Doba vyšinutá

Zanedlouho se přesuneme už do dvacátých let nového tisíciletí. Nevím jak vám, ale mě to přijde skoro neuvěřitelné. Žiju v daleké budoucnosti! Žiju v době zázraků, úžasných objevů, lidstva povzneseného na vyšší duchovní úroveň! Vesmírné lodě postavené našimi vzdělanými inženýry začínají brázdit vesmír, poctivému výzkumu nestojí nic v cestě, bezprecendentí přístup k informací o historii nás varuje před opakováním minulých chyb a…

…a…vlastně to tak úplně není, co?

Tohle byla jen moje naivní představa o budoucnosti, co přijde za třicet či čtyřicet let. Optimistický pohled do budoucnosti, když jsem v osmdesátých a devadesátých letech hltala sci-fi romány. Vyhlížela jsem s nadějí dobu, kdy se lidem začnou otvírat hlavy, kdy dál poroste všeobecná vzdělanost, kdy s rostoucími znalostmi poroste i naše moudrost a morálka…

To, co přišlo v reálném světě, je ale úplně něco jiného. Už dávno nemluvíme o Době informační, o Zlaté éře lidstva nebo o renesanci moderního věku. Místo toho řada lidí dnešek nazývá dobou postfaktickou nebo dokonce dobou postpravdivou. Ani to ale přesně nevystihuje stav, do jakého jsme se dostali a který se dál prohlubuje. Ne, to, do čeho jsme skočili rovnýma nohama je Doba vyšinutá.

Přestože technologický pokrok opravdu uhání velkými skoky vpřed, skoro všechno ostatní se bortí a rozpadá. Celá naše západní civilizace připomíná nějaké obří zvíře, kterému z přívalu všech těch novinek, blahobytu a pohodlí prasklo mozkové aneurysma a teď se zoufale kroutí v křečích, zatímco se jeho mozek mění v krvavou kaši.

Přestože moderní vynálezy mají lidstvo spojovat a díky nikdy nepoznanému pohodlí přinášet štěstí a čas na to rozvíjet svoje duševní schopnosti a zkrášlovat svět kolem sebe, děje se pravý opak.

• Lidé častěji trpí depresemi.
• Užívání antidepresiv, anxiolytik i léků na spaní dál a dál roste.
• Mladí lidé páchají víc sebevražd (v USA za poslední dvě desetiletí až o 30% více)
• Mizí střední třída a naopak roste jmění miliardářů a počet lidí bez domova.
• Roste počet narkomanů.
• Rodiny se nedokáží udržet pohromadě a dětem se střídají rodiče jak na běžícím páse, takže se nemohou na nikoho správně nafixovat.
• Vznikají hnutí, která se snaží všemožné psychické i sexuální deviace povýšit na normu nebo dokonce na něco pozitivního, hodného podpory a následování.
• Národy ztrácejí vlastní identitu – v důsledku nezřízeného konzumu, masivní migrace i všeobecné vykořeněnosti.
• Vzdělanost klesá, školy se víc a víc soustředí na šíření všemožných ideologií místo reálné výuky.
• Obří nadnárodní korporáty rozhodují o tom, co smíte a nesmíte říkat, na co se smíte koukat, co si smíte číst, co můžete kupovat a kdo komu smíte poslat peníze. Když jim někdo zkusí konkurovat, je buď koupen nebo nemilosrdně zničen, často za pomoci amorálních či tupých pěšáků ve vládách.
• Nerozpustitelná nadnárodní organizace „unie“ generuje čím dál tím více dadaistická nařízení čím dál tím rychlejším tempem, takže i právníci už jen zoufale koukají na ty rostoucí hromady příkazů a zákazů. Každé další takové rozhodnutí přátelské „spojenectví“ naopak ničí.

Málokdo se někde cítí doma a všichni cítí zvláštní neklid. Takový ten nepříjemný pocit v břiše, že se blíží něco hodně zlého, nějaký obří společenský konflikt. A nikdo neví, jak to zastavit. Tedy aspoň jak to reálně zastavit.

Někteří reagují tak, že se bláhově snaží rostoucí neklid zastavit tím, že ještě víc omezí to, co se smí a nesmí říkat. Cokoli je mimo jejich uzounkou názorovou bublinu musí být umlčeno. Když to nepomůže, je čas reagovat ještě zuřivěji. Když si zakryjeme oči, tak přece problémy nevidíme! Heuréka! Jenže problémy i neklid dál rostou. Jakékoli zákazy a cenzura naopak ještě přikládá do ohně pod natlakovaným papiňákem.

Co mě děsí nejvíc je ale rostoucí binarita myšlení. Jako kdyby se do davů hrstmi rozhazovaly klapky na oči a lidi si je nadšeně rvali na hlavy, aby mohli všechno vidět jen ve dvou naprosto omezených tunelových cestách. A čim více hysterie kolem toho, tím lépe.

Říkáš že nesouhlasíš s „A“? Tak si automaticky myslíš „B“. Jiná možnost není! Existuje jen „A“ a „B“! Já přece mnohem líp vím, co si myslíš, než ty sám!

Chceš ven z EU? Tak jsi proruskej šváb. Nic jiného mezi prostě nemůže existovat! Buď budeš se slzami štěstí v očích každý den zpívat o tom, jak je EU parádní a přinesla mír na zem nebo budeš zpívat ruskou hymnu a žrát novorozeňata. Cokoli jiného je pro moderní vyšinutý mozek příliš složité.

Nelíbí se ti šíření agresivního náboženství? Jsi nácek a islamofob, co nenávidí svobodu vyznání a chceš posílat lidi do koncentráků! Buď v rámci pravdy a lásky zarazíš hlavu tak hluboko do písku, že nic neuvidíš, nebo jsi terorista, který musí být vymazán ze světa. Cokoli jiného je pro moderní vyšinutý mozek příliš složité.

Ne, tohle opravdu není ta budoucnost, ke které kdysi mnozí z nás vzhlíželi. Tohle je doba plná vykořeněných duší, které se bezcílně pohybují světem, naráží do jiných vykořeněných myslí a tím se dál odtrhávají od reality.

Jak to zastavit? Nevím. Zastavila by se druhá světová válka, kdyby někdo odpráskl Hitlera? Nemyslím si to – lidi tehdy cítili podobný neklid jako teď. Konflikt by přišel stejně, jen možná trochu jinak.

Jak to vyřešit? Je cesta zpět?

Nevím. Já jdu pracovat na zahrádku, protože sledovat jak něco klíčí, jak mi něco vzniká pod rukama, cítit vůni hlíny a pečovat o něco svého mě plní radostí, kterou v téhle Době vyšinuté těžko přinese něco jiného.

Možná by to mohlo zkusit více lidí. Hlavně ti z velkých měst. Poctivý pot, práce rukama, radost z pěstování vlastních potravin i rostlin, které jsou prostě jen krásné. Pečování o okolí, věrnost rodině, čestné chování. Mě to radost přináší, stejně jako všem, které znám a dělají něco podobného…