Pan Pavlásek se probouzí III

…aneb třetí díl rozhlasové pseudo-hry z obřího cirkusu, ve který se proměnil náš svět.

• Pan Pavlásek se probouzí I
• Pan Pavlásek se probouzí II
• Pan Pavlásek se probouzí III

Tak je to tady – pan Vlastimil Pavlásek se (nepřímo) objevuje už ve třetím díle satirické „rozhlasové pseudo-hry“. Což znamená jediné – pořád ještě ryjeme držkou v zemi a národ se pořád ještě nevzepřel destruktivnímu, loutkovému řízení naší země. Nevzepjal se k odporu proti nadnárodnímu kabalu, který nás v rámci svých podivných geopolitických her vymačkává jako ten citrón. Zdá se, že ještě nejsme vyšťaveni úplně a že spoustě lidí pořád nedošlo co a proč se děje. A tak ten cirkus může pokračovat dál, v jasném kurzu směrem do pr…směrem do propasti.

Bude i čtvrtý díl pana Pavláska, nebo se na podzim 2022 lidé konečně seberou a…?

No, uvidíme.

Zprávy v rádiu

(znělka rádia)

Hlasatel: „Český Rozvrat Dvě, zprávy.“

Moderátorka: „Dobrý večer. Jako vždy v tuto hodinu pro vás máme kvalitní a zaručeně pravdivé zprávy.

Pražský primátor Zdeněk Hříbek aktualizoval další názvy ulic v rámci svého hrdinného boje proti diktátorovi z Východní Říše Zla. Nový balíček opatření, který reformuje názvy ulic, bude vypadat takto:

Ruská ulice je nyní ulice Ukradinských traktoristů.

Náměstí míru se přejmenovalo na náměstí Humanitárního bombardování.

Mendelova ulice se nyní jmenuje Gréty Thunbergové.

Gabčíkova i Kubišova se obě mění na ulici Reinharda Heydricha.

Gagarinova se mění na ulici Filantropa Billa Gatese a plánuje se v ní výstavba největšího očkovacího centra na planetě.

Ulice Osvobození byla změněna na Okupační a nakonec ulice V zeleni se mění na ulici Prezidenta Volodomyra Kokainského, což bude už sedmnáctá ulice tohoto jména v Praze. Podle primátora Hříbka to ale není žádný problém a vzniklý chaos v adresách vadí jen pro-kremelským trollům.

Úspěšně také pokračuje demolice všech domů v Ústavní ulici, která bude již brzy přeměněna na ekologickou skládku. Projekt přestavby Ústavní ulice na skládku bude proveden podle projektu slovenské prezidentky a ekologické aktivistky Zuzky Pičaputové.

Z dalších zpráv. Sněmovna úspěšně schválila posunutí odchodu do důchodu na 82 let a zároveň zvýšila starobní důchod o neuvěřitelných dvacet pět korun, tedy o jedno ojro na měsíc. Už nyní za to dostávají naši vůdci od občanů Česko-Ukradinské Republiky tisíce děkovných dopisů.

Cena chleba včera atakovala hranici sto padesáti korun, což je podle tiskového mluvčí ministerstva zemědělství jasná vina zlého diktátora z Východní Říše Zla. Všem lidem, kteří už díky zdražování a inflaci na chleba nemají peníze, doporučily předsedkyně sněmovny Adamová s Pekáčovou, ať si tedy kupují koláče.

Naše vláda nepolevuje ani v zavádění zelených reforem a po celonočním debatování v šestihvězdičkové restauraci La Casa Pozlatina našla řešení i na katastrofální nedostatek pohonných hmot. Ve zrychleném řízení v nouzovém stavu byl povolen provoz dvoukolých i čtyřkolých rikš na pozemních komunikacích v celé republice, a to včetně dálnic. Premiér Petro Ignorovič Fialčenko k tomu řekl následující:

Premiér Petro Ignorovič Fialčenko (ze záznamu): „Je mi ctí, že mohu představit tento revoluční krok. Rikšové oživí provoz v našich ulicích a pomohou vyřešit všechny problémy se zásobováním i s nedostatkem potravin, kterým nyní trpí přibližně dvě třetiny našich občanů a které způsobil zlý diktátor z Východní Říše Zla. Nová Pražská Rikšová Doprava, tedy ve zkratce PRD, také zlepší kondici naší populace, sníží se zvukový smog a omezí se produkce některých skleníkových plynů. Vyřeší to i problém občanů starší generace, kteří si stěžovali na posunutí hranice pro odchod do důchodu. Nyní budou moct pracovat jako rikšové a nebudou mít zbytečnou energii na posílání stížností, které tak hloupě přetěžovaly naše úřady. S radostí také oznamuji, že výhradní právo na dodávání dvoukolých i čtyřkolých vozíků pro rikši získala německá firma Arbeit und Frei, ve které jsem podílníkem, takže kvalita je zajištěna.“

Rozhovor v rádiu

Moderátorka: „Konec zpráv. Je sedm minut po deváté hodině a se mnou ve studiu jsou dva velmi vzácní hosté. Tím prvním je premiér naší pokrokové republiky ČUR Petro Ignorovič Fialčenko a tím druhým je ministr Pravdy Vít Ropušan. Vítejte.“

Ministr Ropušan: „HEPČÍ!“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Gutten Tag.“

Moderátorka: „Hned na začátku se musím zeptat na jednu roztomilou prekérku. Do našeho studia měla dorazit i předsedkyně posranecké sněmovny Adamová s Pekáčovou. Nevíte, kde se nám ty naše holky zatoulaly, pane Fialčenko?“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „V první řadě bych vás chtěl upozornit, že moje příjmení je nyní Fialčenko-Kokainský. S prezidentem Ukradiny Voloďou Kokainským jsme tuto neděli v utajení letěli vlakem do Las Vegas a tam jsme uzavřeli manželství.“

Moderátorka: „No páni…to je překvapení, gratuluji! Česká republika…pardon, ČUR se opět stává světovým lídrem, máme prvního homosexuálního premiéra!“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Jakého homosexuálního? Tohle byl čistě sňatek z rozumu, který měl ukázat ještě užší a teplejší spojení mezi Voloďovo Ukradinou a naší ČUR. S homosexualitou to nemá nic společného. Já jsem pro naše občany o svatební noci v grandhotelu Modrá ústřice naopak podstoupil nejvyšší oběť. A to sedmkrát.“

Moderátorka: „Oh…omlouvám se.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „To je v pořádku. Ale pozor na to zpátečnické pojmenování naší země, to by se vám stávat nemělo. Víte přece, že jde o těžký přestupek a…Himlhergot, Ropušan, přestaň si dělat na manžetu ty červené puntíky ke jménu paní moderátorky. Vždyť víš, jak se z bílého oblečení špatně perou červené skvrny.“

Ministr Ropušan: „Ale tamty červené fleky přece nebyly od inkoustu. To bylo jak jsme s klukama vyslýchali Okamurku a on začal trochu moc krvá…“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Ticho, Ropušan! Tyhle bezvýznamné záležitosti určitě posluchače nezajímají…hmm, kde jsme to byli, paní redaktorko?“

Moderátorka: „Ptala jsem se, proč nedorazily předsedkyně Adamová s Pekáčovou, pane Fialčenko…tedy pardon, pane Fialčenko-Kokainský.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Markétky se cestou zastavily na svačinku v La Casa Pozlatina a už to sem bohužel nestihnou. Jejich práce předsedkyně je velmi náročná a tak si zaslouží občasný odpočinek a kapičku luxusu. Doufám, že nemáte nic proti tomu, paní moderátorko…“

Moderátorka: „Né, to bych si samozřejmě nedovolila…“

Ministr Ropušan: „To byla ironie?“

Moderátorka: „Ne, tu bych si už VŮBEC nedovolila!“

Ministr Ropušan: „Hmm…jistě jistě.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Ropušan! Ty už si zase čmáráš na manžetu?“

Ministr Ropušan: „Pardon, zvyk je železná košile.“

Moderátorka: „Ehm…Hned na začátek bych se ráda přesunula k tématu, které hýbe celou naší společností i našimi čurinskými občany. Jde o známý případ masového vraha Vlastimila Pavláska. Pro posluchače jen v rychlosti shrnu okolnosti otřesného zločinu, který za sebou zanechal pět mrtvých. Kremelský troll Pavlásek se před týdnem probudil v nemocnici z půlročního kómatu a když zjistil, že je kolem něj pohybuje několik ukradinských uprchlíků, okamžitě propadl amoku, vyskočil z lůžka a všechny povraždil. Mezi obětmi byly i dvě ukradinské děti. Zastavit se ho povedlo až dvěma romským hrdinům, kteří šli náhodou kolem a přemohli těžce ozbrojeného Pavláska pomocí okapové roury a měděných drátů, které měli náhodou u sebe. Pane Ropušan, prý máte k tomuto otřesnému činu nové informace.“

Ministr Ropušan: „Ano. Naše tajné služby neúnavně pracovaly ve dne v noci, aby zjistily, jak k takovému otřesnému zločinu mohlo dojít. Výsledek je šokující, ale zároveň není vůbec překvapivý. Víte, kdo to celé zorganizoval?“

Moderátorka: „To se neodvážím ani hádat, pane Ropušane…ale tipla bych si, že za tím stojí zlý diktátor Pupík z Východní Říše Zla, jehož pravé jméno nesmíme ani vyslovit?“

Ministr Ropušan: „No tak ten každopádně. Ten stojí za vším zlem světa. Ale my potřebovali zjistit i přesný vektor, po kterém zanesl své hybridní hrozby na naše území. Tajné služby tedy zapojily do práce všech našich sto tisíc čurinských konfidentů a nakonec přinesly zprávu, že za tím stojí nechvalně proslulí agenti Čuk a Gek.“

Moderátorka: „Opravdu? Už zase oni?!“

Ministr Ropušan: „Ano. Jsou to opravdu ti samí agenti, kteří dvakrát vyhodili do povětří muniční sklady ve Vrběticích. Ti samí, co otrávili absolutně smrtícím jedem Novičokem Sergeje a Julii Skřípalovi, kteří svou smrtelnou otravu popsali už v sedmi knihách. Nejnovější z těch knih dokonce dotovalo i naše ministerstvo kultury sedmi miliony Eur, na což jsem patřičně hrdý.“

Moderátorka: „Neuvěřitelné! A jak jste vlastně na účast agentů z Východní Ríše Zla přišli?“

Ministr Ropušan: „Díky spolupráci s Fejkbookem jsme získali fotografie, jak se Čuk a Gek den před masovou vraždou fotí přímo před vchodem do budovy, ve které pan Pavlásek ležel v kómatu. Podle teorie, kterou potvrdili i naši spolupracovníci z americké CIA, oba agenti ilegálně vnikli do nemocniční budovy a Vlastimilu Pavláskovi nasadili walkmana, ve kterém běžel pořád dokola klavírní koncert B-moll od hybridního skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Tohle pana Pavláska podprahově přeprogramovalo na masového vraha. Jejich spojka, prokremelská uklízečka Božena N., mu pak pod polštář připravila dvě lovecké kuše, kterými Pavlásek později rozstřílel pět lidí.“

Moderátorka: „Strašné…ta uklízečka už je doufám ve vazbě?“

Ministr Ropušan: „Naše pořádková služba už tu nebezpečnou uklízečka umlčela a uklidila, ano.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Teď se do toho s dovolením vložím opět já. Diváci jistě chápou, že situace je velmi kritická. I proto musíme prodloužit nouzový stav a pro vstup do veřejných budov bude nyní vyžadován bezpečnostní QR kód o absolvování sedmé dávky vakcíny proti aktuální nemoci, tedy proti…ehh…něčemu opičímu…“

Ministr Ropušan: „Opičí neštovice už jsme vakcínami porazili přede týdnem, pane premiére. Teď planetu ohrožuje psí průjem.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Eh, jistě, psí průjem. Tak po přijmutí tečky proti psímu průjmu získáte na tři měsíce platný QR kód, se kterým budete moct vstupovat do veřejných budov.“

Ministr Ropušan: „To těm kremelským trollům ukáže!“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Dobrá zpráva je, že na tyto nové vakcíny už jsme uzavřeli novou smlouvu s firmou Tfujzr. Objednali jsme jich prozatím sto miliónů, takže se občané republiky ČUR nemusí bát, že by se na ně nedostalo…co je to tam za hluk?“

Moderátorka: „Omlouvám se, to zase omdlel náš zvukař. Po minulém očkování proti sloní rýmě dostal narkolepsii a pořád omdlívá. Tím samozřejmě nechci říct, že by to jakkoli souviselo!“

Ministr Ropušan: „Jistě…jistě…hmmm…“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Ropušan! To si nemusíš psát, vždyť budeme mít z tohoto rozhovoru záznam a ten můžou tvoji lidi analyzovat do aleluja.“

Ministr Ropušan: „Ah, natürlich. Omlouvám se, zvyk je železná košile.“

Moderátorka: „Eh…takže…pánové, můžeme přejít na dotazy posluchačů?“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Jistě, ať se nás obyčejní lidé klidně ptají. Od toho tu přece jsme.“

Moderátorka: „No, pane Fialčenko-Kokainský, tady bych připomněla výrok předsedkyně Adamové s Pekáčovou, že tu prý nejste od toho, abyste se starali o občany…“

Ministr Ropušan: (pobaveně zamlaská) „Paní moderátorko, vy asi milujete adrenalinové sporty, že? Dráždíte hada svojí bosou nožkou. Stavte se po vysílání u nás na ministerstvu Pravdy…HEPČÍ! Oficiálně vás zvu k přátelskému rozhovoru na ministerstvu Pravd…HEPČÍ! Promiňte, z toho slova na P vždycky nějak pšíkám.“

Moderátorka: „Že by to byla alergická reakce? Eh…a máme tu prvního volajícího!“

Posluchač 1: „Přeji hezký večer všem posluchačům i vám, paní moderátorko. Ale rozhodně nepřeju dobrý večer tý zasraný bandě zaprodanejch velezrádnejch svi…(zvuk přerušení telefonního rozhovoru).“

Moderátorka: „Omlouváme se. Vůbec nevím, jak mohl projít takový člověk do vysílání. Musel nějak zmást kontrolora, kterého jste nám sem bezplatně poskytli…“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Ropušan, jak se to mohlo stát?“

Ministr Ropušan: „To byla jen nějaká anomálie. Teď už to pojede jak po drátkách a budou volat jen lepší lidé.“

Moderátorka: „A je tu další volající. Jste ve vysílání, prosím, ptejte se.“

Posluchač 2: „Dobrý den, tady…ehm…pan Novák z Prahy. Elektrotechnik, třicet dva let. Jsem úplně obyčejný člověk z lidu, upřímně. Jen jsem chtěl panu ministru Ropušanovi a panu premiérovi Fialčenkovi-Kokainskému moc a moc poděkovat za to, co pro naši zemi dělají. Je skvělé, jak chrání demokracii a evropské hodnoty proti tomu zlému tyranovi z Východní Říše Zla a jak sjednocují náš národ. Jste skvělí a děkuji vám, pánové! Sláma u kravína!“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Sláma u kravína!“

Ministr Ropušan: „Sláma u kravína!“

Moderátorka: „…“

Ministr Ropušan: „Paní moderátorko? No? Nezapomněli jsme na něco? Nechcete naznačit, že podporujete nepřátelské síly z Východu, že ne?“

Moderátorka: „Promiňte, nějak jsem se zamyslela. Sláma u kravína!“

Ministr Ropušan: „Šikulka.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: (šeptá) „Dobrá práce, Ropušan. To volal Koudelka?“

Ministr Ropušan: (šeptá) „Jo. Ten nikdy nezklame.“

Moderátorka: „A máme tu dalšího volajícího. Dobrý den, položte prosím otázku.“

Posluchač 3: „Dobrý den, tady Jarda z Ostravy. Chtěl jsem se zeptat pana premiéra, jestli je pro něj cajk, že si v týhle době, kdy třetina lidí řeší co do huby, tak že si poslanci už podruhý za půl roku zvýšili plat? A taky proč nic neudělaj s cenou elektriky, když má náš stát v ČEZu podíl sedmdesát procent? Děkuji.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Víte, ceny naší elektřiny zvyšuje nepřátelská politika diktátora z Východní Říše Zla, nic jiného. My bychom s tím rádi něco udělali, ale v ČEZu máme jen minoritní podíl sedmdesáti procent a tak musíme poslouchat naše majoritní akcionáře z USA, kteří vlastní skoro patnáct procent společnosti. To je běžná matematika a s ní nic neuděláme.“

Moderátorka: „Výborně….Tak, to bylo vše z dotazů posluchačů. Pánové, chcete ještě něco vzkázat na závěr?“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Jen bych rád ujistil naše občany, že stále pevně stojím na straně Ukradiny. Zítra pojedeme znovu do Brusele vyjednat pro Voloďu dalších deset miliard Eur a zaslání proti-civilních raket Killer-6, které nahradí rakety Točka, které už hrdinové z Azova humanitárně vystříleli na nádraží a tržiště. Jen posíláním dalších zbraní se nám podaří porazit tyrana z Východní Říše Zla a přinést světový mír. V Bruseli pak také budeme připravovat sedmý balíček sankcí na naše občany.“

Ministr Ropušan: (šeptá) „Tss, zase si se přeřeknul!“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Eh…Chtěl jsem říct, že také budeme připravovat sedmý balíček sankcí na nepřátelské občany z Východní Říše Zla.

Moderátorka: „Tak, vážení posluchači, a to byla poslední věta z našeho krátkého rozhovoru s ministrem Pravdy…“

Ministr Ropušan: „HEPČÍK!“

Moderátorka: „…Vítem Ropušanem a s premiérem ČUR Petrem Ignorovičem Fialčenkou-Kokainským. Teď si pustíme hezkou písničku a já se s vámi všemi pro dnešek loučím a přeji vám krásný večer.“

(znělka rádia)

(Rozhovor mimo vysílání, všichni se zvedají k odchodu.)

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Paní moderátorko, to přeřeknutí o sedmém balíčku vystřihněte.“

Moderátorka: „Tohle ale byl přímý přenos, pane premiére.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Hm, aha… Tak to vystřihněte aspoň ze záznamu. Stejně si ty Tschechische Idioten vůbec nic nepamatujou. A Ropušan!“

Ministr Ropušan: „Ano, pane Reichministře?“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Pokud by někdo náhodou udělal z tohohle vysílání záznam a pak to zas někde vystavoval, tak ho pořádně skřípni za dezinformace, jasný? Hlavně toho Hájka a Kolotočáře, ti mě vyloženě serou. Nechci kvůli nim zas na americkou ambasádu na kobereček.“

Ministr Ropušan: „Ano, pane premiére.“

Moderátorka: „Tak na shledanou, pánové.“

Ministr Ropušan: „Moment moment, paní moderátorko. S tím pozváním k nám na ministerstvo na přátelský rozhovor jsem to myslel vážně. Venku už na vás čeká auto.“

Moderátorka: „Ah…aha. A jak dlouho ten rozhovor bude trvat?“

Ministr Ropušan: „To záleží jen a jen na vás a na vašich odpovědích, květinko moje.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Tak, všechno zařízeno. Já teď pojedu za Adamovou s Pekáčovou do restaurace, dneska si potřebuju pořádně vylejt frňák. Z těch blbostí, co pořád melu v médiích, už se mi dělaj mžitky před očima. Nechápu, jak tomu ještě může někdo věřit.“

Ministr Ropušan: „Já za váma dorazím tak za dvě tři hodiny. Podle toho, jak dlouho mi bude trvat ten…rozhovor tady s paní neposlušnou, hi hi.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Fajn. Je skvělý, jak nám to tu všechno klape, co?“

Ministr Ropušan: „Jo, je to skvělý. Opravdu se nám daří, pane Reichministře. Opravdu moc.“

Premiér Ignorovič Fialčenko: „Moc…tohle slovo fakt miluju. MOC…áááh. Tak nashledanou.“