Bariéra na gauč

Naše jorkšírská godzilla Šmudla byla asi před rokem na operaci, která jí sice zachránila život, ale díky ní jí teď bohužel tak nějak přestává těsnit ventilek. Ten spodní, na kapaliny.

Jinými slovy – když se hodně kvalitně uvelebí, tak si po chvíli trochu ucmrndne. Bohužel její nejoblíbenější relaxační zónou, kde pravidelně dosahuje tzv. vyvalovací nirvány, je už mnoho let gauč. Starého psa novým kouskům nenaučíš (obzvlášť když jde o povalování se) a tak přišel čas nějak postavit Trumpovu zeď na obranu gauče před netěsnící jorkšírskou migrantkou („A zaplatí si za ni sama!“).

Tady je takový pokus, jak udělat velmi skladnou a překvapivě pevnou zábranu za nula nula prdlačky. Stačí k tomu v podstatě jen pevnější karton (já použila ten, co nám zbyl po vybalení nových křesel), kvalitní řezák a tavná pistole.

Z kartonu jsem vyrobila tři skládací bariéry, které se do sebe „zacvaknou“, ale jdou během nekolik vteřin zase rozložit a sklopit tak, že se v pohodě vejdou třeba za skříň.

Není potřeba žádné vyjímečné nářadí, jen na řezání doporučuju opravdu kvalitní řezák, jinak dá výroba mnohem víc práce a seříznuté okraje budou připomínat krajnice českých okresních silnic první třídy.

Na karton jsem si rozkreslila čáry – 20 * 10 * 20 * 10 * 5 cm (poslední kousek je na slepení kartonu dohromady). Ideální je dělat čáry po směru komůrek, protože pak se karton lépe přehýbá. Pomocí prkýnek jsem do kartonu vyřízla potřebný rozměr (na jendom prkénku karton ležel, druhé sloužilo jako vodicí lišta pro řezák). Pak jsem do připravených čar vytlačila drážku příborovým nožem, aby se karton dobře ohýbal – opět za pomoci prkýnek. Poohýbala jsem karton a slepila ho dohromady.

Přímo na gauči jsem tři vytvořené díly dala k sobě a načrtla si na ně obrysy tam, kde do sebe budou zapadat – na každém dílu se vždy do poloviny udělá „zub“ – viz obrázek. To jsem pak opět vyřízla.

Jako drobnou pomoc pro rychlé skládání jsem na díly nakreslila kolečka a trojúhelníčky, abych v ranním zombie módu viděla, co k čemu pasuje.

A hotovo. Dovnitř jsem nedávala žádnou výztuž, protože takhle jde každý díl opětovně sklopit a je po složení tlustý jen na tloušťku dvou kartonů.

Jeden kousek jsem ještě zkusmo na exponovaných místech oblepila lepicí páskou, ale to není nutné.

Tak, a teď uvidíme, jesli to bude fungovat i po našem odchodu do práce nebo jestli naše sedmikilová jorkšírksá godzila bariéru prorazí a bude potřeba najmout hraniční kontrolu :-).