolenou na Slovensko. U srdíčka mě pak bude hřát i to, kolik hodných lidí jako Prymula, Matovič a dalších vydělalo spoustu penízků díky úspěšnému lobovaní pro farmaceutické společnosti. A kolik lidí navíc zemřelo kvůli tvrdým opatřením. Propagátor nové vakcinace, tatíček Bill Gates, několikrát říkal, že lidé jsou přemnožení a je potřeba zredukovat jejich počet, takže oni to s námi všichni myslí dobře!

Ach, jak miluji všechny lidičky, co tomuhle všemu tleskají a prahnou po ještě přísnější kontrole. V zemích, kde lidi domácí vězení nedostali, je sice méně zničených životů a dokonce i mrtvých, ale koho by zajímaly takové banality. Miluju tyto pokrokové, racionálně myslící tvorečky! I díky nim se ze mne stává čím dál tím větší misantrop. Děkuji!