Co je to brainwashing?

Definice „brainwashingu“ neboli „vymývání mozků“ zní takto:

Brainwashing je metoda, jak donutit člověka něčemu slepě věřit tím, že mu nějakou informaci neustále opakujete a omezujete mu přístup k informacím ostatním.

Je to technika indoktrinace, kdy se nějaká mocenská skupina („Utlačovatel„) snaží přesvědčit cílovou a ideálně psychicky oslabenou osobu („Oběť„), že je nějaká informace realitou. A to bez ohledu na to, jestli je tahle nová informace pravdivá nebo ne nebo jestli vůbec dává nějaký smysl.

Cílem je změnit myšlení Oběti a prakticky ovládnout její myšlení. Osoba s úspěšně vymytým mozkem pak uvěří nové (falešné) realitě, omezí se její schopnost samostatného myšlení a stane se závislou na svém Utlačovateli, kterého začne brát jako jediný a nezpochybnitelný zdroj pravdy. V ideálním případě pak indoktrinovaná Oběť dál šíří informaci, kterou jí Utlačovatel implantoval do myšlení.

Brainwashing může probíhat na různých úrovních společnosti – od tlaku únosce na rukojmí, přes tlak příšlušníků tajné policie na politické vězně nebo agentů cizí mocnosti na pečlivě vybranné „měkké“ cíle, až po tlak velkých korporátních nebo státních médií na populaci celé země.

Metody úspěšného vymývání mozku se mohou lišit v detailech, ale základ zůstává vždy stejný:

• Opakování – neustálé opakování je nejdůležitější část brainwashingu. Informaci je nutné Oběti neustále opakovat, ideálně mnohokrát denně a velmi asertivně nebo agresivně. Cílem je, aby se nová myšlenka stala „myšlenkovým červem“, který se v hlavě oběti neustále opakuje i po proběhlém aktivním tlaku. Opakováním se myšlenka zahnízdí hluboko v mozku. Čím hlouběji se uhnízdí, tím těžší je ji pak vykořenit – myšlenka zůstane v hlavě i pokud je Oběť postavena před naprosto jasné důkazy, které tuto myšlenku vyvracejí.

• Omezování přístupu k jiným informacím – zásadní je také omezit přístup Oběti k jakýmkoli informací, které by mohly implantovanou realitu ohrožovat. Ideální je Oběť uvěznit (v cele, v domácím vězení…) a omezit jí všechny informační zdroje krom těch, které konstantně tlačí novouverzi reality, novou Pravdu. Pokud se protichůdná informace k Oběti přeci jen nějakým kanálem dostává, je potřeba tento zdroj zesměšňovat nebo ho označovat za nebezpečný a nepřátelský – opět neustálým opakováním.

• Omezení sociálních kontaktů – běžné sociální kontakty člověka obvykle stabilizují a vracejí ho zpět k normálnímu myšlení a vnímání reality. Je proto nutné omezit jeho sociální kontakty, ideálně uvězněním. Jde prosadit i metoda izolace DOBROVOLNÉ tím, že Utlačovatel konstantně opakuje, že ostatní lidé jsou pro Oběť nějak nebezpečné (může mezi nimi být agresivní nepřátelský agent, jsou nakažení nebezpečnou nemocí apod.). Velmi účinné je také v Oběti vyvolat falešný pocit normálních sociálních kontaktů, které jsou ve skutečnosti pečlivě řízené (nasadit kolem něj tajné agenty, ovládnout to co vidí pomocí pokřivených algoritmů sociálních sítí atd.).

• Cukr a bič – pokaždé, když Oběť ukazuje nějaký vzdor (nechce opakovat novou informaci, nechce se podřídit příkazu atd.), musí přijít trest, ideálně neadekvátně tvrdý. Nemusí jít jen o fyzické tresty (fackování, pálení ruky cigaretou, waterboarding…), může jít i o odpírání jídla nebo financí, o zesměšňování, hrozby co se stane samotné Oběti nebo jejím blízkým pokud nebude sekat dobrotu atd. Naopak pokud Oběť spolupracuje a začne opakovat novou informaci nebo se chovat podle příkazů, je odměňována – není tak zásadní, jestli už tomu co říká věří nebo ne, hlavní je donutit ji opakovat vybranou informaci nebo plnit nařízení. Dostane pak výhody oproti ostatním (cigarety, volnější pohyb…), přijde náhlá vlídnost a kamarádství od Utlačovatele („spolu to zvládneme“), otevření nových pracovních příležitostí, odpouštění drobných prohřešků a případně finanční odměna.

Brainwashing je pak vhodné podpořit dalšími metodami, které zvyšují jeho účinnost:

• Spánková deprivace a stres – spánek je naprosto zásadní pro stabilizaci myšlení, kritické hodnocení situace a celkovou obranyschopnost organismu (psychickou, ale i např. imunitní). Je proto vhodné Oběti narušovat spánek (noční budíčky, stále svítící světlo atd.), případně ji udržovat v neustálém stresu a úzkosti. Skvělé je například každých několik hodin měnit režim a nařízení, aby Oběť nikdy nevěděla, kdy bude klid a aby musela být neustále ve stresu „kdy zas něco přijde“.

• Rozpad reality – pokud se Utlačovateli podaří Oběť přehlcovat mnoha informacemi, které si navzájem neodpovídají, nedávají smysl a vytvářejí v hlavě Oběti chaos, je pro něj snazší stát se pro Oběť stabilní autoritou, na kterou se může upnout. Podstatné je v chaosu neustále opakovat potřebnou informaci („Prezident XY je náš nepřítel“, „jedině tenhle lék tě zachrání“, „nepřátelský stát XY se nás chystá vyhladit“ apod.).

• Pocit zrady a útoky pod falešnou vlajkou – pokud má Oběť přátele nebo známé ale nemůže s nimi jednoduše komunikovat (např. je uvězněna na vyšetřovací vazbě nebo v domácím vězení), je dobré v ní vyvolávat pocit, že ji všichni zradili. Pro znejištění Oběti stačí neúplné, mlhavé informacemi o zradě („ale my slyšeli od jednoho tvého souseda, že…“). Stačí jen naznačovat, znějištěná Oběť si pak přesnou podobu zrady většinou dokáže doplnit sama. Pokud není Oběť odstřihnuta od světa úplně a má stále nějaký přístup k informacím, jsou velmi účinné tzv. útoky pod falešnou vlajkou, kdy se Utlačovatelovi lidé vydávají za skupinu sympatickou Oběti a provedou něco ohavného, s čím Oběť nesouhlasí a naruší se tak její pocit sounáležitosti (čímž se posílí pravděpodobnost sounáležitosti s Utlačovatelem). Ideálně také mohou Utlačovatelovi lidé, kteří se vydávající za vlastní opozici, vypouštět nesmyslné konspirační teorie, které Oběť dále dezorientují a zvýší šanci jejího příklonu k „racionálnějšímu“ Utlačovateli.

Je také nutné si připomínat, že odolnost proti brainwashingu se člověk od člověka ohromně liší. Snaha, kterou jeden člověk odmávne jako obtížný hmyz, může druhého poměrně spolehlivě přetvořit v ovládnutou loutku. Ale imunní není skoro nikdo – stačí použít správné ingredience (strach, izolace, opakování, odměny) ve správném poměru a zlomit jde nakonec skoro každý – jde hlavně o to, kolik času se indoktrinací stráví a jak dobře zná její cíl metody vyplachování mozku.

Snaha indoktrinovat lidi nesmyslnými a realitu popírajícími myšlenkami tak, aby se paradoxně stali ochránci a agenty skupiny, která je ve skutečnosti tyranizuje, je tu s námi odjakživa. V některých obdobích se ale neuvěřitelně rozbují a je třeba se před ní mít neustále na pozoru. Pokud jde o brainwashing na úrovni velkých mocenských skupin, jsou jeho nositelé vždycky stejní – novináři největších médií, kariérní politici, oportunisté z obřích podniků, pseudointelektuální levice. Bylo to stejné za fašismu, nacismu i komunismu. Jestli se to děje i teď, nechám na vás…