Ellen Ripley – dobrůtky

Z deníčku kavalírky Ellen Ripley

Dneska jsem zase zabodovala!

Panička (ta štíhlá a hodná) se mnou často hraje takovou hru. Vždycky baští něco hrozně voňavýho a dobroučkýho a dělá, jako že to chce jen pro sebe. Ale já moc dobře vim, že je to jen na oko a že mě jen tak škádlí. Fakt!

Tentokrát jedla dobrotu, které říká „třešňová bublanina“. Cpala se tím, až se jí dělaly boule za ušima, ale já si všimla, že kousky té mňamky odkládá stranou. Pokládala je na stůl, kam nedosáhnu, ale to je právě ta nejlepší část hry.

Když odešla z pokoje, vyšplhala jsem se na židli a ty kousíčky, co mi tam nechala, jsem zblajzla. Musím teda říct, že jsem čekala trochu víc – byly dost tvrdé a skoro bez chuti. Ale protože byly kulaté a slizké, tak se aspoň skvěle polykaly. Když pak panička přišla zpátky, dělala jsem samozřejmě jakoby nic. To byla sranda!

Panička pak zakřičela: „Niki, tys mi ze stolu uklidila ty pecky? Dík!“ Škoda, že té jejich divné řeči nerozumím, ale asi mě chválila.

Hmm…mám nějaký divný pocit v bříšku…

Z deníčku tlamiczky

Elina sežrala pecky z třešňové bublaniny. Takže kromě gumy, plastů, látek a okrasných keřů žere i pecky. Super.

Pak se samozřejmě posrala hned za dveřma a pecky rozstřílela do okolí jak kdyby měla v zadku brokovnici. Bomba, to zas bude radost to uklízet…