Jak se daří udržet v tolika lidech strach?

Obrovské množství lidí pociťuje od března obrovský strach, v posledních 2 měsících ještě intenzivnější. Trvalá úzkost, stres a špatný spánek jsou přitom naprostí zabijáci nejen duševní pohody a zdraví, ale právě i obranyschopnosti organismu. A narušený imunitní systém v období od listopadu do března, kdy prakticky každý rok zažíváme epidemie chřipky a viróz, opravdu není dobrá zpráva.

Co je na tom nejpodivnější – pokud se díváme na opravdová data o těžce nemocných a mrtvých (ne jen na médii tak protěžované výsledky PCR testů), neděje se u nás tenhle rok nic moc mimořádného. Alespoň podle dat, které zatím máme k dispozici. Po pravdě – skoro v žádné evropské zemi se aktuálně neděje nic, co by nebylo běžné pro podzim/zimu, kdy skoro vždy prudce narůstá počet nemocných a bohužel i mrtvých. Podívejte se sami na data z EuroMOMO. Některé země měly výraznější zub v březnu, ale od té doby se situace uklidnila.

Jak je tedy možné, že je tolik lidí už dva měsíce na prahu nervového zhroucení, prosí vládu o ještě přísnější domácí vězení pro celý národ, bojí se vycházet z domu a píše nenávistné vzkazy a udání všem „odmítačům“? Jakým způsobem jsou udržováni v pocitu, že procházíme novou španělskou chřipkou a na nový virus zemřely už desítky miliónů lidí (jak ukázal např. PragerU, když se ptal v ulicích měst američanů)?

Trvalá úzkost je v populaci udržována pomocí děsivého systému utvrzování pocitu katastrofy, kterou podporují tři hlavní zdroje – velká média, politici a všudypřítomná „symbolika katastrofy“.

Zdroj strachu 1 – velká média

Velké média si aktuálně na šíření strachu a paniky doslova založila živnost – je úplně jedno, jestli panikařící člověk sleduje Českou Bolševizi, Hovninky/Seznam Smrti, lžiDnes, CNN nePRÍMA News nebo podobné médium – jde stejný zdroj manipulace, prakticky stejný typ autorů, takřka stejný způsob prezentace reality. Weby i zprávy jsou doslova tapetovány zprávami s apokalyptickými nadpisy o všemožných rekordech (ala „nejvíc ‚nakažených‘ v sobotu v Aši od předminulé neděle), vše doplňují sugestivní obázky z operačních sálů a jednotek intenzivní péče atd.

Všude jsou také konstantně vystaveny statistiky, které si s nějakou reálnou vědou doslova vytírají zadek – počet pozitivních PCR testů z daného dne se prezentuje jako „počet nově nakažených“ (což je lež), počet mrtvých s pozitivním PCR testem se prezentuje jako „počet mrtvých s COVID-19“ (což sice není čistá lež, ale má to naprosto nulovou vypovídací hodnotu – ani náhodou to neukazuje počet lidí, pro které byl COVID-19 nejpodstatnější příčinou smrti), počet lidí v nemocnicích s pozitivním PCR testem se prezentuje jako „počet hospitalizovaných“ (i když jde o někoho, kdo tam je kvůli hemoroidům nebo už je zdravý ale nemůže ještě domů) atd. atd. Nesmyslné statistiky se pak používají k tvorbě nesmyslných scénářů, protože i když pak počítáte správně, ze špatných dat kvalitní předpověď udělat nemůžete. Ale na podklad pro další katastrofické články to samozřejmě stačí.

Neustálé zvýrazňování nesmyslných statistik, poplašné nadpisy, nesmyslné množství článků o jediné nemoci – to vše samozřejmě vyvolává hrůzu. Žádná nemoc neměla v médiích NIKDY takové pokrytí. Ani cca 50x horší španělská chřipka ne.

Jenže problém je, že i když si člověk uvědomuje, že by mohl být manipulován, musí se k novinám stále vracet. Situace ohledně různých zákazů se totiž mění tak rychle a často, že je nutné to nějak sledovat (a věřte tomu, že autoři „salámové taktiky“ to moc dobře vědí). Takže velké noviny vyvolávají v člověku pocity úzkosti, dotyčný to klidně i ví, ale stejně se musí vracet a znovu si vyvolávat další dávky úkosti z manipulativní prezentace reality.

Zdroj strachu 2 – politici

O tom, jaký vliv mají na celou situaci politici, netřeba psát moc více.

Jeden příklad – slovenský premiér, sociopat Ivo Matovič, neustále straší apokalypsou a nutí celý národ „dobrovolně“ stát v podzimním dešti v obrovských frontách na testy, které nemají žádný smysl…je tohle v pořádku? Obzvlášť, když objednal obrovské množství test kitů u firmy kamarádů? Jenže ty fronty na ulicích jsou a ti lidé se tam opravdu bojí – někteří majitelé domů jim vyhrožují, že je bez testu vyhodí na ulici, někteří zaměstnavatelé že je propustí z práce apod.

Zdroj strachu 3 – všudypřítomná symbolika apokalypsy

Další mechanismus, jak udržovat v lidech pocit strachu každý den, každou hodinu, každou minutu, je obzvlášť vypečený. Jak postupně přibývají (nesmyslně) přísná opatření, vyvolává to logicky pocit, že se děje něco mimořádného. Opatření nejsou jasně cílená na ohniska problémů (jako třeba přísnější režim v nemocnicích a domovech důchodců), ale jsou záměrně co nejvíc všudypřítomná a viditelná, aby se neustále všem připomínala.

• Značky na podlahách obchodů, abyste se drželi co nejdál od ostatních lidských bytostí, protože to, že kolem vás projdou příliš blízko, vás přece  může zabít.
• Všudypřítomné cedule, ať si neustále máčíte ruce v dezinfekci.
• Cedule a hlášení, ať nosíte roušku pomalu už i na záchodě.
• A ano, i přímo ty zatrolené roušky, které kolem sebe neustále vidíte na obličejích vystresovaných lidí a které konstantně potvrzují, že se děje něco mimořádného a strašného. Roušky, které navíc potlačují a omezují tu nejzákladnější lidskou potřebu – normální komunikaci. Což samozřejmě dál zvyšuje pocit strachu a ohrožení.
• K tomu si přidejme neustálé hlášení rozhlasu v hromadné dopravě, zákaz vycházení po deváté hodině, zavírání obchodů, zavírání škol, zavírání kultury… Chybí už jen sirény, které by ráno oznamovaly, že smíme zase vyjít z protiatomových krytů a jít do práce.

Všimněte si, že celý ten systém prezentace mimořádné situace prakticky nijak nesouvisí s tím, jestli je celá populace opravdu v mimořádném ohrožení a jestli umíráme po desetitisících nebo ne. Pocit mimořádnosti je udržován tím, že se všude říká a opakuje, že se děje něco mimořádného.

Při živelných pohromách nebo při invazi cizí armády tu hrozbu skutečně vidíte, při brutální pandemii ale také. Stačí vzpomenout na drsnější chřipkové epidemie, kdy skončí v posteli s horečkou i 10% populace. Při reálných katastrofách následky máte všude kolem sebe.

Při aktuální „pandemii“ nám ale v podstatě zůstávají jen ty značky a strašení. Nemocnice jsou poloprázdné (i když covidové části jsou nestandardně obsazována lehkými případy a vyléčenými, takže jsou plnější), po ulicích se rozhodně neválí mrtvoly ani ty kočičákem Flégrem slibované tisíce mrazáků na mrtvoly. Počet nemocných odpovídá víceméně tomu, co se děje při sezónní chřipce (to nepodceňujme!). Jen občas sem tam zahlédnete, jak k domu přijede sanitka, z ní vylezou vyčerpaní zdravotníci ve „skafandrech“, nervózně se k nim přišourá zdravý člověk, oni mu strčí do nosu klacek a pak odjedou.

Tohle vše udržuje v lidech konstantně pocit úzkosti, stresu a bezvýchodnosti. Bez ohledu na to, co říkají celkové statistiky. Ty velkou část populace nepřesvědčí – jsou uzavření v nelidském cyklu strachu a ovládají je emoce, nikoli rozum (i když si myslí opak, samozřejmě – tuhle chybu děláme všichni).

Proto se neustále připomínejme – „rouškaři“ nejsou nepřátelé „odmítačů“. Všichni jsme stejné oběti paniky a manipulace, které zneužívá poměrně malá skupina lidí (novináři, politici, lídři některých korporací) pro vlastní cíle. Mysleme na to – neútočme zbytečně na sebe, neoznačujme se za „ovce“, idioty a sociopaty (pokud to tedy není opravdu extrém, jako např. u Matoviče a Flégra 🙂 ). Označujme za viníky skutečné původce paniky. To oni ničí lidem zdraví, to oni likvidují ekonomiku, berou nám zdravý spánek, obohacují se na novém bilionovém odvětví.

A důležité upozornění na konec – nepodceňujme úplně nový virus SARS-CoV-2 – podle informací, co máme, zatím opravdu odpovídá horší chřipce a chřipka rozhodně není „virózka“ nebo „chřipečka“! Nějaká krátkodobá opatření jsou určitě potřeba. Ale mají být taková, aby to situaci pomohlo řešit a ne aby kvůli tomu kolabovaly celé země a proměnili jsme se kvůli tomu v totalitní státy.