Mediální štvanice začala?

Tak je to tady – Seznam zveřejnil zvláštní článek o „dezinformátorce, anti-vaxerce a příznivkyni konspiračních teorií“ Nikole Bornové, která ráda dezorientuje bezmocné seniory.

Reportáž je samozřejmě podložena tklivou hudbou a přesně podle očekávání jsou vyseknuty jen kousky toho, co jsem řekla při snaze je slušně odmítnout (a podle očekávání byla část natáčena nenápadně kamerou od boku). Bavit jsem se se Seznamem nechtěla, rozhovor jsem odmítla, ale reportáž přeci jen vznikla. Zajímavé je, že video zveřejnili pro statisíce lidí bez jakékoli ochrany osobních údajů. Pokud se Seznam rozhodne, že je někdo zlobivý, tak mu smí udělat doxing? Divím se, že tam nedali i adresu a nenapsali lidem, ať sem přijdou něco zničit nebo ublížit našim pejskům nebo mojí partnerce…

Co je vlastně cílem paní nebo slečny Kristiny Cirokové s touhle reportáží? Proč ji s kolegy udělali zrovna takhle? Jak by bylo příjemné jí, kdyby udělala nějaká velká redakce přepadovku na ni samotnou při práci na zahradě před jejím domem? Nevadilo by jí, kdyby pak o ní udělali reportáž takovým způsobem, aby jí začalo co nejvíc lidí nenávidět? Přemýšlí paní Cirokové vůbec o tom? Udělala to schválně, aby společně „vyslali signál“, že kdo se bude příliš ptát, bude špiněn v médiích? Jak je možné, že Seznam Zprávy klesly už takhle hluboko, že se živí na snaze o ničení konkrétních lidských životů? Tohle je dnes profesionální žurnalistika?

A jéjé, už jsem to udělala zase – už se zase ptám. A podle mnohých lidí i pouhá otázka znamená, že jste špatný člověk a je třeba vás zničit. A prosím bez výmluv – způsob, jakým to bylo od začátku připraveno, opravdu nemůže být nic jiného, než agresivní útok. Kdyby šlo o férovou reportáž, neudělala by to paní Ciroková takhle přepadově (tam je cílem člověka zaskočit, nic víc), ale normálně by se se mnou předem domluvila na rozhovoru a kladla by mi normální otázky (a rozhovor by byl bez střihů). Tedy tak, jako se bavila třeba s panem Kartousem z Českých elfů.

Faktem je, že od začátku roku 2020 žijeme v mimořádně stresujícím prostředí. Strašně moc věcí se hroutí, svoboda projevu mizí, firmy krachují, státní dluh obludně roste, stát se pomalu rozpadá, tlak ve společnosti roste. To znamená mimo jiné to, že mnoho lidí cítí obrovskou nervozitu, strach z budoucnosti, zoufalství a mají deprese. Pro současný stav masivní epidemie psychických problémů se začal i používat shrnující termín „free-floating anxiety„, tedy „volně plovoucí úzkost“. A všechna média naneštěstí růst FFA nadšeně podporují. Obrovským problémem masového rozšíření FFA je nejen zhoršování zdraví (i fyzického, protože psychika a tělo jsou samozřejmě silně propojeny), ale i to, že některým lidem může při nahromadění psychického tlaku prostě „přecvaknout“. V takovou chvíli pak mohou udělat něco hrozného – obvykle jde o pokus o sebevraždu, ale může jít i o agresivní akci proti nějaké exponované osobě. Třeba proti člověku, na kterého se někdo snaží rozjet mediální štvanici.

Doufám, že paní Ciroková si dobře promyslela, co dělá a co svojí akcí může způsobit. Že chápe rozdíl mezi tím, klást na blogu otázky k podivné a tragické události a mezi tím někoho všem ukázat na videu (bez jeho nebo jejího dovolení) a udělat takzvaný „hit piece“, aby měli vynervovaní lidé koho nenávidět. Protože tohle je jediný logický důsledek podobné reportáže – zvýšení nenávisti v populaci a také poskytnutí potenciálního ventilu pro uvolnění „volně plovoucí úzkosti“. Rozhodně to není o nějakém „boji proti dezinformacím“, jak si možná paní Kristina Ciroková nedělá alibi. Touhle reportáží množství dezinformací ve společnosti rozhodně nesníží – ať už těch skutečných (které šíří i její médium) nebo těch domnělých, které jsou definovány jako „dezinformace je to, co se nelíbí současnému režimu„.

A pro redakci Seznam Zpráv a podobných médií dodám – kdybyste dělali dobře svoji práci, tak nějakým blogískům nebo řetězovým emailům skoro nikdo nevěnuje pozornost. Nebylo by to potřeba. Jenže vy svoji práci dobře neděláte a tak se lidé čím dál tím více ptají. To je úplně logické vyústění situace. A tím, že se budete snažit společensky zničit nějaké blogery, ten problém s rostoucí nedůvěrou v hlavní média rozhodně nevyřešíte. Spíš naopak.

Poznámky:

• Řetězový email jsem nespustila já, sama je nečtu (často jsou v nich opravdu blbosti) – někdo prostě udělal copy&paste článku kdoví odkud, bez jakékoli mojí kontroly.
• Jak jsem již mnohokrát napsala a řekla, střelba na FF UK je hrozná tragédie a je mi nesmírně líto všech obětí. Je nutná co nejlepší analýza situace, abychom zjistili, co se tam přesně stalo a abychom šanci na podobnou tragédii snížili (proto ty otázky!).
• Nepsala jsem nikde, že střelbu udělaly tajné služby, ale že to nese některé znaky psy-ops – pokud by redakce Seznamu trochu studovala historii, tak by znala desítky a desítky případů, kdy psy-ops proběhly, jak nemilosrdné dokázaly být i jaké měly znaky. Říkat, že to tajné služby udělaly je ale úplně něco jiného než se ptát, proč se při události stalo tolik podivností a proč to má některé konkrétní znaky psy-ops tajných služeb. Jak to je nevím, jen se ptám.
• Blogové články píšu obvykle po nocích, po práci, protože mě velmi znepokojuje současný vývoj společnosti (kdy míříme k ekonomickému krachu, totalitě a dokonce i k potenciálnímu přímému zapojení války). To je jediná moje motivace. Psaní mě stojí spoustu energie, peněz a stahuje ke mně pozornost, kterou ve skutečnosti nesnáším (jsem trochu jako ten hospodský z Hospody na mýtince). V podstatě kvůli tomu mám jen problémy a Seznam Zprávy svým pokusem o mediální štvanici to jen dál zhoršují. Otázka na konec tedy je – čí motivace je čistší? Té, která udělá jakoukoli reportáž, protože je za to placena a udrží si díky tomu relativně dobré pracovní místo? A nebo té, která je motivovaná čistě hledáním pravdy, píše ve volném čase a psaní jí způsobuje jen problémy?
• Ano, nejsem žádná krasavice, obzvlášť když jsem ve vytahané mikině, zpocená a špinavá z přehazování kompostu. Vím to, ale klidně mi to opakujte, když to berete za součást kvalitní argumentace. 🙂

A ještě dodám, redaktorko Kristino – pokud se teď cokoli stane mojí partnerce nebo mým pejskům, protože jste mě takto zbytečně a zákeřně vydoxovala, bude to jen a jen na vás. Doufám, že jste na sebe hrdá za to, co děláte. Mě je z toho všeho hodně smutno, že naše společnost došla tak daleko, že už sahá i po takových nechutných praktikách.