Moderní cenzura v praxi

Moderní cenzura v praxi:

1. Necháte rok až dva jet (drahou) kampaň o tzv.dezinformační webech. „Dezinformační web“ je přitom cokoli, co si Zadavatel kampaně umane.

2. Také začnete dlouhou (a velmi drahou) kampaň o nebezpečí „wrong-think“. Ideově nevhodné myšlení a vyjadřování ale samozřejmě nazvete tak, aby to snadněji získalo podporu…co třeba „hate speech“? Nenávistné řeči přece žádný dobrý člověk nemůže podporovat, ne? „Hate speech“ je přitom cokoli, co si Zadavatel kampaně umane.

3. Když se nový a neokoukaný termín dostatečně zažije, máte alibi na založení řady oficiálně vypadajících (a drahých) spolků na boj proti „dezinformacím a hybridním hrozbám“. Stále platí, že „dezinformace“ je cokoli, co se Zadavateli nelíbí.

4. Když už máte založené spolky na „boj proti dezinformacím“, máte alibi pro razantnější akce proti všem, kdo se Zadavateli nelíbí. Nesmíte to ale uspěchat – nejprve začnete zlehka, jen sestavováním seznamů a tvorbou mediálních kampaní proti těm nejvíce prominentním kritikům politiky Zadavatele.

5. Když si lidi zvyknou na seznamy „hybridních hrozeb“ a kampaněmi se podaří zničit část kritiků Zadavatele, máte alibi na další krok – tichá cenzura. Zatím jen blokujete vybrané odkazy, provádíte shadow banning (velmi účinná metoda – schováváte „ideově nevhodný“ obsah ale nikomu o tom neřeknete, takže je složitější to odhalit a nasrat se), dál pokračujete v kampani na ničení životů kritiků Zadavatele i jejich rodin.

6. Objevují se noví kritici, kteří problém zaznamenali až teď. Hlasy se začínají ozývat hlasitěji. Už ale máte vše nachystáno a začne se měnit legislativa. Konečně zpeněžíte drahou kampaň z bodu 2 a kritici se mohou začít zavírat.

7. Profit.

Co myslíte, kde jsme teď my? 🙂

(Za mě – my přecházíme do fáze 5. Británie a Německo už přecházejí do fáze 6, protože jsou vždy napřed 🙂 )